Dalo by se říci, že základem zvládnutí nějakého zlozvyku je pravdivost k sobě samému a bdělost. Nejdřív si člověk musí připustit, že má problém. To je ta pravda. A pak se musí naučit ten problém pozorovat. To je ta bdělost. A když se dostatečně vynadívá a užije si pocitů trapnosti, tak toho nechá, aby ze sebe neměl mizerné pocity. Nebo otupí, aby ze sebe neměl mizerné pocity.
Jakmile jsem začal rozum brát, přesněji řečeno, jakmile jsem poněkud zmoudřel, rozum jsem měl už od malička, došlo mi, že život ve městě není pro mne.
Ať si každý sám objeví, co je na tom pravdivého. Cituji z několika textů …
Miluju Vznešenost, Čistotu a Dokonalost … i když se někdy chovám jako hajzl a hulvát … zatím.
A co vy, jak to vidíte s očkováním? Jste psychicky připravení ustát, že nebudete očkovaní proti smrtící epidemii a můžete umřít? Jste psychicky připraveni na to, že můžete zemřít na následky očkování?
DeoSumova zvědavá a spravedlivá anketa je tu 🙂
Samotný fakt, že se člověku jednoho dne připomene bývalá láska, je hodně závažný a člověk by ho určitě neměl jen tak přejít, protože má hlubší smysl.
Představte si, že jdete do kina, tam hodinu a půl koukáte na nějaký příběh a když to skončí, odnášíte si pocit, že loupit je vlastně velká legrace. Co na to řekne váš mozek? Zapíše si to někam jako program, který použije v podobné situaci. Tím, že se u toho filmu smějete, tak schvalujete, že krást je legrace.
Slyšel jsem, že když od někoho dostaneme kytku, tak té kytce se daří tak, jak se daří tomu člověku. Kytka to cítí na dálku. A předpokládám, že se jí daří také tak, jak se o ni staráme.
Vážit si rodiče máme pouze za to, co dělají spravedlivě. Pokud si jich budeme vážit jenom kvůli tomu, že jsou to rodičové, děláme jim i sobě medvědí službu.