(Psychologický dodatek ke článku Hamouni, poskokové, otroci, vyžírky a spodina Článek je o tom, že lidstvo je zotročené pomocí peněz, které nepoctiví bankéři vyrábějí z ničeho a půjčují je za úrok.)

Čekáte revoluci? Otroci povstanou a nenechají se dál okrádat. Přestanou používat peníze hamounů. Díky čemuž se vyžírky ocitnou na suchu a budou muset začít pracovat. Pak se spojí s otroky a zavedou poctivé peníze a začnou budovat spravedlivý stát. Jenže ono to bude jinak …

Hamouni se vyznačují tím, že jsou extrémně otupělí. Používají převážně jednu polovinu mozku. Tu levou, logickou. Cizí lidský život je pro ně číslo stejně jako počet dolarů nebo EURO na kontě. Jelikož jim chybí pocity, zabití, smrt, vražda jsou pro ně neuchopitelné věci. Když si spočítají, že je to výhodné, jdou do války.

Poskokové z řad politiků se rádi zaštiťují svědomím. Pocitu, který člověku říká, jestli to, co dělá, je správné. Jenže oni to svědomí neposlouchají. Kdyby ho poslouchali, slyšeli by, že každý člověk je strůjcem svého osudu a že přerozdělování není správné. Také by slyšeli, že padělat peníze není správné. Oni dávají přednost nespravedlivým světským zákonům místo toho, aby dohledávali ve svém svědomí, jak je to spravedlivé a žádali změnit světské zákony.

Vyžírka a ostatní kategorie jsou spíš psychologické než sociální nebo ekonomické. Vyžírka není ten, kdo dostává něco od státu, poté, co státu něco dal, například důchodce. Vyžírka je ten, kdo chce dostat víc, než dal a ohání se rovností, diskriminací, anebo se ani nemusí ohánět, stojí s nataženou rukou a nárokuje si něco, co mu přerozdělující stát nabízí a co zaplatí někdo jiný. Patří tam například někdo, kdo si na každého člena rodiny vezme stavební spoření, ačkoliv nic nestaví. Nebo někdo, kdo by mohl pracovat, ale spočítal si, že se mu to nevyplatí.

Většina lidí v sobě má kus vyžírky, která občas natáhne ruku, a přilepší si státním příspěvkem na cokoliv. Je to v naší psychice, bojíme se, že budeme mít málo, že nevyžijeme, že nepřežijeme. Vyžírkovství v lidech vytváří poptávku po přerozdělování, které způsobuje nabobtnávání státu.

Vyžírkám chybí poznání, že věci zadarmo přinášejí mizerné pocity. Když jim to někdo řekne, smějí se tomu. Smějí se slovu poctivost. Přeci nebudou hloupí, když něco dělají ostatní, já budu taky, jinak by na mě nezbylo.

Vše, co se děje v lidském světě má svojí příčinu v psychice. Peklo na Zemi si dělají lidé sami tím, že nesprávně zacházejí se svou svobodnou vůlí. Tím způsobují druhým bolest, která se podle zákona „Co zaseješ, to sklidíš“ vrátí k tomu, kdo ji způsobil. Bolest vede v tom lepším případě k prozření, v tom horším k otupělosti, psychické smrti, fyzické smrti … a novému zrození (Lidičky, není to pro vás už moc hustá kaše?).

Celé tohle drama je drama hledání pocitů. Lidské bytosti se vtělují na planetu Zemi a zažívají tu pocity. Jednou zakoušejí pocity boháče, jednou pocity chuďase. Ano, chápu, že se to mnoha lidem nebude líbit, když tomu problému dám duševní rozměr. Peklo na Zemi si dělají lidé sami. Cesta z pekla vede skrze prozření.

Já, vyžírka si uvědomím, že lepší pocity mi přinese, když si na chleba budu vydělávat prací a nebudu pobírat dávky od státu. Já, poskok si uvědomím, že pracovat jako přerozdělovatel ukradnutých peněz (daní) mi nepřinese dobré pocity. Nevytvářím tím něco užitečného, ale pomáhám udržet v chodu obludný mechanismus. Já jako hamoun si uvědomím, že pocit štěstí přichází, když člověk dělá správné a spravedlivé věci. Že sebevětší množství padělaných anebo ukradnutých peněz pocit naplnění nepřinese.

To jsem ale naivní, co?

Utopie 🙂

Věřím tomu, že lidé se polepší. Žel málokdo se polepší dobrovolně. Aby si řekl, tak už jsem nadělal dost špatností a nic dobrého mi to nepřineslo, ode dneška budu dělat samé dobré věci.

Lidé se bojí být poctiví, protože se bojí, že budou za hlupáky a nic na ně nezbude. Opak je však pravdou. Zbudou na ně hezké pocity, zdraví, radost ze života … tedy to, o co v životě jde. Zatímco duševně mrtví (otupělí) budou pochovávat své fyzicky mrtvé (a předtím duševně mrtvé) ti, kdo prozřou a vystoupí z kolotoče mamonu, budou zažívat ráj na zemi.

Pokud lidé jako celek neprozřou, přijde další bolest a s ní i další šance na prozření. Svět se ocitne v chaosu a lidé v tom chaosu objeví, co je v životě důležité.

Jistoty a prosperitu člověk nenajde u politiků, ve státu, ve společnosti, ale ve svých pocitech. V tom, že pozná svou duši, uvědomí si, proč je na Zemi a za jakých podmínek o něj bude postaráno …

Doufám, že vás tenhle článek zvedl ze židle a těším se na komentáře.