Říká se, že ve vínu je pravda. Kdo to prohlásí ve společnosti, bývá považován za moudrého. Je to ale jinak. Ve vínu je lež. Víno mění myšlení člověka a ten pak žvaní, co ho napadne. Pravda je ve vodě.
Jsou tomu dva dny, co jsem začal přestávat pít černý čaj … a začal pít vodu. Hrneček černého čaje s bezovým sirupem anebo s medem a citrónem byl můj dopolední rituál.
Čaj je droga a jako každá droga člověku mění vnímání. Stejně jako káva. Lidé to nechtějí slyšet, raději mávnou rukou, než aby řešili, proč potřebují ráno povzbudit a nastartovat mozkové závity.
Piju vodu. Voda je zázrak. Pohádka o mrtvé a živé vodě v sobě skrývá velký kus pravdy. Voda má zázračné schopnosti. Voda dokáže přenášet myšlenky. Když do vody vložíme myšlenku, že je to lék, bude fungovat jako lék. A když tam vložíme myšlenku, že je to jed, bude fungovat jako jed. Homeopatie už pro mě není tajemstvím, voda anebo cukr může být nosičem informace. A není třeba kvůli tomu sepisovat objemné knihy plné symptomů. Myslím repertoria a marie medici.
Kdybych do své vody vložil myšlenku, že mne vyléčí ze všech nemocí, tak by se tak sice stalo, ale k čemu by to bylo? Nemoc je zpráva člověku, že něco nedělá dobře. Vyléčit nemoc lékem je totéž, jako uštípnout dráty od kontrolky oleje v autě. Auto ještě nějakou dobu pojede bez oleje a pak se zadře. A oprava bude mnohem složitější a dražší než dolít olej. Všechny nemoci, úrazy, i automobilové nehody vznikají v naší mysli více či méně dávno před tím, než se projeví na těle a ve hmotě.
Voda může být všelékem, ale je v tom kus magie. Cílem života není být tělesně zdravý, ale být duševně čistý. Tělesné zdraví (a nesmrtelnost 🙂 pak přijde samo o sobě.
Do své vody v hrnečku vkládám myšlenky, že očišťuje a že přináší pravdu a Světlo. Očišťuje moje tělo a mysl, aby fungovaly, jak mají, ale nemění jejich funkci. To, jestli budu zdravý anebo nemocný, ponechává na myšlenkách a pocitech, které pěstuji ve své mysli.
To, že voda přinese světlo a pravdu, jsem si zezačátku představoval naivně. Budu znát pravdu a tím se mi otevřou světy informací, ke kterým druzí lidé přístup nemají. Budu více či méně osvícený. A ejhle, informace, která přišla dnes ráno, byla poněkud jiná. Nebyl to žádný vhled, a vlastně byl. Byl to pokyn: „Mluv pravdu.“ Tím, že budeš mluvit pravdu, nebudeš ji filtrovat a dostaneš se k pravdě. Uznej sám, k čemu by ti byla pravda, kdybys ji předělával podle sebe. Vždyť by to nebylo spravedlivé. Dostával bys pravdu a dával bys nepravdu. Jestli chceš dostávat pravdu, začni ji sám dávat. Vyčisti si vztahy s lidmi. Řekni jim, co k nim cítíš.
//část textu byla odstraněna, abych nepsal o manželce, když si to nepřeje
Dnes je ten správný den, začít říkat pravdu …
Ahoj Vítku
O vodě jsi to napsal moc pěkně.
Říkat naprostou pravdu je sice báječná myšlenka. Naskýtá se však otázka, zda-li umíme tu svojí pravdu říci tak, abychom zároveň neubližovali?
Ahoj Radko 🙂
To je podle mě druhý stupeň. Nejdřív se člověk naučí říkat pravdu a potom se naučí jí říkat hezky.
No, jen aby se při tom druhém stupni ještě vůbec někdo našel, kdo bude ochoten pravdu poslouchat…
Taky to v sobě můžeš nosit až do smrti a neodvážit se …
To mně fakt nehrozí 🙂
A jsme tam, kde jsme byli. A umíš tu pravdu říct (vždy) hezky?
Ano, hodně lidí se ode mne odvrátilo, protože jsem jim dal najevo své nesouhlasné pocity. Někdy až moc krutě. Jenže se mám chválit za to, že jsem to dokázal vůbec říct. A dělat na tom, abych to příště dokázal lépe. Mlčeti neznamená zlato, ale zadělávat si na nedorozumění.
Nemůžu 100 % říci, že hezky. Ale snažím se neubližovat.
… to je pravda…. vzahy které nefungují, není potřeba udržovat lží, ale jak říct pravdu autoritě ???
Napadlo mne něco v tom smyslu, že pravda sama o sobě je tou nejvyšší autoritou.
Takže když jí člověk říká, není sám.
A když jí člověk řekne vlídně, tak tomu žádná světská autorita neodolá.
I když se třeba naštve 🙂
já si pod pojmem pravda,představuju něco,co se nedá říct…
pravda=Skutečnost
@
…………..
Ano ve vodě je pravda 🙂
Ale i ve vínu je pravda, neboť sundavá masku slušností a nuceného chování, kterou si nasazujeme před druhými. víno ji ukáže, ukáže tu pravdu, kterou v sobě skrýváme :).
Vlídně nesouhlasím … 🙂
Víno sice zdánlivě sundává masku, ale zároveň mění člověka, jeho vnímání, hodnocení, souhlas/nesouhlas. Ale ať si každý pije a kouří, co chce.
Pane Vítku,
především chci říct, že jste to s tou vodou napsal moc krásně – jsem potěšen, že jsem se setkal s tak jasně vymezeným postojem vzhledem k této věci. A taky chci reagovat na poslední vaši reakci na reakci pisatelky Kitteen, která se snaží obhájit víno jako nějaký nosič či katalyzátor či prostě odhalovač pravdy a kde vy krásně říkáte „vlídně nesouhlasím“, a kde jasně dáváte najevo, že s tou pravdou to zřejmě bude opravdu trochu jinak, než jak jsme si to ochotně generace za generací představovali a ospravedlňovali a případně zdogmatizovali, berouce si případně na pomoc například i nesprávně chápaná sdělení v Bibli (osobně Bibli beru jako Slovo Boží, a v žádném případě nechci snižovat či nepřijímat obsažená sdělení, kupříkladu, při této úvaze aktuální, to o Ježíšově přeměně vody ve víno)…
Všechna sdělení v Bibli je třeba uvést do správné perspektivy, abychom byli schopni přijmout onen velký dar, který nám nabízí, a tím není nic menšího než PRAVDA… A tento dar si nemůžeme odnést, pokud bychom si chtěli pomáhat právě třeba alkoholem.
A taky chci reagovat na to co napsala Radka či případně jiní v tomto směru, a to na to, že záleží na našem úmyslu, který určuje, zdali něco ublíží či ne. Je-li náš úmysl čistý, nemůžeme ve skutečnosti ublížit, i když paradoxně k určitému ublížení v daný časový moment může dojít… Nejsme to však mi, kdo ubližuje, ale sám jedinec, který nevhodně cokoli přijímá – a to se týká i pravdy! Odmítáme-li z nějakého důvodu pravdu, tak si ubližujeme – a analogicky to tedy není Bůh, který na někoho vkládá nějakou pohromu ale jsme to my sami, kteří svým přístupem na sebe přivádíme danými zákonitostmi neblahé důsledky.
Ovšemže záleží i na tom, abychom se snažili cokoli sdělovat ohleduplně a někdy může být opravdu vhodné raději mlčet (nyní přemýšlím, jestli já též jsem neměl mlčet, a jestli mělo být toto v tuto chvíli řečeno, doufám však že ano:-)
No, už se stalo. A pro lepší vyjádření mé věci si beru na pomoc ještě jeden text z Talmudu (Podotýkám však, že Talmud pro mě není směrodatný, avšak pro dokreslení věci je nyní vhodný): "Lidé odhalují svoji pravou osobnost skrze alkohol, peníze a vztek"
Můžeme zajisté říci, že je to tak tomu je, ovšem co nám to říká dále musí každý jedinec jasně nahlédnout – ovšem pokud má čistou upřímnou snahu o dobrou věc bez snahy udržovat věci špatné, nahlédne…
Třeba jasnou věc, že přece proto aby někdo nahlédl něco objektivně nepotřebuje k tomu ani alkohol, ani peníze, ani vztek… Co však potřebuje? Pravdu! Vidíc, přijímajíc, chápajíc a konajíc v souladu s ní – člověk by nebyl konajíc tak jak je konajíc, a tato planeta by nebyla tím čím je…
Bylo by tedy smutné, kdybychom kvůli pravdě museli zatemňovat svou mysl alkoholem. Objektivní PRAVDU lze nazřít právě naopak jen tehdy, vyhneme-li se takovým věcem, jako jsou například veškeré drogy či omamné látky. A nejde tady ani o to, že jsou to látky návykové – to je v této věci v podstatě bezpředmětný faktor. V této věci jde o samotnou působnost těchto látek, tedy o to, že zásadním způsobem pozměňují mysl a přivádí jedince do nevhodných „rovin“, rovin, které jsou však spíše zakřivením či pokřivením…
Bylo by zajisté mnoho k řečení, avšak na to zde není prostor, takže to už zakončím. Chci však povzbudit toho, kdo má dobrou snahu…, aby vydržel jít tím správným směrem, cesta je to na této planetě nelehká. Ten kdo si chce udržovat něco, co mu škodí, na to má Bohem dané právo svobody volby. Nikdo není k ničemu nucen – ovšem, vyjma zvláštního případu na této planetě – tady se dá říci, že neustále někdo někoho k něčemu nutí. Ne toliko Bůh. Každý ve své svobodě volby neustále svými postoji volí svůj osud, který ho pak vede buď k tomu, že je pak držen v zajetí negativních procesů, tak jak je můžem vidět všude kolem, anebo se jeho cesta začne ubírat k vysvobození se ze spárů takovýchto procesů.
Přeji všem, aby brzy nalezli cestu ven z těchto osidel.
PS: Co se týče toho čaje, tak to vidím podobně, není to tak zvaně od věci:-) Sám klasický černý čaj piji už jen výjimečně, občas zelený, oblíbil jsem si však jemný bílý. A v neposlední řadě bych taky ještě zmínil ono vkládání myšlenek do něčeho a například i o té kontrolce… I když to zmiňuji až na konec nepovažuji to za druhořadé, naopak, je to velmi zásadní věc, skrze kterou se odráží naše fungování…
Není to však vůbec lehké správně užívat naši mysl… Je to ovšem jediná cesta… Nebudu psát více, vy zajisté víte pane Vítek, a co nevíte, zajisté se dozvíte:-)
A ještě úplně nakonec. Ono prohlášení „ve vodě je pravda“ beru pouze jako parafrázi vhodnou pro stručné vyobrazení daného pojednání v návaznosti na výrok „ve víně je pravda“. Osobně bych však řekl: Pravda je v Bohu…
Joel
Joeli,
Děkuji za obsáhlý komentář a za pochvalu. Řekl bych, že jsme naladění na stejnou vlnu a tak souhlasím s tím, co píšete.
S čím však nesouhlasím, je význam bible, kterou nepovažuji za Slovo Boží, ale spíš za lidský výtvor.
Pár kritických úvah nad biblí je zde
https://www.deosum.com/Articles/224.aspx
https://www.deosum.com/Articles/247.aspx
https://www.deosum.com/Articles/249.aspx
Vrátím se k vašemu „Pravda je v Bohu“. Řekl bych to ještě jednodušeji, Pravda je v nás. Jenže si to zatím neuvědomujeme.
Mějme se fajn, přeju nám všem úspěšné hledání … 🙂
Pane Vítku,
původně jsem Vám to chtěl předložit úvodem, který nyní následuje v uvozovkách za touto větou:
„přestože jsou mně v podstatě známé či předvídatelné všechny argumentace co se týče obecných duchovních záležitostí, přečetl jsem si první váš odkaz ve kterém rozebíráte desatero. A myslím, že to je docela pěkný příklad, ve kterém jsou obsaženy různé významy dosti výrazně – jsou tu jisté podstatné záležitosti od kterých se odvíjí podstatné záležitosti jiné.“
Nějak jsem to však nestihl dopracovat, a pak jsem přišel k závěru, že by přece jen bylo vhodné obeznámit se i se zbývajícím, a tak se nakonec vyjádřím ještě o něco obsáhleji. Pro lepší orientaci to už nebudu vkládat do napsaného, kde pouze přidávám taktéž i konkrétní odkaz (pro ucelenost), ale vyjádřím se ke každému odkazu zvlášť na konci tohoto psaní jako dodatek.
K prvnímu odkazu: https://www.deosum.com/Articles/224.aspx
Začnu od konce Vašeho pojednání z prvního odkazu, a pro lepší návaznost vkládám přesnou citaci:
„Není dobré otrocky přijmout nějakou myšlenku nebo knihu s odvoláním na autoritu, dobré je každou myšlenku vážit a hledat na ní to, co je pravdivé a spravedlivé. Řídit se vlastním rozumem a citem. Oddělovat zrno od plev.“
Tedy, s tímto nemůžu než souhlasit, a podobně i s mnohými jinými Vašimi výroky, které jsou zajisté rozumné a správné.
Pro lepší pochopení toho co chci vyjádřit si vezměme si tyto faktory jako takové nástroje. Vždy záleží na tom, jak jakýkoli nástroj použijeme – sebelepší nástroj nevhodně užitý může vést k nevhodnému či nedostatečnému výsledku.
A takto jsou lidmi na této planetě používány různé skvělé nástroje, ovšem nevhodným nakládáním s nimi či užitím je pro nevhodné účely se přichází k nedostatečným či nevhodným výsledkům!
Pro dosažení žádoucího cíle, který je nám všem v podstatě společný vede jen jediná cesta. Pro toto je potřeba náležitě užít náležitého „nástroje“. Nevhodným přístupem se naše snaha stane marnou, přestože můžeme užívat ty nejlepší „nástroje“. Řečeno jinak, naše závěry nebudou ty správné.
V základu obecně a stručně řečeno jde, jak jistě víte, o nalezení objektivní reality našeho života – je jen jedna objektivní realita, a tu je potřeba odhalit. Ovšem, dá se říci, že toto není jednoduchá záležitost. Kdyby byla, nebyla by na této planetě taková hrozná situace. A pro správné odhalení životně důležitých záležitostí je potřeba splnit jisté důležité faktory.
Pokud nejsou splněny, není možné nahlédnout velmi sofistikovanou strukturu tohoto života, kde, abychom byli schopni tohoto objektivního náhledu (ovšemže jen z relativní pozice), je třeba často nahlížet v rovině paradoxu.
Nuže, abych dále konkrétně navázal na nějaký Váš argument, vezmu nyní prohlášení že „Pravda je v nás“. Co je důležité, že ji píšete s velkým písmenem – ano, přímo tato Pravda je v nás. Opět nemůžu než souhlasit. Pravda je v nás. Ovšem je tu Zdroj této pravdy který je třeba objektivně nahlédnout. Bez tohoto objektivního nahlédnutí není možno tuto Pravdu náležitě ve své celistvosti uchopit a uplatnit…
Tad tedy máme hned jeden takový paradox – Pravda je z Boha a Pravda je v nás. Obé je správné, je však třeba to dát do náležité perspektivy, aby to bylo správné i v našem životě…
Máme na této planetě spousty a spousty výkladů Bible či čehokoli jiného, jak u takzvaně věřících, tak u ateistů. Pravda je však jen jedna. Je nutné ji prostě odhalit. Různá vysvětlení – vytržena z kontextu – můžou z naší lidské pozice na této planetě vypadat dokonce i logicky – přesto takovými nejsou. A proč je tomu všemu tak? Je na každém aby to odhalil.
Bůh rozhodně nikoho záměrně neuvádí v omyl. Líbí se mi vaše některé postřehy, kde právě odmítáte to (pokud si to správně vykresluji z toho mála, co jsem přečetl), že Boží přirozenost uvádí na lidi negativitu. Tak tomu skutečně není. Odmítá-li se však nějaký zásadní fakt, má to přirozeně zásadní důsledky.
Dále bych se snad mohl vyjádřit k tomu, že říkáte, že Bibli napsali lidé. Ovšem, to je víc než zřejmé. Je třeba však odhalit ne už toliko zřejmý fakt, že je to Slovo Boží. Ovšem, byly by tu jisté další specifika, kterými by dal zavděk každý „polemista“, ovšem to už je na jiné povídání.
Jistě není lehké i pro věřícího člověka i s dobrou snahou číst a chápat především Starý Zákon (nebo naopak pro takového člověka to může být ještě horší)… Je to však o tom, dát vše do patřičného kontextu, pak lze nahlédnout ten pro člověka neuvěřitelný potenciál, který je tu vskutku důmslně skrytý – není však skrytý tím způsobem, že by nebylo možné jej odkrýt – naopak je i nutností…
No, dalo by se říci mnohé k Vámi napsanému, ovšem jednak není snadné tímto způsobem reagovat na tyto zajisté ne jednoduché záležitosti a tímto způsobem, a jednak si myslím, že i tak jsem toho napsal již dosti.
Takže to by tedy ve stručnosti bylo už asi vše.
Přeji mnoho štěstí při Vaší snaze konat dobro.
Joel
PS: Aby cokoli dobrého mohlo plně přinést své plody, potřebuje dobrou (Dobrou) základnu. Pro nás lidské tvory je třeba odhalit, kde je jediná možná základna našeho dobra (Dobra).
Dodatek:
K druhému odkazu: https://www.deosum.com/Articles/247.aspx
Text Bible nepotřebuje vysvětlovat dalším textem, i když i to může být pravdou – protože text je pouze nádoba do které jsou vlity myšlenky, a Bible obsahuje myšlenky. V tomto se tedy jakákoli argumentace stává prázdnou…! Bible však potřebuje pochopit. Pro její pochopení však je nutno nalézt ten správný způsob, který však každý musí odhalit sám – nedá se předat textem, i když by se ovšem o tom mohlo napsat spoustu materiálu. Je to prostě o překročení určitých hranic…
Nebudu se pouštět do popisování toho jak… Jen bych snad mohl napsat, že zcela určitě nelze dosáhnout žádoucího výsledku tehdy, když budeme Bibli vnímat ve svém doslovném významu, tak jak to však žel většina věřících dělá, toto je nutno přesáhnout…
Jinak bych však ocenil Váš postřeh, který tu líčíte, ne toliko váš závěr.
A myslím, že taktéž Vaše zamyšlení na konci, které tu vkládám je hodné ocenění:
„Ono světlo, které Bůh vytvořil zvoláním „Budiž světlo“. Není viditelné světlo v běžném slova, ale Světlo s velkým S, Světlo Ducha, Světlo Osvícených. Světlo, které vlévá život všemu stvořenému. Mistr Stvořitel rozlil Sám Sebe v podobě Světla do celého světa.“
Škoda jen, že jako celek to zní tak jak to zní…
K třetímu odkazu – https://www.deosum.com/Articles/249.aspx
Myslím, že tuto záležitost jste vlastně pochopil – napsal jste to celkem hezky, jen je samozřejmě potřeba to uvést do náležitého kontextu respektive do patřičné perspektivy. Souhlasím v podstatě i s výrokem, co napsal Abdrushin, přestože nepřijímám jeho odkaz jako Slovo Boží, ačkoli tomu tak svého času bylo. A podobně souhlasím s Avennou.
PPS: Nečekám, že s čímkoli co jsem napsal budete souhlasit. Cesta ke vzájemnému konsensu je daleká…
Joeli, děkuji za postřehy. Ono bychom se museli bavit o konkrétních myšlenkách, zda jsou pravdivé a přesné než celkově o bibli.
Včera jsem potkal zajímavý text, Nové zjevení Pána Ježíše Krista. Ke stažení http://www.vesmirni-lide.cz/svetelna_knihovna/cz_nove_zjeveni_pana_jezise_krista.htm
Beru to jako potravu k přemýšlení.
Uvedu jednu myšlenku hned na začátku: „Éra slepé víry je neodvolatelně mrtvá. Počínaje tímto okamžikem je každý jedinec ve své intuici zodpovědný za zjištění zvnitřku a nikoliv zvnějšku, zda je Nové zjevení pravdivé.“
A o to jde, poznávat věci přímo, svým vnitřním citem a nehledat moudrost v biblích.
Hezké dny vám přeju … 🙂
Až na onu poslední část kde se opět nebere v potaz Bible s tím nemůžu než souhlasit – přijímat odkaz Bible ale neznamená slepou víru – takové poselství Bible v žádném případě neobsahuje, ačkoli je takto stále mnohými věřícími její obsah přijímán.
Na druhou stranu však chápu Váš postoj – ono není vůbec snadné přesáhnout onen doslovný smysl (zvláště u Starého Zákona), který však má význam zcela jiný, než jak se na první pohled jeví. Nicméně v přijetí či nepřijetí jejího odkazu (v jejím pravém smyslu), je věc zásadního charakteru – popíráme-li zdroj něčeho, co je pro to něco něčím, co udržuje jeho život, popírá se tím vlastně vlastní existence či bytí… Ovšem, nesmí to být přijetí slepé víry apod.
Taktéž Vám přeji hezké dny. Joel
PS: Až se pročtete Novým Zjevením Pána Ježíše Krista, tak mně můžete sdělit Váš závěr (můžete mně klidně napsat přímo na email), znám je celé, ovšem ne z tohoto upraveného formátu na uvedeném odkazu…
Dobrý den Joeli,
Setkal jsem se i s myšlenkou, že křesťanství je falešné náboženství, které bylo zamíchané do původního křesťanství, aby ho zničilo.
Nečekám, že mi někdo prozradí, jak to je. Nečekám, že moudrost najdu v bibli ani v Novém zjevení.
To vše jsou pouze myšlenky někoho jiného, které musím prozkoumat a některé z nich případně přijmout.
První dojem (po druhé kapitole) z Nového zjevení je ten, že autor si dal za cíl něco obhájit („Pán Ježíš Kristus je nebeský Bůh Otec/Matka, Nejvyšší, Jeden Nedělitelný Stvořitel, který byl, je a bude od věčnosti do věčnosti.“) nikoliv prozkoumat. Tentýž dojem mám i z vašich řádků. Ale nedivím se tomu. Každý něčemu věří a snaží se to obhájit. Já také. Otázka spíš je, jestli naše víra není spíš zaslepeností a nebrání nám vidět svět v širších souvislostech. Mě osobně křesťanské texty (a kázání) příliš nesedí, cítím z nich fanatizmus a manipulaci.
Dobrý den Vítku,
pokusím se opět předložit odpověď, která se bude snažit stručně vyjádřit něco, co vůbec není snadno vyjádřitelné – obzvláště ne stručně.
Pokusím se tentokrát postupovat v pořadí, v jakém jsou jednotlivá tvrzení předložena. Na úvod se však pokusím nastínit jeden z podstatných faktorů, které by při této záležitosti myslím bylo vhodné ozřejmit, i když to neznamená, že Vám je tento pohled cizí. Jde zhruba o toto:
Může být řečeno cokoli a jakkoli, pokud se k tomu však nepřistoupí náležitým způsobem, nelze si z toho odnést onu nějakou pravou podstatu – bude se tu vnímat buď pouze chabý či mlhavý obraz toho něčeho, anebo se z toho odnese obraz zcela přetvořený (vždy dle specifického rozpoložení konkrétního přístupu daného jedince).
To může znamenat v základu asi tolik:
Buď mlhavý či zcela přetvořený obraz odmítneme, anebo jej přijmeme. V obou případech však nastává problém. Přijmeme-li něco takovým způsobem, výsledek přirozeně nemůže být dobrý či uspokojivý či pozitivní… Opakem tohoto nežádoucího postupu pak je objektivní nahlédnutí – mezi tím v podstatě už nic není (do tohoto nyní nepatří částečné či relativní nahlédnutí, to už bychom se pohybovali v podružných rovinách – tu není prostor, abych to dále rozvíjel)…
Ovšem, dá se tu očekávat, že tu bude namítnuto, např. něco takového: Z jaké pozice si troufám tvrdit, že kupříkladu právě já jsem se dostal k takovému objektivnímu náhledu. Anebo: Je vůbec možné, abychom my lidé byli schopni dosáhnout něčeho takového atp. Toto nepíšu proto, abych se s někým přel, zdali je tomu tak anebo ne. Nebo abych psal traktáty na obhájení tohoto rozvinutého tématu, ačkoli to tak už trochu může vypadat. Pokud by tomu tak však bylo, bylo by proto potřeba mnohem a mnohem více prostoru – toto je samozřejmě jen velmi velmi stručný nástin probírané záležitosti. Nechystám se však dále to příště rozpracovávat, i když to nutně neznamená, že bych případně dále na něco nereagoval.
Pravda či objektivní realita v podstatě nepotřebuje obhajobu – obhajuje se sama svou vlastní existencí, a ten, kdo vynaloží patřičnou snahu o to, aby ji objevil, ji objeví. Kdo chce cokoli popírat, může cokoli popírat – ovšem, měl by si dát pozor na to, co popírá.
A to jsem se bezděčně dostal k reakci na bod, který už přeskakuje oznámený postup dle původního řazení, a vyjádřil se k části poslední, kde píšete, že autor si dal za cíl něco obhájit.
Předpokládejme, že je tomu tak, a že autor má za cíl něco obhájit (nezáleží na tom, co to je). Je však pro nás důležité to, že autor měl tento cíl, anebo je pro nás důležité to, abychom zjistily, na jakém základě je toto postaveno či zdali je to něco pravdivé anebo ne? Nuže, Vy jak se zdá, už máte své závěry ohledně jakéhokoli přepisu či sdělení. No a co se týče toho "ne prozkoumat", bych vlastně jen zopakoval výše uvedené jinými slovy: Je na každém, aby náležitě prozkoumal Bohem dané poselství – nikdo nemůže říci, že nevěděl.
Tak jak jsem byl mile překvapen některými Vašimi přístupy, jsem poněkud nemile překvapen některými Vašimi výroky při naší rozpravě.
Například: „Každý něčemu věří a snaží se to obhájit. Já také. Otázka spíš je, jestli naše víra není spíš zaslepeností a nebrání nám vidět svět v širších souvislostech. Mě osobně křesťanské texty (a kázání) příliš nesedí, cítím z nich fanatizmus a manipulaci.“
Proto, abychom se vůbec byly schopni dívat na svět, je potřeba nějaká víra – to nutně však nemusí být víra v Boha – je to prostě naše víra v náš pohled, kdy věříme, že jsme schopni učinit správný závěr. Víru v Boha je tedy nutno oddělit. Ovšem, u někoho jakákoli víra může být v základu zaslepeností. To však neznamená, že víra jako taková takovou je… To, co nám brání vidět svět či cokoli v širších souvislostech není víra, ale náš celkový postoj, kde sehrává svou roli mnoho faktorů. A tím z nejpodstatnějších bude naše motivace.
Je tu jednoduchý příklad: Začneme-li čemukoli věřit např. ze strachu, naše víra nemůže být skutečná. Pokud to bude z vypočítavosti, naše víra opět nemůže být skutečná a bude přirozeně zaslepená. A takto nutně i náš obzor. A takto podobně dál a dál. Sehrávají tu roli faktory naší odpovědnosti, cílevědomosti, poctivosti, upřímnosti, pokory, touhy atd. atd. a jejich opaky. O dalších faktorech v tomto se nebudu zmiňovat, bylo by to nad rámec tohoto velmi stručného pojednání.
Dále je zmíněný fanatismus. Zkusme si nejdříve vyjasnit samotný pojem "fanatik". První význam je ten, který popisuje někoho, kdo je pro něco velmi až vášnivě zaujatý. Je na tomto něco špatného? Věřím, že tak to nevidíte. Ovšem, tak jako u mnoha věcí i tento pojem má přidružený význam, který – opět tak jako u mnoha jiných – byl lidským snižujícím přístupem – přidružen k tomu prvnímu (nutně to v tomto případě nemusí být, ale to není důležité), a tento význam sděluje, že se jedná o někoho, kdo je nekritický či neobjektivní. Myslíte si, že je možné tento druhý význam použít na všechny lidi, kteří věří v Boha, respektive pro Váš konkrétní případ, Ti co věří v Bibli? Pokud tak věříte, tak by možná bylo vhodno prozkoumat nejen dotyčné jedince, ale i skutečný význam Biblického sdělení. Ono je fakt, že co se týče lidí, asi jen nemnozí by splňovali žádoucí výsledek, avšak pokud jde o text, prozkoumal jste jej dostatečně? Co se týče Biblického textu, můžeme zajisté říci, že je velmi zaujatý, můžeme však říci, že je nekritický anebo, že snad vyžaduje od svých čitatelů, aby byli nekritičtí? Pokud tento text podrobíte skutečně hloubkové kontrole, tak zajisté zjistíte, že tak tomu rozhodně není.
A manipulace? Nuže, pokud máte dojem, že Vás Bible manipuluje, tak ji ovšem máte možnost odmítnout (což jak vím činíte), a máte takto možnost odmítnout i Váš vlastní život… Bůh nikoho do ničeho nenutí. A pro dokreslení bych mohl uvést, že pokud byste mě chtěl zařadit do kategorie těch věřících či těch, co přijímají Bibli, a kteří například bojují i proti tomu, aby si někdo mohl vzít svůj vlastní život čili spáchat sebevraždu, tak bych Vás chtěl ujistit, že k těmto (z mého pohledu vskutku fanatikům) rozhodně nepatřím.
Nuže dále po řadě: „Setkal jsem se i s myšlenkou, že křesťanství je falešné náboženství, které bylo zamíchané do původního křesťanství, aby ho zničilo.“
Jen k tomuto by se taktéž dalo napsat spousty. Avšak jen stručně: Je obrovské množství různých pohledů na tzv. křesťanství, avšak je jen jediné pravé vysvětlení či objektivní pohled anebo vnímání toho co bylo a je zamýšleno. Najděte to. Dá se říci, že je to koneckonců jak vaším úkolem, tak všech ostatních. Zajisté tam objevíte to, že nejen v minulosti se tu pracovalo na tom, aby jak Bůh či takzvané křesťanství respektive duchovnost či poselství Boží, a to co bylo a je zamýšleno, bylo zdiskreditováno, ale pracuje se na tom velmi usilovně i dnes, a bude tomu tak i do té chvíle, než přijde k jistému zobrazení… A zajisté taky pak uvidíte, že tato diskreditace byla velmi úspěšná. Proč to Bůh dovoluje? Nuže, je na Vás, abyste to odhalil.
A k dalšímu výroku: „Nečekám, že mi někdo prozradí, jak to je. Nečekám, že moudrost najdu v bibli ani v Novém zjevení.“ No, to je samozřejmě dobré, že nečekáte, že Vám to někdo prozradí. To však, že nevidíte moudrost např. v Bibli je už ale něco jiného…
A poslední výrok: „To vše jsou pouze myšlenky někoho jiného, které musím prozkoumat a některé z nich případně přijmout.“ Ano, nejsou to naše myšlenky… A ano, je třeba je prozkoumat… A ano, je třeba oddělit zrno od plev… A pokud učiníme to co je potřeba, budeme schopni jasně nahlédnout na zdroj jakékoli myšlenky, tedy na to, které přicházejí od Boha, a které ne, a které jsou dobré a které ne, a které jsou žádoucí a které…
Důležité v tomto tedy je pochopit, že existuje něco jako objektivní realita, kterou je třeba objevit, přijmout a náležitě aplikovat. Pokud se odmítá něco jako možnost objektivního nahlédnutí, nemá v danou chvíli velký význam pokračovat v diskusi o těchto závažných záležitostech.
Jednoduchý maličký příklad: Pokud vnímáme, že Země je středem vesmíru, odpovídá tomu i náš celkový přístup v našem konání, a – je to problém – jak značně zúžená perspektiva. Chcete říci, že to je hluboká historie hlubokého temna? Ovšem, až na velmi zvláštní výjimky, všichni už celkem jasně vidí, že Země je kulatá, ačkoliv neměli tu možnost podívat se na ni z vesmíru na vlastní oči. Jsme přeci jen o kus dál. Nenechme se však zmýlit – regresivní postupy jsou stále hojně využívány…
Nebo snad možná lepší příklad: Chybí-li nám třeba jen nepatrná část vzorce, nejsme schopni dosáhnout žádoucího výsledku. Anebo stačí jen nepatrná změna v postupu, a náš výsledek může být naprosto katastrofální. Tím však není řečeno, že na pochopení potřebných záležitostí je potřeba pro nějakého jedince absolvovat nějakou vysokou školu… Není to rozhodně jen o pouhé inteligenci… A taky je nám neustále nabízena možnost opravy (nápravy).
Abych toto tvrzení obrazně shrnul, jde o to, že pokud nedodáme patřičné vzorečky a nevyřešíme patřičné neznámé, pokračujeme v udržování něčeho, co má daleko do žádoucího výsledku pro nás…
To vše píši s vědomím toho, že z pozice člověka na této planetě se v podstatě ke všemu dají předložit argumenty pro a proti, a to platí zvláště u těch záležitostí, které se nedají předložit empiricky. A to je i důvod, proč jsem napsal, že se už nechystám dále to rozpracovávat. Myslím, že i tak z mé strany toho bylo řečeno dosti. Chápu však, že to můžete nahlédnout jako neucelené a nesouvislé povídání. A že Vám nemusí „sedět“ určitá přímá předložení… Je možné, že měla být zvolena jiná forma. Nicméně, můžem to vzít jako takový test:-) Doufám však, že to vezmete způsobem zamýšleným, kde jde o dobrou snahu pro dobrou snahu…
Joel
PS: Původně jsem prostě chtěl jen vyjádřit určitou podporu či souhlas někomu, kdo mě svými
dosti vyhraněnými a pokročilými postoji zaujal, jako jeden z nemnohých na této planetě… No a teď jsme se dostali až sem:-) Rád bych tady zdůraznil, že oceňuji Vaši dobrou snahu, kterou tu vnímám… Mějte se krásně
Dobrý den,
Vaše pojednání jsou velmi obsáhlá a precizní. Nepřemýšlel jste někdy o tom, zda nás právě SLOVA nevzdalují od podstaty? Mívám pocit, že slova jsou příčinou lidského trápení.
Hezký den a těším se na případný "esej" 🙂
Ilona
Dobrý den paní Ilono,
jelikož jste se dotkla docela podstatné záležitosti, obávám se, že z toho může nakonec opět být nějaký „esej“:-) Alespoň se mně tak snad podaří vykreslit situaci taky z trochu jiné stránky i když jsem už neměl v úmyslu se nějak šířeji v danou chvíli vyjadřovat v návaznosti na mnou výše sdělené (jsem si vědomý, že mé předchozí příspěvky byly poněkud jednostranné – byl to však zčásti i záměr, a i teď to rozhodně bude omezeno jistými vynucenými faktory). A dále je možné, že se v něčem budu i opakovat (taktéž i vědomě:), a to pro lepší zachycení souvislostí…
Nejdříve bych tedy řekl toto: SLOVO/Slovo v žádném případě není tím, co nás může vzdálit od podstaty. A ve svém čistém základě to tak zajisté není ani se slovem (tedy s tím malým „s“). Myslím, že nemusím zdůrazňovat rozdíl, který tu odděluje Slovo Boží od slova lidského.
Nuže, jakýkoli problém nastává tehdy, když k něčemu přistoupíme nevhodným způsobem či podle toho, jak cokoli použijeme – pak samozřejmě i Slovo Boží nám může způsobit problém. Užije-li se Slovo respektive část toho Slova nevhodným způsobem, je-li např. vytrženo z kontextu (pokud tedy už tehdy není převedeno do zkresleniny, tak jak se to běžně děje u mnohých proklamátorů Božího Slova), a na tom se staví, tak výsledek přirozeně nemůže být kladný – bude to přinejmenším zkreslenina původního obrazu, což je pak skutečně tím, co nás odvádí od podstaty. Analogicky je to se slovem člověčím. Všichni zajisté známe ty případy, kdy jeden řekne „A“ a pak se dozví, že prý měl říct „Z“. A tak „prosté“ to často je i s přijímáním Božího Slova. Bůh nikomu neukládal, aby dělal právě zrovna tohleto či támhleto, ale lidé přesto ve svatém přesvědčení že je to právě tak a ne jinak tohleto či támhleto zarputile vykonávají, neschopni či neochotni si v danou chvíli přiznat, že dělají třeba i pravý opak toho, co by si Bůh přál, či co bylo a je původně zamýšleno – naopak, myslí si, že to konají s Božím požehnáním!
A proč to tak Bůh nechá, copak není schopen něco udělat? Vždyť to kazí Boží reputaci. Jistěže je schopen udělat to či ono – podstatné však je, co je potřebné udělat. A Bůh samozřejmě velmi dobře ví, co udělat, aby to mělo co nejlepší výsledek (tento výsledek se samozřejmě nesmí nahlížet pouze z omezené lidské perspektivy). Vše co se děje má důležité důvody a příčiny, a ty je potřebné odhalit, a to je odpovědností každého jedince (konec konců, dokonce i z naší omezené lidské perspektivy je možné nahlédnout krásný logický obraz toho či onoho). Vše co se v našem životě děje má logiku, je jen třeba ji odhalit. Je důležité odhalit, proč existuje to či ono utrpení, a že je na nás, kdy toto utrpení odstraníme.
Znovu tedy: Není to ani Slovo, ani slovo, ani Bůh, a nakonec ani nějaký člověk (fyzické prostředí si do toho taky začleňte), kdo je zdrojem našeho utrpení. A nezáleží na tom, jak v danou chvíli něčí argumenty pro či proti jsou přesvědčivé, záleží pouze na tom, co je pravdivé… Je opět na každém, čím se chce nechat vést, a Bůh každému dává dostatek času na to, aby našel tu jedinou správnou cestu, ve které jedině může jakýkoliv jedinec skutečně dobře být či existovat.
Ovšem, čím dříve dojde k náležitému „nasměrování“ tím lépe jak pro samotného jedince, tak i pro všechny působící ze své pravé podstaty, jíž a z níž každá bytost byla obdařena.
Skutečně ublížit nám může v podstatě tedy jen jediný činitel, a to jsme my sami! My sami jsme totiž ten jediný skutečný nepřítel… A postoupíme-li dál v tomto průzkumu, tak se dostaneme k naší mysli, od které se to odvíjí, tedy k našim myšlenkám… Ano, ony jsou tím skutečným zdrojem toho, co nakonec můžeme vidět jako výslednici v našem fyzickém zorném poli, kde si můžeme myslet, například to, že nás nespravedlivě a náhodně něco potkalo…
Opět se vrátím ke slovu jako takovému. Řekl bych, že slovo je v podstatě taková nádoba, do které je uložen obsah. A ten obsah může v danou chvíli být dobrý nebo špatný. To je, řekl bych, jeho první základní atribut. Další taktéž ne zcela zanedbatelný atribut je ten, že nádoba taky může být dobrá nebo špatná. No, a pokud máme špatnou nádobu obsah nám vyteče… Co vám řekne např. slovo ldajvoeaglvbF? Že nic? No, já se vůbec nedivím:-) Já jsem do toho sice vložil jistý obsah, ale zřejmě jsem zvolil špatnou nádobu, že jo? No, omlouvám se – příště to napravím:-)
Slovo Boží je však napsáno tím nejlepším možným způsobem, s ohledem na všechny podstatné faktory vzhledem k jeho účinnosti či funkčnosti či účelovosti. Jistě, s tímto tvrzením tu může přijít otázka či argument typu: "Copak ten porůznu sesbíraný text od tak rozmanitých omezených člověčích autorů může být takto velmi účelově sestaven výše uvedeným způsobem a považován za čisté Slovo Boží? A co například ta zmatečná nesourodost? Vždyť přece kdyby Bůh nechtěl lidi udržovat zmatené, jistě by vše potřebné mohl sdělit jinak." Ovšem, mohl. A taky tak činí…
Opět však je tu naprosto „neempirický“ argument, že to prostě má svou důležitou příčinu či důvod či význam. A že je to prostě taky o tom, že kdo chce, vidí, a kdo nechce, nevidí. Vím, že toto zní taktéž jako zavádějící, a že přece v podstatě každý má zájem vidět. No, je to opět o významech skrytých za těmito pár řádky. A tady třeba o tom, že nestačí jen chtít, a že je třeba splnit náležité předpoklady. Nemůžeme se přece jako malé děti dožadovat toho či onoho, aniž bychom věděli, jak s tím naložit – tak aby nás to skutečně nezničilo… Nelze tedy překročit jisté hranice, pokud jsme neprošli „celní kontrolou“, kde je potřeba odevzdat jisté věci. Pokud by tady u toho někoho napadala myšlenka nějakého upřednostňování či zvýhodňování či nadržování, tak bych ho rád velmi rychle vyvedl z omylu. Pokud někdo takto Boha pojímá, věří v někoho nereálného, a tudíž výsledek nemůže být přirozeně kladný – takovému jedinci je však daný prostor k tomu aby se takto mohl "realizovat"…
A opět ke slovu: slova, užívají-li se nevhodná či nevhodně, samozřejmě mohou být příčinou lidského trápení. Pokud se budu snažit někomu např. vnutit nějaké slova, třeba i samotnou Pravdu, tak tím nečiním nic dobrého, protože není dobré někomu něco vnucovat – ani Pravdu. Přináší to nežádoucí výsledek. A ovšem, v takovém případě by se pak mohlo na první pohled zdát, že Pravda tu byla příčinou něčího utrpení – pravdou však je, že to byl někdo, kdo třeba i v dobrém úmyslu tuto Pravdu vnucoval. Co nám toto říká? Že je to vždy náš konkrétní přístup k něčemu, a ne to něco, co způsobí trápení. A tady nám to taky ukazuje, že dokonce samotná dobrá snaha, pokud není doplněna tím co je potřeba, taky nestačí, a může způsobit problém čili trápení.
A dále, mohla jste v tomto našem konkrétním případě mít na mysli i něco jako: Jeden toho může spousty namluvit (napsat), to však samo o sobě ještě neznamená, že ten jedinec je dle toho schopen náležitě fungovat ve svém vlastním životě anebo že to nakonec nemusí k ničemu být. To je samozřejmě důležitá záležitost, a je zcela na místě toto zvažovat. A ovšem, může tu být problém – neznamená totiž v podstatě nic, pokud něco známe, pokud to něco nejsme schopni odpovídajícím způsobem přijmout a použít ve svém vlastním životě. Pro jedince tedy přirozeně není samo o sobě důležité, jestli Pravdu zná, ale jestli ji patřičně aplikuje ve vlastním životě.
No, a pokud se tedy mne týče, a jak je to se mnou, to musí ovšem posoudit především Bůh. Je samozřejmě taky mou odpovědností, abych udělal co v tomto ohledu třeba, a snažil se neustále zjišťovat, co je v mém životě nesprávným. Je však taktéž odpovědností každého, aby učinil objektivní náhled na kohokoli jiného (je-li nutno).
No, myslím, že by mohlo být z dosud mnou napsaného zřejmé, že se tedy jaksi snažím přemýšlet o naší podstatě, a o tom, co nás od ní vzdaluje. A nahlížím tu spoustu faktorů hrajících v tom svou roli – není to tu však o tom, abych se tím nějak podrobněji zabýval. Jeden obecný a zásadní faktor bych však zmínit mohl – a to je naše ego. A to je něco, u čeho je z jistých stran snaha víc a víc začlenit to do našeho života jako to, co tam vlastně patří, jako že je to vlastně přirozená součást života. A třeba právě to je jeden velký problém – když se tvrdí, že něco záporného je vlastně dobré. Když se například nesprávně chápe tvrzení, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ano z jistého úhlu pohledu to tak je, ovšem v tom je kámen úrazu – pouze z jistého úhlu pohledu.
Máme tu prostě určité paradoxní situace, které je třeba náležitě zpracovat:-) Všem s dobrou snahou přeji mnoho štěstí – je třeba nenechat se převálcovat tím vším, co se zde na člověka valí. Je možné to zvládnout – je nutné to zvládnout. Je možné tím projít – je nutné tím projít. Avšak na druhou stranu: Není nutné procházet tím či oním. Každý svým přístupem si sám určuje, čím vším bude procházet. A každý musí projít tolik, kolik potřebuje ke svému náležitému uvědomění! Je to tedy v rukou každého jedince, jak dlouho bude procházet různými utrpeními! Ovšem, je třeba tu vzít v potaz zásadní věc, a to je to, že žádoucího cíle není možno dosáhnout bez náležitého napojení se na svůj vlastní zdroj života, což má samozřejmě svou jednoduchou logiku…
Ono nakonec vše má svou logiku. Ovšem, nemůžeme do toho zahrnout velmi specifické konání či rozpoložení lidských tvorů na této planetě – tady je často logika velmi vzdálena. Podobně je to samozřejmě i se spravedlností či jakýmikoli jinými atributy přicházejícími od Boha – pokud je hledáme na této planetě, dá se říci, že je nemůžeme nalézt (Vyjma toho, že ji odhalíme skrze tu správnou cestu, která je ovšem už jaksi transcendentní tomuto rozpoložení! A ovšem, můžeme tu nalézt určité fragmenty ve své relativní podobě, které jsou takto přenášeny třeba právě i určitými jedinci).
A tady bych mohl použít (poněkud volněji navazujíc) citaci z Bible: Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili. Marek 12:17
(Volně navazuji:) A stále se mnozí diví, a žel i takzvaní věřící se podivují nad tím, jak je to vlastně například s tou spravedlností…
Nuže, ono to na druhou stranu na této planetě opravdu není jednoduché… A já všem přeji, aby byli schopni co nejdříve nalézt tu správnou cestu života z této cesty složité, která je vydlážděna nesčetnými kameny úrazu…
Tady mě napadá jedno úsloví, které lidé začali používat, a které odráží jistou beznaděj mnohých. Zní takto: Cesta do pekel je vydlážděna mnoha dobrými úmysly. Co se nám to snaží vyjádřit? Řekl bych, že to, že vlastně ani nemá cenu se příliš snažit, že stejně to nakonec skončí v pekle, že ať udělá člověk na této planetě cokoli, výsledek je vždy poněkud pochybný atp. Nuže, tu máme právě jeden z těch velkých kamenů úrazu… A můžeme si to nyní paní Ilono pro naši konkrétní potřebu analogicky či metaforicky převést (podle toho co Vám lépe půjde:) na ona slova či Slova(o). Může se někdy zdát, že ať člověk řekne anebo i slyší cokoli, je to špatně… Co však nyní myslíte? Znamená to, že bychom měli zanevřít na slova či Slova(o)?
Na závěr: Slovo je forma pro myšlenku a myšlenka je to, co je v našem životě velmi podstatné. Náš život je komunikace. Pro náležitou komunikaci je v danou chvíli potřeba oněch nádob ve formě slova (pokud by v danou chvíli byla řešením telepatie, fungovala by, myslím, že však můžeme v danou chvíli říci, že není dostupnou alternativou). Slova tudíž potřebujeme. Je to ovšem o tom jak je užijeme… A máme tu také ono Slovo s velkým "S". Kdo chce, tak mu naslouchá, kdo nechce tak mu nenaslouchá… Úměrně tomu však vypadá život jedince, který se buď vzdaluje od své podstaty, anebo se k ní přibližuje (vnější fyzické vzezření však není směrodatné)…
Slovo tedy je naopak tím, co nám pomáhá naši pravou podstatu udržet, a co nás k ní může přivést (třeba i pomocí těch malých slov mezi námi lidmi ve svých relativních formách). Samozřejmě je třeba proniknout do té pravé podstaty věci, je třeba nalézt ten správný postoj. A ovšem, můžeme se setkat s jedinci, kteří v danou chvíli nemusí toto Slovo přečíst ve své fyzické formě – Bibli, a přesto můžou být dobrými "nosiči" tohoto Slova. Tito však nepopírají ony duchovní principy obsažené v Bibli – a naopak, můžou být i spolutvůrci naší Bible či Slova Božího. Zásadní věcí tedy v tomto je, zdali se tyto principy přijímají či popírají. Jsou tu ovšem různé jiné faktory, kvůli kterým je to s nabídnutou Biblí tak, jak to je. Tady už však jsou obsaženy jisté činitele diferenciační dichotomie dichroismu… Promiňte mně tyto cizí nádoby, ale to už jsme se dostali k jistým náročným sférám, které by bylo náročné jen tak předložit…A těmito cizími nádobami se snažím si vypomoct při mé snaze něco předat, avšak ne nevhodně rozlít, jsou to velmi pevné nádoby, obsah je totiž velmi vzácný, a získáte jej, jenom když příslušnou nádobu hezky pohladíte a řeknete správné heslo:-)…
Jinak bych případně doporučil, pokud byste v danou chvíli nepřišla na správné heslo, spíše než zaměřením se na ony od českých tak značně diferenciovaných nádob, zaměřit se na celkový kontext, který se skrývá za tímto textem. No, a i když to tak nevypadá, snažil jsem se to tím taktéž trochu odlehčit:-) A věřím, že uvidíte ty krásně tvarované linie, které se snaží zapůsobit zároveň i trochu vesele – přes vážnost situace či právě i kvůli ní… No, ale budu chápat, když mně sdělíte, že se mně to s těmi nádobami tedy vůbec nepovedlo, a že se mně povedl právě pravý opak.
To mě však přivádí ještě k jedné věci, kterou bych ovšem ještě rád trochu ozřejmil, a to je to, že to, že jsem napsal to, co jsem napsal, neznamená, že se nemusím potýkat s tím, že buď něco z toho, či něco jiného musím řešit či s tím mám problém. Myslím, že můžu říct, že zatím nemůžu říct, že jsem dostatečně blízko k vyřešení všech problémů (tak jak bych si přál:). To na ozřejměnou, aby si snad někdo nemyslel to či ono:)
Dalo by se to samozřejmě probrat z mnoha dalších stránek, a konkrétněji, já jsem se však snažil soustředit pouze na určitou specifickou základní rovinu, ze které jak si myslím, lze určité roviny další dovodit. Jistým faktem je však zároveň to, že jde o velmi silné zredukování jistých faktů, u kterých může být problém s dovozováním i v jejich nezredukované podobě. To je tedy rozhodně vhodno mít na mysli. Určité podstatné záležitosti jsou tu jen velmi nepatrně nastíněny. Není ani účelem tohoto pojednání, něco detailně vykreslovat anebo, jak už jsem předešle zmínil, obhajovat. Toto je možno brát pouze jako takové malé směrovky, které nás můžou přivést k jistému zamyšlení:-) V tuto chvíli by to tedy snad už mohlo dostačovat. Taktéž přeji hezký den.
Joel
PS: Taky ještě můžeme říci: Přemíra slov škodí. Ovšem, to platí, ostatně tak jako u mnohého: Říká se, že všeho moc škodí. Já bych si to ovšem dovolil doplnit. Jsou věci, kterých nikdy nemůže být moc (nemyslím tím však např. peníze:). A taky můžeme říct, že na této planetě je skutečně spousta slov, které škodí či které nás vzdalují od podstaty… Pokud by se teď toto mé tvrzení bralo za odporující si vzhledem k těm výše uvedeným, tak bych upozornil na to, že je třeba k tomu přistoupit v rovině paradoxu… A abych to přece jen alespoň trochu více přiblížil: Ublížit nám skutečně může jen to, čemu dovolíme, aby nám ublížilo (je třeba tu zdůraznit slovo skutečně)…
Nicméně pokud by zde uvedené komentáře u někoho evokovali nějakou přemíru slov, tak jsem schopen napsat jednou tak dlouhou obhajovací disertační práci na téma "Nepochopená slova a jejich diskriminace":-) No, je fakt, že jsem nečekal, že budu "muset" psát takové elaboráty:-) A doufám, že panu Vítkovi příliš nezatížím kapacitu jeho stránek, a že tu nebudu nežádoucím elementem, který narušuje osnovu jeho stránek:-) Vskutku jsem ale začal tak trochu podléhat pochybám, jestli jsem už mým prvním vstupem nevhodně nenarušil něčí linii zobrazování… To bych ovšem nerad…
PPS: Teď jsem zvědav, co mně k tomu řeknete Vy:-)
Dobrý den Joeli,
nemám slov. Děkuji Vám a přeji vše podstatné 🙂
Ilona
Dobrý den Ilono,
já bych pro Vás ještě pár měl:-) Je sice pravda, že v předchozím komentáři jsem jich dost vypotřeboval, ale zdá se, že mně jich ještě zbylo dost:-) Abych to však „náhodou“ nepřehnal, tak se dnes pokusím být opravdu stručný. A už jen poděkuji za Vaši sice krátkou, ale krásnou odpověď.
Vždyť neříkal jsem to?? Ono někdy není třeba mnoho slov – stačí, když je jich jen tak akorát:-)
No, ale jestli jsem to neříkal, tak to bylo psané mezi řádky:-)
No, a taktéž Vám přeji vše podstatné:-) Děkuji za pochopní.
Joel
PS: Doufám tedy, že jsem to správně pochopil:-)
Dobrý večer (už ráno) Joeli,
Děkuji za psaní. Též jako Ilona oceňuji vaši ochotu diskutovat a preciznost, ale přiznám se vám, že mám problém udržet při vašem textu pozornost na to podstatné. A podrobně odpovědět na vše by stálo mnoho sil a myslím, že by se to minulo účinkem.
Napadlo mne, že filosofové bloudí v kleci slov proto, že jim nedošlo, že slovy skutečnost nepojmou. Ještě musí použít cit (pocit). Z lásky k ženě Žofii udělali slovní lásku k jakési Moudrosti a namáhají mozek otázkami, jestli bylo první vejce nebo slepice anebo jestli existuje Bůh. Jenže Moudrost se nezískává přemýšlením a čtením. Moudrost se získává zkušeností (i s tou ženou Žofií, která třeba zlobí).
Toto mi přijde důležitější než rozebírat bibli. Podezřelá to kniha, která potřebuje být vykládána, aby byla pochopena.
Hezký dny nám přeju … 🙂
Dobrý den Vítku,
ano, můžeme říci, že filozofové skutečně bloudí v kleci, avšak ne nutně více než mnozí takzvaně obyčejní lidští tvorové. Nicméně filozofie je nezbytným prvkem při naší snaze docílit žádoucího výsledku ohledně hledání podstaty našeho bytí či naší existence. Pokud se tedy jedná o filozofii v jejím pravém původním významu, čímž je láska k moudrosti a racionální věda (věda od slova věděti, potažmo zkoumati…), jakož i například zkoumání, které se vztahuje ke sféře ducha… A filozof tak jako tzv. obyčejný člověk má právo klopýtnout či bloudit, i on je přece nakonec zároveň i tím obyčejným člověkem… Poctivý filozof ovšem nebude zajisté bloudit dlouho.
A dále: Ovšemže je tu i ten problém, že můžeme snadno uvíznout právě třeba i do klece slov, ačkoli slova samotná nejsou klecí či pastí (pro lepší vykreslení viz můj další příspěvek k příspěvku paní Ilony). A pokud bychom se měli bavit o všech těch filozofických směrech, které tu máme, tak bych k tomu řekl jen to, že jsou pro mě nepotřebnou a v podstatě povšechně zavádějící strukturou, kde nepovažuji za nutné aby se tím jedinec musel nějak zvlášť zabývat. Vidím to právě třeba i tak, jak jste to popsal Vy. A troufám si říct, že skutečný raison d”être jim v těch jejich aspiračních tezích jaksi unikl. Ono dobrým filozofem nemusí nutně být ten, kdo toho hodně napsal anebo četl, ale spíše bych tu zdůraznil tu věc, že pokud to není činěno z té náležité základny, velmi snadno se dojde k velmi překvapivým výsledkům. Na druhou stranu je myslím vhodné vzít v potaz to, že mnozí svým dílem zajisté přispěli k jistému pokročení, i když někteří tak nějak paradoxně…
Jinak s tím, že je potřeba užít cit nemůžu opět než souhlasit – to je záležitost, kterou považuji za neoddělitelnou a samozřejmou součást v jakémkoli našem konání (a s tím mnohé jiné). To však, že to či ono v danou chvíli neprobírám, má v podstatě důvod i ten, že nemám v úmyslu předkládat nějaké komplexní pojednání při reakci na vaše předložené téma, to by bylo nad rámec daného tématu, ke kterému jsem se začal vyjadřovat a taktéž i nad rámec záměru a nakonec i možností… Ovšem, pro jasné nahlédnutí předloženého by bylo potřeba komplexního vykreslení. K jasnému obrazu, který je za těmito řádky je však nutné se dostat jistými cestami odvislými od jistých věcí…
A jsem si vědomý, že daný text je určitou narychlo poskládanou směsicí různých kousků myšlenek, které jsou zároveň tak nějak i vytrženy z kontextu. Jsou to takové střípky narychlo poskládané do takového miniobrázku, který může (ovšem nemusí) být takovým malým "směrovátkem" k zamyšlení. Může se to pojmout jako takové jednotlivé body, které můžou evokovat jisté myšlenky k zamyšlení:-) Pokud se to neodehraje, nevadí, pokračuje se ve hře dle původního scénáře:-) Za každým oním bodem je samozřejmě spousta dalších souvislostí, jejichž komplexní vykreslení za daných okolností vskutku není mým záměrem… A pokud by to mělo být ucelenější či souvislejší, bylo by pro to potřeba mnohem více prostoru či času atp. Toto však vskutku není v úmyslu – alespoň ne v danou chvíli. Vlastně i tak mám pocit, že je to už nad rámec toho, co bylo zamýšleno. Nicméně připouštím, že to mohlo být napsáno souvisleji. Za případné nedostatky z mé strany se tedy omlouvám. Na omluvu bych uvedl, že to píši v časovém presu, kde mnohé jiné věci čekají na zpracování:)
Jinak přemýšlím, jestli se vůbec vyjádřím k dalším prohlášením, které jsou celkem zásadního charakteru – snad jen velmi stručně:
Pokud si myslíte, že moudrost se získává zkušeností a ne přemýšlením, tak Vám to zřejmě nemá cenu vyvracet. Ovšemže, zkušenost je zásadní záležitostí… Ale vskutku mě takový závěr právě od Vás překvapil.
Na závěr bych jen stručně sdělil, že zkoumání toho, jestli existuje Bůh je vskutku zásadního charakteru. A zkoumání toho, jestli bylo první vejce nebo slepice, není dle mého názoru vůbec tak pošetilé, jak se někomu na první pohled zdá, a myslím, že se dá určitým způsobem říci, že má charakter oné první zásadní otázky… A ještě bych rád uvedl, že problém nastává právě třeba i tehdy, když se někomu nechce namáhat vlastní mozek v otázkách zásadního charakteru – ovšem je to záležitost toho co se zde ustanoví jako otázky zásadního charakteru 🙂 Váš pohled tu může být zcela jiný. No, jsou lidé, kteří v danou chvíli neřeší žádné otázky, takže to, že je snaha řešit otázky se smozřejmě cení.
Přeji hezký den. Joel
PS: Bible potřebuje výklad tak, jako tento svět či náš pozemský život. Je na každém aby tento výklad udělal. Je to pro koneckonců pro jeho vlastní dobro. Pokud někdo myslí jinak má na to právo, může dál zkoumat odvrácenou cestu… A pokud to někdo zvládne bez čtení Slova Božího, a nosí je ve své čisté formě ve vlastní mysli, měl by přirozeně mít život o to snazší…
Milý Joeli,
Také jsem dřív hodně filosofoval, přemýšlel a žel mi to ještě zůstalo. Teď se učím míň rozumovat a víc cítit.
Co se týká existence Boha, došel jsem k banálnímu závěru, že to, co je kolem, nevzniklo samo od sebe a navíc, ono to jeví známky inteligence, tedy musí být nějaký Zdroj, ze kterého to vzešlo nebo spíš vchází. To je logický argument. A žádného dalšího už není potřeba, to už je jenom žvanění.
Zkušenost byla, že mi bylo dovoleno ten Zdroj vidět, krátce se na něj napojit. Proto už nemusím pochybovat o tom, jestli je nebo není. Ta Zkušenost mi dává větší jistotu než logický argument.
To, co nás spojuje s Bohem, je vnitřní hlas (můžeme mu říkat svědomí). A tak stačí ho poslouchat a rozvíjet (až se z tenkého vlákna stane silný drát) a člověk už nemusí číst knihy. Leda knihy o tom, jak se na něj napojit a jak mít sílu ho poslouchat, když se nám chce dělat něco jiného, než nám říká.
K tomuto jsem došel a sám se učím míň myslet a víc cítit.
Mějte/mějme se krásně a užívejme slova jako mosty k lidem, ale poznání hledejme za nimi, ne v nich samotných … 🙂
Milý Vítku,
poznal jsem, že věříte v Boha, svými komentáři jsem se však snažil sdělit to, že to, že nahlédneme že existuje nějaký Bůh či Zdroj (nezáleží na tom, jestli po přečtení nějaké knihy či bez ní) ještě nemusí vůbec nic znamenat…
Podstatné je jednak v koho vlastně věříme či koho uctíváme a druhak jakým způsobem tohoto Boha uctíváme a v neposlední řadě ovšem, jak vlastně dále působíme…
A píšete: „užívejme slova jako mosty k lidem, ale poznání hledejme za nimi, ne v nich samotných“ nuže, co k tomu říct – z mého výkladu by mohlo být zřejmé, že tu jde o více než pouhá slova. Ovšem, když píšete
„Co se týká existence Boha, došel jsem k banálnímu závěru, že to, co je kolem, nevzniklo samo od sebe a navíc, ono to jeví známky inteligence, tedy musí být nějaký Zdroj, ze kterého to vzešlo nebo spíš vchází. To je logický argument. A žádného dalšího už není potřeba, to už je jenom žvanění.“
tak asi nemá cenu očekávat, že Vás to bude zajímat či že o tom budete nějak zvláště přemýšlet…?
Jinak svědomí je samozřejmě velmi zásadní činitel, který je potřeba používat. Jsou tu však další velmi zásadní činitele… A mnozí, co jsou takzvaně věřící taktéž používají svědomí, přesto však je to přivádí či může přivést někam, kde by zajisté nechtěli být…
Nuže, v předchozích komentářích jsem toho napsal už dosti, takže teď budu už opravdu stručný a rozloučím se slovy právě z Bible, která je tu stále nabízena i těm, co ji odmítají, a která je tu vlastně tak nějak naším hlavním předmětem:-)
On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Matouš 4:4
Přeji hezký den Joel
PS: Rád bych připomenul, že oceňuji Vaši dobrou snahu v jistých rovinách, jisté roviny však příliš ocenit nemohu…
Joeli, to je pochopitelné, že souhlasíte pouze s některými mými postřehy (v jistých rovinách) a s některými zase ne.
S tím žvaněním jsem to myslel tak, že když si udělám logický důkaz existence boha, tak mi to stačí jednou a nepotřebuju se o tom pořád přesvědčovat a hledat další argumenty. Stejně je to pouze logický důkaz. Proto lidé, kteří říkají, že věří a jsou schopní dokola snášet argumenty, mi připadají, jako že spíš nevěří, ale potřebují sami sebe ujišťovat, že věří. Na druhé straně to žvanění může mít i ten význam, že se člověk nalaďuje na Boha a tím se mu přibližuje, takže to nemusí být až tak zbytečné.
Hezké dny a noci … 🙂
Vítku, s tím souhlasem jsem měl na mysli spíše Vaši snahu konat dobro, kterou jsem tak nějak porůznu vyčetl z Vašich stránek, a to je samozřejmě krásné a potěšující:-)
To však nebylo předmětem naší diskuse
Co se však týče jiné roviny, žel nevybavím si, v čem podstatném bychom se shodli. A pokud jde o tu Vaši další odpověď, tak by to opět mohlo být i na dlouhý komentář, kde bych se možná i ptal, proč odpovídáte např. o tom přesvědčování… My jsme přece neřešili logický důkaz Boha… Nebudu to však dále komentovat, protože jsem se dostal do roviny, kde Vám v podstatě neustále oponuji, a to by už v danou chvíli nemuselo být vhodné. A Vy jste vlastně už svůj názor postupně na mé předložené záležitosti vyjádřil celkem jasně, takže to bude v tuto chvíli zřejmě zatím vše. Mějte se krásně. Joel
Joeli, logický důkaz Boha jsem sem zatáhl proto, abychom si mohli ukázat, že stejnou věc lze popsat slovy anebo pocítit a že pokud je těch slov příliš mnoho, nemusí to být k užitku. Ilona vám sdělila totéž (nebo něco podobného) tím, že napsala, že nemá slov. Čímž jsme opustili původní téma, které se pro nás stalo nepřehledným.
Vítku, věcí, která by tu v naší diskusi mohla být zřejmá je to, že jisté věci musíme jaksi pocítit a souhlasím taktéž s tím, že mnoho slov nemusí nutně být k užitku. Proto to zatím bude vše. Snad jen ještě k odpovědi Ilony. Mohu se mýlit, avšak mám za to, ačkoli je to dosti stručné vyjádření, že to myslela trochu jinak. Joel
Nedávno jsem pochopil během 3měsíců více než za celý svůj prostopážný a směšný život… A totálně měto šokovalo fascinovalo udivovalo a hlavně nutilo šířit to dál !! Jelikož jsem byl od první chvíle uvědomění si své existence totální vychcaný, namyšlený, nezodpovědný tvrdohlavý umíněný drzý a zlopáchající hajzl kterého nebylo široko daleko většího… neznal jsem bratra… z něštěstí druhých jsem měl radost… až měto začínalo znepokojovat a připadal jsem si jak nějaký zástupce zla… nebo zktátka že jeto můj osud být zlý… ale pořád mi vté zlobě něco chybělo… vyzkoušel jsem tvrdé drogy, alkohol, automaty, zkrátka vše… neměl jsem pravidla a hranice hodně vysoko… měl jsem dost peněz a všeho dostatek… nepracoval jsem a vše sem se snažil ochcat nějak… na druhých jsem vydělával… a pomalu se poutal okovy materialismu… na celou esoteriku a volnou enrgii chemtrail a illumináty jsem měl povrchní pohled a dřív jsem ten názor odsuzoval než prověřoval. Měl jsem vždy pravdu a kdokoli měl jiný názor tak to byl debiiiil ty neviiiš hahaha… toto ale mi osud dával jasně najevo v podobě trestů za mé hříchy a já porád nechápal… řikal jsem si já mám ale neuvěřitelné štěstí… a pokoušel jsem ho po hranici života a smrti kdy jsem pod vlivem drog bez papírů se honil z autem vnoci na ulici a osud zakročil a já opět jako zázrakem ve 100km/h nepřipoutaný s dalšíma 2 kamošema napálil do sloupu tram vedení… měli jsme neskutečné štěstí teď už vím že to nebylo štěsti… nikomu se nic nestalo… auto našrot letěli sme vzduchem 5m napálil do sloupu ale naštěstí se odněj odrazili dalši dva metry v pirutě dopadli na bok auta… přitomto zážitku néžebysemi promit život před očima ale tolik myšlenek za tak krátkou dobu to bylo šilene… jak jsem dopad během té nehody spolujezdci pod nohy tak jsem zavřel oči a říkal si nééé a jetotu jasem ale takový idiot, začnou sekrčit plechy.. jsem mladý… moch sem toho tolik ještě dokázat…. a coti kamoši… doufam žeto bude rychle… bum krž skřípot třepot rány, zoufalý křik kámošů s vyděšený křik spolujezdce… prostě byl jsem smířen stím žejsem to posral… ale ejhle … vylezli sme jen otlučení !!! NEUVĚŘITELNÉ… LIDI OKOLO ZASTAVOVALI A DIVILI SE ŽESME VPOŘÁDKU… TEHDY JSEM SE MÁLEM ZBLÁZNIL A NEŽ SE STAČIL SPAMATOVAT POLICAJTI.. A DALŠÍ REALNÉ OHROŽENÍ MÉHO ŽIVOTA… A TOTO UŽ MI NEVYSVĚTLÍ NIKDO.. POLICAJTŮM JELIKOŽ JSEM SI NEBÁL BÝT DRZÝ A ZAPÍRAT… JSEM ŘEK ŽE SME STOPAŘI… TO JIM BYLO DIVNE KDYŽ JSEM MAJITEL VOZU BYL JÁ… DRZOST: AUTO SME OPRAVOVALI OKOLO ŠEL NEZNÁMÝ ČLOVĚK UKÁZAL ŽEMÁ ŘIDIČÁK A NABÍDL SE ŽE NÁS VEME DOMŮ… PAK NABOURAL A UTEK… ZEPTALI SE MĚ A OČERVENÉ KARKULCE BUDE KDY… ŘIKAM TAK TO BYLO… DOSTALI ZDUPANE OD NEHODOVKY KTERÁ ZBYTEČNĚ VYJELA.. A MĚ ŘEKLI AŤ TEN VRAK CONEJDŘÍV UKLIDÍM A UTIKAM … ANO PŘÁTELÉ DRAZÍ TAKTO SE ŘEŠÍ HRUBÉ TRESTNÉ ČINY KDYŽ TO NEMAJÍ ROZKAZEM TAK TO NEUDĚLAJÍ.. TEHDY JSEM ALE POCHOPIL ŽE TUDY CESTA NEVEDE A AČ TO BYLO PROTI VŠEM MÝM ZÁSADÁM ZKUSIL SEM JÍT CESTOU DOBRA… ŘEK SEM SI ZLO UŽ JSEM ZKUSIL … DOBREM SEM POHRDAL ALE UŽ MĚ ZLO NEBAVÍ SKUSÍM DOBRO… A OKAMŽITĚ MI OSUD DAL NAJEVO ŽE TOJE TA CESTA… NEMUSÍM DEFAKTO NIC DĚLAT… A ON MĚ SÁM VEDE.. UKAZUJE MI NĚCO CO JSEM NIKDY NEMOCH VIDĚT ANI POZNAT UKAZUJE MI USPOKOJENÍ Z KONÁNÍ DOBRÝCH SKUTKŮ.. JAKO POMOC, RADY… A CELKOVÉ POZITIVNÍ CHOVÁNÍ.. ZMĚNIL JSEM SE ZCELA OD KOŘENŮ… A TO NAPLNĚNÍ JAKÉ ČLOVĚK MÁ Z TOHO KDYŽ VIDÍ UPŘÍMNÝ ÚSMĚV A ÚLEVU NA TVÁŘI NĚKOHO BLÍZKÉHO… TEN POCIT,…. TOJE TO COSEM SNAŽIL NAJÍT NA ŠPATNÉ STRANĚ… TOTO SE NIČEMU NASVĚTĚ NEVYROVNÁ… ŽÁDNÁ DROGA PENÍZE NEBO COKOLI NESAHA ANI POKOTNÍKY POCITU Z TOHO ŽE JSI NĚKOMU ULEHČIL, POMOHL. A HLAVNĚ JSEM POCHOPIL ZMOUDŘEL… MÁM NAVŠECHNO ŘEŠENÍ, MÉ NEMOCI JSEM POSTUPNĚ VYPÁTRAL A VYLÉČIL NAUČIL JSEM SE NEOCENITELNÉ INFORMACI O ZDRAVÍ, O VŠEM OKOLO… IKDYŽ MI DOŠLA DĚSIVÁ PRAVDA JSEM ZATO RÁD TEĎ ,MĚ MRAZÍ PŘI POMYŠLENÍ ŽE BYCH FUNGOVAL NATÉ DRUHÉ KOLEJI… A PŘIŠEL JSEM I NATO JAK TO DOSTAT I DOTĚCH NEJVĚTŠÍCJ SKEPTIKŮ… ČASEM !! JAKMILE VIDÍME NÁZNAK VÝSMĚCHU ČI ODMÍTÁNÍ TO PŘIJMOUT TAK SKONČÍME VYSVĚTLOVAT A NECFHÁME TO NA DALŠÍ DEN… POTÉ U DOTYČNÉ OSOBY MUSÍTE NAJÍT TO VČEM JIM TA PRAVDA ŠKODÍ… MUSÍTE JIM UKÁZAT ŽE NATOM NĚCO BUDE.. . APOOSTUPNĚ JSEM BYL SVĚDKEM JAK JSEM PŘESVĚDČIL I TOHO NEJZATVRZELEJŠÍHO SKEPTIKA… HOLD TO UŽ NELZE POPŘÍT JETO JAK PĚST NA OKO ČÁRY NA NEBI SYMBOLY V TELEVIZI V CÍRKVI, FARMACEUTIKA, NWO , POTRAVINY , PYRAMIDA… TOMU PROSTĚ NEJDE NEVĚŘIT JEN SE TO VŠEM ZDÁ MOC ŠÍLENÉ … ABSURDNĚ NEMOŽNÉ… SMĚŠNÉ.. ALE PRAVDA JE TAKOVÁ ŽE NAPROSTO REALNÁ PRAVDA … KAŽDÉHO TO MUSÍ OPAŘIT JINAČ BUDE STÁLE VNAIVITĚ MATERIALISTICKÁ OVCE SLEPÁ.. MĚJTE SE A MYSLETE
Michale, hezké prozření. Blahopřeju. Jen tak dál 🙂
jo jen jsem moc neprozřel v nějakého boha.. spíš věřím v něco než někoho, určitě jsem se nestal nábožným, ale asi věřícím… jen nevím vco.. věřím v dobro ale v jakém je provedení vůbec netuším… ale vím že něco je … něco co nás snad řídí nebo naznačuje co máme dělat.. říkám tomu osud.. náhodě se už nedá věřit.. vytvořilo to z nejzlejšího člověka v okolí dobrou duši. Toto hodně mých známých šokovalo… nechápali jak jsem se změnil… ani já to nechápu.. připadám si někdy jak blázen.. ale bláhový. Jen mě trápí to jak okolí kamarádi rodina a všichni trpí… já se jim snažím pomoct ale mají mě za šílence magora nebo blázná… no toje nemá cenu řešit je třeba pokračovat dále v pomoci všem coto de.
Ahoj KVitku,i já jsem už tohle tema dostal kdysi na přetřes,a vykutálelo se z toho že ve víně má úkryt předevšim vina,což je dost pravděpodobno když pochází podle dávných mudrců z vinného kmene:-).Mj,ten kdo chtěl vstoupit do řádu Nazírů,se prý přestal stříhat a ničeho vinného nepožíval.Aniž jsem to tušil taky jsem vstoupil,postupně a nevědomky,vzdoroval se stříhat už na konci základky,pravdu po vzoru ostatních hledajících?:-) hledal spíš v pivu než ve víně,no a asi za patnáct let,kdy už jsem zdatně vařil pivo svoje,jsem pochopil že ač neni z vinného kmene,jeho pravdy jsou též silně podezřelé až nevyhovující.A jednoho dne se zbytkem nalahvovaného výborného domácího moku zalil záhonky a vykročil shánět pravdy po nazírsku,s jasnou a v té době opět pár let nestříhanou hlavou..A ejhle,asi to funguje:-),objevil jsem spousty pravd,většinu teda asi objevených,ale několik hodně čerstvých,který nemůžu sdílet na potkání.Třeba jedna z nich je že pravda rozhodně neni ve víně ale především v moči.Co?Ne?Ale jo:-).Každý den si načůrat,nejlíp do pěkný pivní třetinky,prohlédnout,ochutnat,zdiagnostikovat čeho je tam moc,nebo málo..jaká je pěna:-),pak na zdraví,neboť kudy teče tudy léčí a to doslova.Tam tkví denní pravda,někdy i dost silná.A zároveň to cesta k udržování se v uctivý vzdálenosti od “spasitelů v bílých pláštích”+významný příspěvek do složek Nesmrtelnost,Zdraví,Životní síla,tudíž několik much jedním vrzem:-).Nutno podotknout že my co nedáváme na talíř nic ze zviřátek to máme k prameni Živé vody neskonale jednodušší;-).
No jinak v průběhu nazírství občas zíram co se to zase vynořilo,třeba místo chmelu vařim ve sladu ty u Tebe zmíněný pampelišky a je z toho super pampeliškový “med”.Jo,začal jsem nedavno vařit i mýdlo,z toho popelnýho louhu a taky super..jednou jsem ho dovařoval v horký troubě a krásně do ní vybublalo a protože je kamenná zůstala potvůrka část ve spárách.Takže pořád je co objevovat a na co koukat..třeba i na dnešní nebe modifikovaný jistými známými substancemi na bouřky,kroupy,přívalovky a další doprovodný jevy.To abysme mohli ještě víc přemýšlet Jak přežít :-).Pozdrav ze Šumavy
Ps:Už ne Pro všechny co hledají Světlo?Nějaké vnitřní změny?;-)
Ahoj lesní kamaráde, rád tě tu vidím 🙂
Zdalipak jsi nezapadl sněhem?
A šídlo tě do zadku nebodlo?
Ano, in vino a in pivo jsou "pravdy" silně podezřelé až nevyhovující.
Moč jest pro mne tekutinou odpadní. Vše, co je v ní, už v těle bylo a své vibrace odevzdalo … ale nebudu ti vymlouvat tvé choutky.
P.S.
Lidé nehledají Světlo, ale zdraví, štěstí, sex a peníze … taky jsem člověk, změnil jsem reklamní nápis …
Měj se krásně 🙂