Tiffany vitráže je jedna z věcí, které jsem si chtěl vyzkoušet. V knihkupectví jsem listoval knihou, četl o tom na internetu, hledal kurs. Pak jsem si řekl, že se nebudu pouštět do další věci, aby to po výrobě dřevěných krabiček a odlévání zvonů nebyl další prodělečný anebo nedokončený podnik.

Jenže když jsem se dozvěděl, že v našem malém městě bude kurs Tiffany vitráží, bral jsem to jako pokyn shůry. “Chtěl sis to vyzkoušet, tak si to jdi vyzkoušet.” Za 500Kč.

Tiffany vitráže je když … se spojují kousky skla pomocí samolepicí měděné fólie a cínové pájky. Vypadá to jako obrázková okna v kostelech a katedrálách.

Abych pravdu řekl, co se týká know-how, kurs mne příliš nenadchnul. Pro mě – zkušeného domácího kutila, který pájí od dětských let, by byla užitečnější dobrá knížka. Výhodou kursu ale bylo, že jsem si mohl vyzkoušet, jak se řeže tím správným řezákem skla za tisíc Kč, jak se brousí tou správnou bruskou s diamantovým kotoučkem za 4 tisíce Kč a jaké další nástroje se používají. Také jsem nemusel kupovat skla, jejichž zbytky bych pak třeba už nevyužil.

Hlavní je, že mne to posunulo o kus dál, získal jsem první zkušenost a o to šlo.

Zde je můj anděl strážný …

Nejdřív se kousky skla nařežou, olámou a obrousí podle připraveného plánu. Pak se olepí měděnou samolepicí páskou a spájí cínovou pájkou. Umyje se zbytek tavidla (kalafuny), natře patinou a zase umyje. A je to 🙂