Jeden pán mi napsal ke článku o soli komentář:
Tolik koncentrované negativity se hned tak nevidí. Na to snad ani nedá odpovědět. Nebo ano?
První odpověď, která se nabízí je napsat dotyčnému ve stejném duchu, že je ko*kot a článek nepochopil, protože má v hlavě nas*ráno.
Proč bych to měl dělat, klesat na stejnou úroveň jako autor komentáře? To by se mu líbilo.
Druhá možnost je komentář smazat. Ale proč? Jen ať lidé vědí, jací lidé kolem nás žijí. Je to jeho anonymní vizitka.
Třetí možnost je pohoršit se a dotyčného okřiknout …
Čím déle jsem si to nechal rozležet v hlavě, tím víc jsem přicházel na to, že dotyčný svým komentářem volá o pomoc.
Každý, kdo je bezdůvodně tvrdý, sprostý, hlučný, agresivní, uráží … dává najevo, že si se sebou nezná rady.
Co se na to dívat takhle? Nezabývat se formou komentáře ale jeho obsahem mezi řádky.
Zajímalo by mne, jak vypadá život toho člověka. Co se mu vrací jako odpověď na jeho slova. Byl opilý anebo zkouřený, když to psal? Co ho tak naštvalo?
Jdu z toho myšlenkového odpadu vydolovat něco pozitivního, na co bych mohl odpovědět.
- omg znamená “oh my god”, ó můj bože. Vida, dotyčný se před napsáním komentáře pomodlil. To je hezké.
- Je pozitivní, že vůbec reagoval, nebyl lhostejný vůči něčemu, s čím nesouhlasil. Že reagoval sprostě, je jiná věc.
To stačí, k tomu, abych si k němu našel cestu. Uznávám, je to házení perel sviním, jenže mne zajímá podstata věcí, ne to, co je na povrchu. I ten největší mizera je semínko Boha a má své místo na světě, protože jinak už by tu nebyl. Třeba mi přišel dotyčný ukázat, jak jsem se dřív choval já.
Zde je moje odpověď …
Dobrý den pane,
Děkuji za vaši diagnózu.
Šel jsem se podívat do zrcadla a s radostí vám mohu napsat, že nejsem pi*ča. A nejsem ani debil a ani kripl.
Prosím, nedělejte si o mne předsudek na základě jednoho článku, který jste pravděpodobně nepochopil.
Je mi sympatické, že jste reagoval na něco, s čím nesouhlasíte. To se mi líbí, když lidé bojují za svou pravdu.
Žel vy nebojujete. Pouze nadáváte a urážíte a nepíšete k věci. I já si dovolím malou diagnózu pro vás: Pokud se cítíte mizerně a váš život za moc nestojí, můžete si za to sám. To je vaše odměna za to, jak se chováte k lidem. Nadávání nikomu nepomůže. Boří mosty mezi lidmi. A nadávání sobě boří sebevědomí.
Líbí se mi vaše úvodní modlitba. Omg. Oh my god, ó můj bože. Nechci vypadat jako náboženský fanatik, ale vnitřní naladění na Boha (vnitřní hlas) považuji za základ zdraví, štěstí, bohatství … to je ta správná cesta.
Přeju vám, aby se vám příště podařilo napsat komentář víc k věci … Máte na to 🙂
To je moje odpověď. Neříkám, že je dokonalá. Zní v ní jeden tón poučování, který je možná v této fázi vztahu s dotyčným předčasný. Ale možná už žádná další komunikace nebude, tak jsem tam to poučení dal. Budu rád, když mi napíšete svoji verzi odpovědi. Nebo ji můžete napsat přímo jemu … Jak byste reagovali na dotyčný komentář vy?
Já bych asi žádnou odpověď nevymyslel. Obecně si nejsem sám sebou jistý, tak bych asi nejvíc energie vydal na vnitřní vypořádání se s útokem na svoji maličkost. Možná bych se po čase vzchopil a reagoval věcně a logicky:
"Nastane změna umístění hoven."
Vnímat a zvládnout svoje pocity, vnímat pocity tazatele a reagovat na něj tím, že se pokusím na jeho chování najít něco pozitivního a vyslovit to a tím mu pomoci jeho pocity vylepšit, to už je o několik levelů výš, než moje současná úroveň.
Každopádně je pro mne článek velice inspirativní a přinejmenším vidím, k jakým výšinám mohu růst. Díky za něj.
Marku, jsem rád, že jste prozkoumal své nitro a podělil se. Děkuji za příspěvek.
Také děkuji za velkou pochvalu :-).
Ono se to lehce píše, když je dost času a hůře formuluje, když je to narychlo v rozhovoru. Nicméně mi to přijde jako mocná zbraň. Ani ne zbraň jako spíš způsob komunikace. Nevybouchnout a vyslechnout si dotyčného do konce a stíhat oddělit obsah a formu.
Ať se vám / nám to daří 🙂
Ano Vítku,
je to způsob komunikace i přístupu k lidem včetně sebe a jak jsem se před rokem dozvěděl, říká se tomu nenásilná komunikace. Její autor Marshall Rosenberg doporučuje zaměřit se na pocity a potřeby (vcítit se) a ty reflektovat zpátky. Čili moje dnešní odpověď by mohla být "Jste naštvaný, protože byste chtěl, aby lidem záleželo více na tom, co jedí?"
Ovšem nereagovat v rozhovoru obranně a místo toho se zaměřit na to, co se děje v druhém, mi bude trvat nějaký nacvičit.
Měj se pěkně.
Ahoj Mirku (nikoliv Marku, pardon), jsem rád, že tě téma komunikace stále zajímá 🙂
Potvrzení pocitů a otázka je výborný způsob, jak se k dotyčnému přiblížit.
Děkuji za příspěvek, ať se Ti komunikace daří 🙂
Rány, bolesti a strasti přijímají lidé různě dle stupně intelektuálního vývoje. Hrubý člověk je přijme a zuří, proklíná. Člověk jemnější jimi trpí, intelektuálnější je přijme s konstatováním, že tu jsou – ale to ctnost příliš neovlivní. Duchovní člověk, obdrží-li ránu, v tu chvíli požehná. Dokonalým duchům proměňuje se utrpení, skutečně se proměňuje v pocit nevýslovné rozkoše a slasti. I to nutno tlumit, vše má své meze.
Že by dokonalým duchům způsobovalo utrpení pocit rozkoše a slasti, to mi nesedí.
Nicméně (řekl bych, že je to až jedno z tajemství života) nezáleží na tom, co se nám děje, ale jak se k tomu postavíme. Kdo to v sobě má, tak bude nadávat na cokoliv a komukoliv.
Dobrý den, hezký článek a hezky vyjádřená odpověď útočníkovi 🙂
Dobrý den Věro, děkuji za pochvalu, těší mě 🙂
Na papír se dá napsat ledacos, když je dost času. Horší je to s útočníky přímo. To se pak někdy hledají slova těžko …
Hezké dny vám přeju …
To je teda pravda. Na ty rekce písemné se mi moc líbí odpověď Vaše : "Díky za reakci a přeji vám, aby se vám příště podařilo napsat komentář víc k věci." To je moc hezky vyjádřené. Jasné, stručné a výstižné a VELMI slušné. V přímé komunikaci se mi osvědčilo nebrát si nějaké urážky osobně. Jaroslav Dušek na to říká…vždyť to řekl jeden člověk ze 6 miliard. Tři miliardy lidí si to vůbec nemyslí a další tři miliardy by to nikdy neřeklo a nás se dotýká že jeden jediný člověk ze 6 miliard něco řekl proti nám :-)Nevím jestli jsem to napsala přesně ale kdyžtak je to myslím v tomhle představení – kdyby to tam nebylo, určitě i tak stojí za poslech. Tahle slova mi mockrát pomohla získat okamžitý nadhled. : http://www.youtube.com/watch?v=1-DGgm0r6ys. A k té vlídnosti je dobré přibrat někdy i trochu důrazu. Nemusí to vždycky fungovat. Ale on obecně sprosťák zajde až tam, kam mu my sami dovolíme zajít. A taky jsem si přestala zpětně vyčítat, že jsem to měla říct tak a nebo onak. A někdy myslím, na hulvátství není potřeba reagovat vůbec. Mějte se pěkně :-)V.
To je bezva finta, říct si, že tři miliardy lidí by to neřeklo. Nebo když se něco nepovede, uvědomit si, kolik už se toho povedlo. Přiřadit všemu správnou váhu a nenechat se nahlodat.
Hezké dny a hezké pocity přeju … 🙂
To je hezky řečeno…nenechat se nahlodat 🙂 Třeba dnes jsem zažila několik pokusů o nahlodání, přišla jsem docela znavená po tomto dni. A koukám do emailu a čtu si vaše slova o nahlodání. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. A znovu si taky připomenout ty tři miliony ,-)) Díky moc 🙂 Také přeju hezké pocity a hezké dny 🙂 Věra
Přesněji řečeno by to bylo nenechat si nahlodat sebevědomí (vědomí sebe sama). Rád jsem vás potěšil 🙂
Vím, že jste myslel vědomí v sebe sama. To máte tak, člověk si myslí že ho už nic nezaskočí. Jenže toto jsou ty zkoušky ,-) I mě bylo potěšením 🙂