Včera jsem přemýšlel o spřízněné duši … dnes pokračuji.
Jedna paní (z Avenny) povídala, že v tomto životě pro náš existuje jedna spřízněná duše. “Jedna jediná … co byste chtěli víc …” slyším znít její slova.
Hmm, moc velkou radost z toho nemám, co když jsem tu svou spřízněnou duši minul a to, co se mi děje, mám za to?
V životě jsem měl několik vztahů a dívek či žen. Vždycky jsem to myslel vážně a myslel jsem si, že je to “ta pravá”. Nebo mi to alespoň našeptávaly hormony. Spřízněná duše jsem jí tenkrát neříkal a neviděl jsem v tom nic osudového.
A teď mám trauma z toho, že tu svojí spřízněnou duši jsem minul, anebo ještě nepotkal. Kvůli jedné paní, co něco povídala.
Nezbývá než vzít rozum do hrsti a položit si otázku. Proč Stvořitel dopustil, abych se zapletl s několika ženami? Ať již mezi nimi byla nebo nebyla spřízněná duše.
Přichází odpověď …
“Abys získal zkušenosti a byl připravený na tu spřízněnou.”
To se mi líbí. Učíme se od sebe být lepší partnerem, abychom neminuli spřízněnou duši a až se potkáme, nevydrápali jsme si oči, neutrhali si uši a nenakopali se do zadku.
Partnerství má určitá pravidla a ta se máme ve vztazích naučit.
Hmm, dobrý, fakt dobrý, jen si připadám milý Bože trochu podvedený. Já to myslel vážně a tys mne nahnal na nějaké partnerské cvičiště.
“Víš, chlapče, kdybys to nemyslel vážně, tak bys to flákal a nenaučil by ses to.”
A co děti? Není to trochu drsné, nechat nás plodit děti s nespřízněnými dušemi? Připravovat jim peklo, zatímco bychom jim mohli připravovat ráj se spřízněnou duší.
“I děti se rodí na tento svět, aby se něco naučily. To, co nazýváš peklo, je zkušenost, kterou by měli v dospělosti přetavit v moudrost.”
Mistře Stvořiteli, na tebe si člověk nepřijde, ty to máš zmáknutý. Takže otázka, jak poznat spřízněnou duši je vlastně zbytečná, protože ty mne vždy naženeš do takového vztahu, který mě a jí nejvíc prospěje, ať je to spřízněná duše nebo nespřízněná. A děti jednoho dne vyrostou a odejdou z domova, takže zase tolik nezáleží na tom, s kým je máme.
“Vidím, chlapče, že ti to pálí … a protože ses z posledního vztahu vzorně poučil, posílám ti … óóó … nech se překvapit … :-)”
🙂
Děkuji za smajlíka. Někdy i maličkost potěší 🙂
Co je to SPŘÍZNĚNÁ DUŠE? Nebo se mám ptát kdo je to? Tedy pokud se omezím jen na hřiště partnerských vztahů (mám minimálně dvě kamarádky, se kterými sdílíme své životy už od dětského hřiště, taky mám dva syny a rodiče), byl moje spřízněná duše muž, se kterým mám děti? Nebo ten, se kterým se znám od patnácti a prošli jsme kamarádstvím, milenectvím, manželstvím i rozvodem? Ááánééébóó je to ten, který čas od času rozvíří můj usedlý život, donutí mě pravdivě si odpovídat na otázku, Jak to vlastně žiji, a pak zas zmizí?
Jo Bože, ten život se ti povedl. Necháváš nás hledat návody a ve chvílích, kdy vítězně vykřikneme, ONO TO FUNGUJE, celé to rozmetáš… prý abychom se nenudili.
Hodně štěstí Vítku.
Děkuji za přání štěstí 🙂 Štěstí roste obrazně na stromě, je potřeba zasadit semínko a starat se o něj … takže mi přeješ, abych pečlivě vybíral semínka a trpělivě se o ně staral … to se mi líbí 🙂 Dává to smysl.
Spřízněnou duší v tomto článku jsem myslel jednu jedinou, jak o ní mluví poselství Avenna. Zároveň dodávám, že se mi to moc nelíbí.
Jakoby mi to bralo svobodu vybrat si (a být vybrán), rozhodnout se a vytvořit vztah.
Na druhé straně je lepší mít jednoho pořádného partnera než vyzkoušet několik nepořádných. Pokud by byl partner shůry doporučený, tak by to bylo fajn.
Vše má svůj čas … i odpověď na tuto otázku. Nejlepší odpověď na otázku, zda existuje (jedna jediná) spřízněná duše, je … ji potkat a poznat. Třeba bude mít nějaké znamení 🙂
Pracovala jsem 4roky v domově důchodců. O spřízněné duši jedné jediné jsem neslyšela. No asi obyvatelé neznali poselství. To víš, stará generace :-). Byli tam lidé, kteří milovali život a ti měli mnoho spřízněných duší a pak ti, kteří na něj nadávali a ti byli sami. No to není přesné, když vytvořili nadávající kroužek u odpolední kávy, byli také spřízněné duše:-))
Jasně píšeš o nalezení parnerky, se kterou ti bude hezky, tvořivě, budete souznít, pečovat o vztah, aby vzkvétal a krásněl. Tady je to přirovnání k semínkům dost trefné. A protože to nezáleží jen na naší hlavě(znalostech, dovednostech..), přeji ti štěstí(zázrak, dar)
V domově důchodců spřízněné duše nebydlí. Jelikož jsou šťastné, tak jsou také zdravé a bohaté a v té době cestují po světě anebo něco tvoří …
Děkuji za přání zázraku. Zázraky se dějí 🙂
Tvůj soud o domově důchodců mě přivedl k myšlence, jestli právě sen o spřízněné duši (o té se kterou budeme šťastní, zdraví a bohatí,.. pro ty méně náročné: se kterou budeme sdílet život, budeme si rozumět a budeme tvořit pár) nám neničí vztahy. Partner, který si večer pustí v televizi fotbal, tudíž nemá chuť jít se mnou na procházku, asi není má spřízněná duše, že? A což teprve ten, který se mě rozhodne opustit… no neva, mám svůj sen o spřízněné duši. Určitě ji potkám! Pane bože, jen jestli já ji kvůli tomuhle ňoumovi už neminula .. 🙂 🙂 🙂
Díky Vítku za tvou reakci, přinesla mi úvahu, která mi dala úlevu.
Jana
Ano, Jano, tohle mě taky napadá, jestli ta myšlenka o spřízněné duši není ve skutečnosti virus, který ničí vztahy. (Případně, tak působí, pokud není správně pochopená.)
Kdoví, jak by to dopadlo, kdybychom potkali někoho, kdo na sobě má znamení "spřízněná duše", jestli bychom si neřekli, mám tě v hrsti.
Nejistota ve vztazích způsobuje, že se musíme snažit … i když to je teorie, některý člověk si stejně v určitý okamžik řekne, mám tě v hrsti a to je začátek konce.
Líbilo by se mi, kdyby to se spřízněnými dušemi bylo jako se zakletými princeznami, není to tak, že člověk potká spřízněnou duši, ale že ji v někom probudí. Je to odměna za to, že se naučil být správným parterem.
A když se takto oba probudí, získá jejich vztah další zázračné vlastnosti a schopnosti …
Ano Vítku, to je pro mne příjemné vnímání pojmu spřízněná duše. Být probuzen a probudit…
Dík za článek i komentáře. Hezké (tady zasněžené) Velikonoce.
j.
Zatímco plácám v diskusi pod předchozím článkem, dospěl si k výsledku docela rychle. A pak, že to nejde…. 🙂
Neplácáš, hezky jsi to napsala 🙂
v našem okolí(vesmír a přidružené kraje) jsou tisíce duší-a všechny spřízněné-a biliony lidských vyjádření v- anebo mimo-inkarnaci
vypadá to,že je třeba orientovat se z hledání nějaké jedné entity lidské na všezahrnující stav láskyplného společenství entity mnohem širší a komplexnější
pudy implantované bio-člověku už budou jen doznívat
………………
Myslím, že základní otázka je, proč vůbec hledat spřízněnou duši? Co si od toho slibujeme? A proč chceme to, co si slibujeme?
Se spřízněnou je to něco úplně jiného … 🙂
Ale vážně … taky by mě zajímal praktický rozdíl mezi spřízněnou a nespřízněnou.
spřízněná duše je ta, která právě sedí naproti tobě. tak se jí věnuj a nekoukej jinam. jsi-li sám, tak počkej až zazvoní listonoš(ka)…
PS. ráda bych se zeptala, co to je za blbosti ten vzduch a psaní mailů…když chci odpověďet
Milé jméno,
"Vzduch" je ochrana proti robotům, které zamořují diskuse spamem. Robot není připravený na tuto otázku a tak se mu nepodaří umísit svůj obtěžující komentář.
E-mail slouží k tvému informování, že ti někdo odpověděl na komentář jako teďko já.
"Spřízněná duše je ta, která právě sedí naproti tobě" … I tak se to dá pojmout …
teď sedíš proti mně ty … a proto ti věnuji plnou pozornost 🙂