Jak vypadá (ne)pořádek?

Jedno z dalších témat, které jsem tu otevřel je téma (ne)pořádku. Navrhujete mi, abych se zamyslel nad tím, jestli v sobě nemám něco podvědomě nezpracovaného a slyším slova o akceptování a respektování. Abychom se bavili konkrétně, připojuji několik fotografií z několika různých bytů. Není to focené jenom u nás doma. Schválně se podívejte a řekněte, jestli je to podle vás pořádek nebo nepořádek, jestli byste v takových bytech chtěli bydlet a jestli byste šli spát a nechali to tak, nebo byste udělali nějaký drobný úklid, abyste se probudili do většího pořádku.

Pokud chcete, můžete napsat, co všechno dokážete vyčíst z obrázku o obyvateli bytu. Já si vychutnám obrázek číslo jedna a udělám krátkou diagnózu majitele knihovny. Myslím si, že … (což nemusí být pravda a je to jenom částečný pohled, první nápady)

(Fotografie knihovny byla odstraněna po protestu příbuzného jejího majitele. Prý nemám právo fotografovat cizí věci a psát o někom, že je alkoholik. Chci jenom uvést, že mi nešlo o to, psát o někom, že je alkoholik, když ho znám a vím, že alkoholik není, ale napsat, co mne napadne, když uvidím jeho knihovnu. Přijde mi to malicherné, protože pravdu o tom, zda je někdo alkoholik, o sobě každý zná. Jak je vidět, někoho to může k smrti urazit a má potřebu na mne křičet, aniž by se zeptal, jak jsem to myslel. Alespoň hrubý nákres …)

neporadek

Majitel této knihovny je nepořádný a má zbytečně moc krámů. Řekl bych, že žije v minulosti víc než je zdrávo a nerad mění staré věci za nové. Neváží si věcí. Videokazeta mu nestojí za to, aby ji dal do krabičky. Buď je to alkoholik, Mohl by to být alkoholik, nebo je pro něj důležité, aby hostům mohl nabídnout různé druhy alkoholu. Co by si pomysleli, kdyby je pořádně nepohostil? Myslím si, že o sobě nemá příliš vysoké mínění. I když má doma několik zajímavých knih, nestojí mu ty knihy za to, aby jim udělal vlastní místo. Alkohol je pro něj důležitější než knihy. Řekl bych, že má převrácený žebříček hodnot, alespoň vůči mně. Je pro něj důležitý alkohol a (nebo) co si o něm lidé budou myslet. Není pro něj důležitá moudrost, zdraví, poznání, růst. S tímto člověkem bych nechtěl bydlet.

neporadek

neporadek

neporadek

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

109 komentářů u „Jak vypadá (ne)pořádek?

  1. Vlaďka

    Milý Vítku.

    Já souhlasím s tebou,že nepořádek se dá řešit na vědomé úrovni,není potřeba to dělat složitě,když je tady jednoduchá cesta ….udělat si pravidla,popovídat si o tom,co se oběma stranám nelíbí a pak už je to pouze na nich,jak jsou ochotni to změnit.Pokud se snaží pouze jedna strana,tak to nikam nevede a je to koloběh.I když to má každý z dětství nastavené jinak,lze to změnit,je to pouze otázka CHTĚNÍ.Respektovat to,že partner to má nastavené tak a tak,to jsou podle mého názoru jenom výmluvy a řekla bych i zbavování se zodpovědnosti za to ,že jsem nepořádná.

    Názorně jsi ukázal nepořádek na fotkách,já sama za sebe bych to musela uklidit,abych se cítila dobře a aby tam bylo útulno.

    Ten první obrázek opravdu vypovídá o člověku tak,jak jsi to napsal.

    Hezký večer 🙂

    1. VíTeK

      Ahoj Vlaďko, děkuji za napsání. Opět spolu souhlasíme. Ona taková drobnost jako otevřený šuplík o člověku vypovídá hodně. Jak si váží věcí, na co právě myslí, jak je naladěný, jak dovede přehlížet věci, jaký má vkus. Někdo si řekne drobnost, otevřený šuplík, ale ten člověk má stejný pořádek v sobě a to není drobnost.

      Měj se dobře … 🙂

  2. Pajas

    Myslím si, že to s tím obrázkem číslo jedna může být i jinak. Může to být abstinent. Ty skleničky má pouze z nostalgie a nebo je mu je líto vyhodit, protože máma (budiž jí země lehká) je měla ráda…

    Co bych, ale napadl je předmět (soška) před reprobednou a videokazety vedle ní. Tady je vidět, že ta osoba toho neví moc o fyzice. Když prominu předmět v akustickém poli, tak nemůžu prominout tři videokazety v rozptylovém poli magnetu reproduktoru, na kterých mu evidentně nezáleží.

    1. Eli

      Nelevo od té sošky je malá "vzorková" rtěnka – tedy je možné že prostor obývá žena, která možná je teprve "na počátku své cesty", tzn. je teprve ve fázi, kdy se rozkoukává a první větší vnitřní úklid má ještě daleko před sebou, pořizuje si první knihy a její doba, kdy sklo po tetičce udělá místo knihám možná teprve přijde … 🙂

      Jak se asi cítí člověk, který si říká, co všechno je ještě v jeho životě špatně…..

      Jak se asi cítí člověk, který si říká, co všechno už ve svém životě dokázal změnit, a co ho ještě čeká…..

      Než dítě začně chodit, musí prvně trošku "vyrůst",…

      Než spočítáte svůj první trojný integrál, naučíte se prvně násobit a dělit, derivovat a počítat integrály jednoduché…. nehledě na to, že někdo se to naučí na střední, někdo na vysoké, někdo v pozdním věku, a někdo ani v důchodu, protože pro jeho vlastní život ten trojný integrál zrovna nebyl prioritou, i když se třeba shodneme na tom, že s ohledem na celospolečnoský význam jsou zrovna ty intergrály skutečně "životně důležité"….. 🙂

      Hezký den

      Eli

      1. VíTeK

        Děkuji za názor, mohlo by to tak být, ale nevyházela by mladá dívka ty skleničky jedním vrzem? Prozradím, že to není mladá dívka, která se zabydluje v bytu po babičce.

        1. Eli

          Já nevím co by udělala "mladá dívka". Já vím, co bych udělala já – s vědomím že je to můj přístup, moje řešení, které je pro mě v dané chvíli a za daných okolností to nejlepší.

          Ale nemyslím si že by bylo vhodné moje řešení paušalizovat a vydávat ho "za jediné správné v dané situaci" – protože moje řešení je dobré pro mě, ale nemusí být dobré pro stovky dalších dívek v jejich konkrétních situacích z toho důvodu, že přece neznáme všechny souvislosti… Člověk je přece kolikrát horkotěžko dohledává sám u sebe 🙂 🙂 🙂

          Myslím že je velký nešvar naší společnosti snaha o paušalizování a generalizování na všech úrovních (a ještě s nálepkou dobré víry), protože tím dochází k potlačení přirozeného projevu jednolivce a především k odpírání práva na nalezení VÉ CESTIČKY … a pak se najednou člověk nestačí divit, že třeba žije život "správně podle druhých", ale sám se díky tomu jaksi ztratil sám v sobě…

          Eli

          1. VíTeK

            … si myslím, že by měl člověk „následovat instinkt“ (spíš intuici), aby se neztratil v sobě a ve světě. Najít si k sobě cestičku, protože on sám je se sebou pořád a tak by se měl chápat a měl by si rozumět a mít se rád.

  3. Jana K.

    Zdravím všechny,

    také si myslím, že majitel knihovny nemusí holdovat alkoholu, nebo nalévat návštěvám, možná jsou to skleničky z dob minulých, kdy bylo moderní vystavovat v obýváku ve stěně sklo a porcelán. Tento člověk v minulosti zůstal, nechce už nic měnit, předělávat, prostě mu to vyhovuje. Vzpomněla jsem si na svoji tchýni, když říkala, že jí to co má už do smrti stačí, už nemá cenu něco vyměňovat, stejně na to nemá peníze…

    Jinak já mám ráda pořádek a nemohla bych být ani v jedné místnosti,které jsou na fotkách.

    V souvislosti s pořádkem Vám musím napsat o našich známých, u kterých jsme byli asi třikrát na návštěvě. Nepořádek, který měli doma mě docela dostal, bylo mi nepříjemné si u nich sednout, šlapat v ponožkách po koberci, který byl plný chlupů od psa, pomalu se i napít. Už u nich jsem začínala smrkat a kýchat (počínající alergická reakce), známá říkala, že jsem asi i alergická na psy. Bylo to v době, kdy jsem ještě ani nedoufala, že se alergie někdy zbavím. Poslední návštěvu jsem zvládla bez alergické rýmy, pořád jsem si opakovala, že nesmím být přecitlivělá, že když ten nepořádek nevadí jim, že já jim ho uklízet nebudu a nebudu z toho nemocná (neznala jsem ještě návody z Avenny, ale už jsem měla nějaké informace z knížek). Dnes tyto známé nenavštěvujeme, nemáme potřebu se s nimi stýkat, i když jsou to fajn lidé, ale jaksi ten nepořádek to nějak přebije.

    Jana K.

  4. Pajas

    Ještě bych napsal nastínil jednu myšlenku k těm skleničkám. Ještě před rokem bych je bez milosti vyhodil do kontejneru na sklo. Dnes už né. Zabalil bych je do papíru, pečlivě uložil do krabice (krabic) a schoval ve sklepě. V současné době končí výrobu jedna sklenárna za druhou a za chvilku se tu nesežene žádný český skleněný výrobek.

    1. VíTeK

      Víte, o čem jsem právě dneska přemýšlel, jestli bych věci, které chci vyhodit, neměl raději zakonzervovat pro stav nouze. Věci, které jdou opravit, ale „nevyplatí se to“ nebo jsou "morálně" zastaralé. Komponenty k počítači, nářadí, motorky, dráty, sklenice od zavařenin … jenže kam to dávat 🙂

      Nechci malovat čerta na zeď.

      1. Radka

        Vítku díky. Docela se mi ulevilo, že nejsem sama s myšlenkami na stav nouze. Tedy myslím někoho "normálního" či alespoň hodně podobného uvažování. (Fanatiky, ražení p. Maška již neposlouchám – vlastní cesta se mi zdá mnohem smysluplnější.)

        Uskladnění věcí zatím neřeším. Hledám totiž vhodnější místo pro přežití a tím pražský panelák rozhodně není :-).

        1. VíTeK

          Pan Mašek přináší čtenářům spoustu zajímavých informací, ale velkou většinou negativních. Pokud bych četl pouze osud.cz časem bych dostal depresi a paranoiu a přestože je osud pro ty, kteří „hledají světlo“, ocitl bych se ve tmě … (rozumíme si, že) … Vždyť jsou na světě i hezký věci 🙂

          Hledejte, najdete 🙂

          1. Radka

            Jo, naprosto přesně. Já mu jeho cestu neberu a neodsuzuji ale chci-li si udržet pozitivní pohled na svět, nemohu lézt na http://www.osud.cz. V témže duchu jsem musela asi před rokem s díky odmítnout letáček (propagující zmíněný web), jež mi nabízela paní Mašková (www.klasickahomeopatie.cz). Tak jí povídám, vy lidem pomáháte a váš bývalý manžel je sráží do deprese. Chcete-li mít spokojené pacienty, zahoďte letáčky. Dost se smála.

      1. Jarka

        Máme nejen sklo a porcelán po babičce opravdu nádherný, používaný pouze na vánoce, vláček elektrický památeční, a sonet duo, taky už asi nefunguje už mu bude 50 let a ty pásky jsou potrhané. Jenže o vyhození se nesmím ani zmínit. A tak žijeme v muzeu. Co to o nás vypovídá? Jednou si děti užijí až to budou likvidovat. Přeji hezký den Jarka 🙂

        1. VíTeK

          Jsem smutný z toho, že věci, které ještě fungují, už jsou na vyhození. Starý fotoaparát, zvětšovák, kamera na kličku, promítačka, gramofon, magnetofon … přijde mi to nespravedlivé, že mezitím je všechno hi-fi, stereo, digitální a ty mladí starouškové už jsou nepotřební. Vyhodit je? Zakonzervovat? Dát dětem na hraní k rozbití? Žít jako v muzeu a vytahovat je jednou za rok pro radost?

          Možná nejde o to, jestli má člověk hi-fi, stereo a digi, ale jaké má pocity z těch věcí. Když je má rád a slouží mu, tak mu způsobují stejné nebo lepší pocity, jako kdyby měl nejmodernější výkřiky techniky.

  5. Erika-Vítkova manželka

    Dobrý den, myslím, že je na čase vyjádřit se k tomu, co se tady dějě…nedávno jsem si sedla k Vítkovmu PC a měl tam právě článek o nepořádku..čím víc jsem četla, tím víc mě bolelo, čeho až byl schopen, jak vynáší naše soukromí a naše životy ven a nechává se k tomu vyjádřovat cizí lidi, jak mě popisuje ve svích článcích… a mnohé z Vás mu fandí- a vůbec ho neznají a nevědí, jaké je to žít s ním. Ano, Vítek umí krásně psát (vždyť mě na to před pár lety chytil)..ale neumí už tak krásně žít. Slova, které by měli být používány s láskou a pro lásku a dobro mezi lidmi, on používá namísto meče a tne do krve kolem sebe a rozesívá jenom bolest.( Ve jménu Spravedlnosti a snahy o Dokonalost dle Avenna)

    Nedokáže žít v realitě, žije někde "mimo", ve virtuálním světě. Nemá přátele- k nám nikdo z jeho známých nechodí, možná jenom 1x ročně kněz, kterého před pár lety urazil, ale kněz je zřejmě duchovně dál, tak mu to odpustil. Vítek nemluví se svojí sestrou, poslední 2 roky před smrtí svého otce nemluvil ani s ním ( to je v jejich rodině móda, tchýně taky nemluví přes 20 let se svojí sestrou) Z jeho rodiny k nám chodí akorát jeho matka,i to kvůli vnoučatům.

    Vítek už stihnul pourážet i moji rodinu. Pár příkladů: Podzim. Na návštevě je moje máma. Do kuchyně lítají vosy na ovoce, tak ho moje máma přikryla mikrotén.pytlíkem. Zafouká vítr, pytlík odvěje. Do toho vejde do kuchyně Vítek, zbadá pytlík na lince a vynadá nám, že tohle by neudělali ani prasata, ne to lidi. Máma plakala. Já už jsem vůči jeho slovům imunní. Druhýkrát mé matce ublížil loni před Vánoci, když poslal kluka uklidiť puzzle do jeho pokojíka a klučina potkal ve dveřích nic netušící babičku(neslyšela VíTkův příkaz) a jí požádal, aby spolu ty puzzle poskládali-babička chtěla vyhovět a za to od Vítka dostala vynadáno, že rozbíjí naše manželství, protože snižuje u dítěte JEHO autoritu. Máma proplakala 23.prosinec i Štědrý den a vím, že kdyby mohla a nebyla 600 km od svého domova, tak tam před ním uteče.

    Vítek už pourážel i mého bratra a jeho partnerku- taky vím, že k nám chodí jenom kvůli mně a dětem.

    Vítkův vztah k dětem- realní situace: 6-letý kluk se houpe na houpačce a upadne mu z ruky bonbónek. Vítek po něm skočí, veme ho a říká klukovi: "Teď ti ho sním, když si ho zahodil": Kluk se brání: "Nezahodil, on mi upadl" V: " Zahodil, já jsem to viděl" Kluk " NEzahodil, já ho chci"..V "ZAhodil, a já ho sním"…Hovor takhle pokračuje dál, až Vítek vytočí kluka do pláče a zuřivosti, pak mu naplácá na zadek, že nemá na tatínka křičet. Plácaní na zadek vařečkou se slovy: "Biju Tě, protože Tě mám rád.." (Jste soudní lidi, sami vydíte, kam až dovedl Vítek úplně nevinnou situaci, kde jiný milující tatínek by zdvihl bonbón a podal klukovi do ručky) A asi žádné dítě neuvěří rodiči, který mu ubližuje, že ho má rád.

    Vítek nemá od začátku našeho vztahu potřebu s rodinou (s námi) chodit na výlety a dovolené a utvářet si tam společné zážitky a prožívat hezké chvilky- utvářet si tzv.emocionální pool. Když už na nějakou dovolenou jede, tváří se, že je tam z donucení a obvykle dovolenou zkazí. Pár příkladů: Zimní dovolená v Jizer.horách. Třetí krizový den po lyžovačce jedeme do Liberce do bazénu. Já připravím do předsíně ke dveřím cestov.tašku s plavkama a ručníkama, Vítka požádám, aby namazal rohlíky-udělal to, sbalil do igelitky. PAk ho žádám, aby vzal tašky( množné číslo) do auta, pokud já obleču naše 9-měsíčný mimino. Cestou z pokoje nevidím cestovní tašku v předsíni- myslím si, že jí Vítek vzal. Sedajíc do auta se ptám: Vzal si tašky?" "Joo" Přijedeme do Liberce, chci vybrat z auta tašku s plavkama- ta nikde. Ptám se Vítka, Kde je černá cestovní taška? " JO ta,co překážela v předsíni..tak tu jsem vrátil do skříně, abych do ní nekopal"…V té chvíli jsem myslela, že mě rozhodí.ROzkřičela jsem se: " A to tě-dospělého člověka, nenapadlo, že když jedeme plavat, tak kromě igelitky s rohlíkama,kterou jsi balil ty, potřebujeme asi i plavky a ručníky a ty pak zřejmě byli v ty nachystané tašce v předsíni?" Nenapadlo, protože nežije v realitě. Vyřešil to půjčením plavek i ručníků na hotelu, co skončilo tak, že obě děti měli z cizích ručníků hnisavý zánět spojivek a já z cizích plavek gynek.výtok.

    Jiná dovolená- zimní. Já sbalím obě děti + sebe, Vítek měl sbalit kromě sebe kameru a foťák. NA svahu pak chci nahrát našeho 5-letého kluka, jak poprvé vyjel vlekem sám nahoru a spustil se sám z kopečku dolů…po 20 vteřinách kamera zabliká. Vybitá baterka. Když jsem si to troufla Vítkovi vytknou, že ji mohl taky i nabít, odvrkl: "Taky si mohla.." (tak kromě toho, že ráno vychystám děti komplet až do kombinéz já a svačinu udělám taky já, mám ještě dohlížet, aby i kamera byla nabita, a Vítek už pak nemusí vůbec nic.)

    JIná dovolená- s našima známýma: Po 4 dnech pobytu mi kamarádka říká. "Ty tady celé dny kmitáš kolem dětí a Vítek si celou dobu čte": Odpovídám: Tak to zkus říct i jemu.." Asi mu něco řekla, lebo další 2 dny se začal trochu zajímat i o děti.

    A naposledy: Po 3 letech, co jsme nebyli u moře,jsem našla výhodný last minute do Řecka letecky. NAdšeně vyprávím Vítkovi. On mrzutě: "Ty se doma nudíš, furt bys někam jezdila. Já nikam nechci. Děti moře nepotřebujou. Dělěj si co chceš, se mnou nepočítej." Když jsem neuspěla vícekrát, rozhodla jsem se vzít tam moji mámu a zájezd jsem si zaplatila sama. 3 dny před odjezdem přišel Vítek, že si nemyslí, že je správné, aby tam letěla moje máma, jestli se to dá změnit. Říkám: Určitě by se dalo, ale už nechci. Měl si dost času se rozhodnout, nechtěl si, a teď by to nebylo fér vůči mé mamě,která je už nachystaná, vyměněné eura. Tak jsme leteli s babičkou a konečně jsem měla i já dovolenou, lebo máma mi s dětmi opravdu pomohla.

    Rozdělění povinnosti v naší rodině: Vařím a peču jenom já. Nádobí po sobě a dětech myju já, Vítek si umyje po sobě. Žehlím já. Okna myju já. Koberce tepuju já. Vysávám z 90% já. POdlahu myju já. WC, koupelny taky já.

    Auto myju a vysávám z 80% já.

    Bylo to hodně markantní před Vánoci- já kmitala, chystala, on si psal a četl …

    A pak má manželka nulový čas a Vítek naopak hodně času, aby vypisoval svým elektron.přátelům, aby chodil po domě jako policajt s foťákem a fotil každou nedokonalou věc a rozposílal vám k vyjádření.

    Popisuje mě jako bordelářku,…

    Já to vidím tak, že za 6 let, co tady žiju, jsem si na rozdíl od něho našla hodně známých, kamarádek a pár dobrých přítelkyň, které mě i děti rády vidí, zvou nás na návštěvy, na oslavy, na společné dovolené. A já je zvu k nám. Oni si nemyslí, že jsem bordelář, že jsem špatná. MYslím, že lidi si mě váží, mají mě rádi. PRocvičuju jógu, studuji čínskou medicínu i etikoterapii MUDr.Vogeltanze- myšlenky etikoterapie jsou velmi blízké učení Avenna, taky se je snažím uplatňovat v praxi, ale jinak než Vítek- neubližuji lidem kolem sebe, snažím se je přijímat takové, jací jsou a pochopit, proč jsou takoví, jak žili a jak žijí, a když vycítím, že "Slyší" i na myšlenky Avenna nebo etikoterapie, tak si s nimi povídám.

    I Vítka jsem se dlouho a trpělivě snažila přijímat takového, jaký je- neměl to v dětství lehké s despotickým otcem, který ho často mlátil. A s mámou, která se nedokáže vcítit do jiných a je puntičkářka na pořádek…tam je kořen našeho problému. Že Vítek s jeho matkou to mají nastaveno JINAK- rozvíjet POŘÁDEK na úkor VZTAHU / vždycky byli u nich přednější věci./ Tchýně nezná dušičky svých vnoučat, nikdy neví, co jim darovat k narozeninám či Ježíšku, neumí s nimi jednat, když něco chce, je to rozkazem a když neposlechnou, jsou ty nejhorší spratci, jaké jěště nezažila..TO je "milující babička", co?

    Opravdu jsem se snažila pochopit a přijmout Vítka takéhoto. Ale má trpělivost už přetekla, to, co o mně píše, je jeho subjektivní polopravda..a opravdu to bolí. A pokud on nemá jasno, jestli chce se mnou dál ve vztahu setrvat, tak po přečtení jeho ponižujících článků na tomto webu já už jasno mám …

    Přeju příjemné přemýšlení..

    Erika

    1. VíTeK

      Na tom, co píše Erika, je hodně procent pravdy, takových 80 až 90. Skutečně se málo věnuji rodině a časem se k tomu dostanu. Řeším to. Na druhé straně žijeme ve velkém domě se zahradou s nulou korun dluhu. Něco pro rodinu dělám, i když to nejsou zahraniční dovolené. Manželka je už šestým rokem na mateřské/rodičovské. Když odjede na školení, o děti se postarám já. Ne sice dokonale, ale postarám. Byl jsem a jsem samotář. Zatímco ona je aktivní a akční. Každý je z dětství něčím zatížený.

      Je tu ale jeden rozdíl mezi mnou a Erikou, zatímco já píšu o jejím nepořádku, abych situaci pochopil a vyřešil, ona tu na mne vyzobala nejhorší věci, které jsem udělal za posledních 7 let s úmyslem mne ztrapnit, nikoliv s úmyslem se dobrat pravdy, něco změnit a zlepšit. Nebo se mýlím? Je na mě naštvaná a nejde na to po dobrém (stejně jako já jsem na ni kolikrát nešel po dobrém).

      To je jednoduché, urazit se. Složité je rozplétat jednotlivé nitky příběhů, i když to bolí. Většina lidí se urazí a čekají, že ten druhý přileze na kolenou a odprosí je, protože oni přeci mají pravdu. Jenže pravdy v těchto příbězích mívá každý jenom kousek, nebo je pravda někde úplně jinde.

      Ale je dobře, že Erika vyslovila to, co v sobě už dlouho dusila. Věci se pohnou …

      1. Eli

        Od minulého týdne mi leží v hlavě věta, že pořádek je stav duše a něco mi na tom stále nesedělo.

        Totiž, pokud bych na to nahlížela tak, tak, že kdo má nepořádek kolem sebe, má nepořádek i v duši, musela bych přece zároveň přijmou tezi, že tedy zároveň platí, že kdo má kolem sebe pořádek, má tedy pořádek i v duši – jenže tohle je právě to, co dle mých zkušeností není pravidlem. Mnohdy pořádek naooko právě odvádí pozornost od "velkého nepořádku na duši" – respektive maskuje bolest na duši tak velkou, že se k ní člověk raději otočí zády a snaží se ji raději "nevidět", protože to v danou chvíli vidí jako jedinou možnost "jak přežít"…

        Vítku,

        napadlo mě tohle přirovnání: Stojíte před svým domem a díváte se na doutnající psí boudu – a kolemjdoucích se ptáte na to jak je možné že hoří a taky na to jak by bylo nejlepší ji uhasit, respektive udělat opatření, aby nehořela (aby ji ti druzí nezapalovali).

        A někteří vám řeknou že není vpořádku že hoří, a že je fajn že ji chcete uhasit, protože je to tak správné, že se o tu boudičku staráte.

        A pak se najdou tací, kteří si boudy vlastně ani nevšimnou, ale řeknou Vám, že by bylo fajn, kdybyste se podíval za sebe, protože tam najdete jednak odpověď na to proč hoří ta bouda, a zároveň ale taky něco mnohem podstatnějšího k řešení. A vy odpovíte, že teď řešíte hořící boudičku a že nic není podstatnějšího v tuto chvíli, a to ostatní až pak….

        No a pak k Vám přistoupí Vaše žena a zcela spontálně na Vás zařve: Hoří ti barák za zadkem, tak se už konečně otoč a podívej se co se děje tam, kam se stále odmítáš podívat!

        Eriko,

        děkuju že jste se ozvala! Pro mě je to velká osobní lekce. Svého času jsem si totiž nechala "shořet barák" , respektive jsem k tomu notnou měrou přispěla jenom proto, že mě tehdy nenapadlo, že by možná mohlo pomoci zařvat pořádně a nahlas. Tehdy jsem totiž upřímně věřila, že tichá prosba přece stačí… Teď už vím, že ne vždy 🙂 🙂

        ——

        Věci nejsou takové, jaké se zdají být… a proto je lepší nehodnotit zda je lepší černá nebo bílá, ale pozorovat a inspirovat se v čem jsou rozdílné a jak se vzájemně doplňují 🙂 🙂

        Přestože slunce je zrovna za mraky, neznamená to že nesvítí 🙂 🙂 🙂

        Eli

        1. VíTeK

          Eli,

          Pořádek je stav duše, je myšleno tak, že

          Kdo má pořádek v duši, tak ten kolem sebe bude vytvářet pořádek.

          Kdo má nepořádek v duši, tak ten kolem sebe bude vytvářet nepořádek a nebude si to uvědomovat.

          (Nabízí se otázka, zda může být v duši nepořádek, anebo je duše čistá a pořádná. Tak tomu můžeme říkat myšlení, to uvnitř.)

          To bylo myšleno zevnitř ven. Zvenku dovnitř to bude fungovat také, ale už ne tak silně.

          Kdo kolem sebe má pořádek, bude se stávat pořádným (naučí se to, naladí ho to).

          Kdo kolem sebe má nepořádek, bude se stávat nepořádným (naučí se to, naladí ho to).

          Zajímavý článek zde

          http://www.lidovky.cz/kdy-zapomeneme-na-slusnost-dd8-/ln_veda.asp?c=A081125_092049_ln_veda_tma

          Člověk může vymyslet mnoho podobenství o hořící psí boudě, třeba takové, že od psí boudy by mu mohl časem chytnout barák. Děkuji za názor.

    2. Jarka

      Dobrý den paní Eriko, jsem ráda, že jste se ozvala, abych dostala celkový obrázek k těm článkům. Vítek vždycky psal, že víte co píše, že články čtete i dopis tchýni, že samozřejmě poslal. Jeho články jsou opravdu hezky psané, ale vždycky mi tam chybělo trochu spojení s realitou. Kačenka jednou prohlásila o mniších něco jako v tom smyslu, že mohou žít zbožně, protože se vůbec nesetkávají s realitou.

      Jednou v televizi prohlásila hlasatelka Zárubová, že se jí kolegyně pořád vyptávají proč se se sporťákem Zárubou rozvádí, když je to takový krásný a úspěšný mužský. A ona odpověděla – tak si ho vemte domů.

      Moc by mě zajímalo, co by k vašemu komentáři napsala Vlaďka. Mrzelo mě na Vítka, když napsal, máme velký dům a žádný dluh. K Avenně patří prožívání, city, porozumění a velký dům až nakonec. Vám přeji, aby Vaše rozhodnutí bylo v souladu s tím jak to cítíte Myslím, že smajlíky k rozhodování potřebujete 🙂 🙂 🙂 Jarka

      1. VíTeK

        (Vítek vždycky psal, že víte co píše, že články čtete i dopis tchýni, že samozřejmě poslal).

        Jarko, dopis tchýni jsem poslal, článek Jsem (z tebe) otrávený jsem dal manželce přečíst, ale nepsal jsem, že manželka ví, co píšu a že články čte. Dal jsem jí přečíst, když se jí to hodně týkalo.

      2. VíTeK

        Jarko, bavil jsem se o penězích, o tom, jestli je dávat do bydlení nebo do zahraničních dovolených. Já považuji vlastní dům za základní životní investici. Prioritu. I bez Avenny. Letecké dovolené, případně typu all-inclusive považuji za (zbytečný) luxus. Co z nich toho mají malé děti? Neříkám, že z nich nemají nic, ale když už někam jedu, tak tam jedu něco vidět a ne válet se u moře. Čili bych počkal, až budou děti větší a pak bych dělat dovolené aktivnější. To mi přijde rozumnější dětem vybavit pokojík než je tahat k moři.

        Pokud vydělává jen jeden, tak to platí o to víc. Ale (dodatečně) chápu, že žena na mateřské může být unavená nebo spíš unuděná z nedostatku podnětů a chce si „vorazit“.

        Ale najdete muže, kteří považují za finanční zdraví hypotéku, životní a penzijní pojištění a na dovolené si berou spotřebitelský úvěr. Každý si může vybrat toho správného partnera.

        1. Jarka

          Vítku, ozývám se naposledy, Váš poslední komentář byl opravdu už nad mé síly. Dětem vybavit pokojíček je lepší než společně s dětmi ztrávená dovolená? Když jste v tom pokojíčku jen proto, abyste kontroloval umístění věcí a ne abyste si s dětmi hrál, tak to vybavení pokojíčku je opravdu pro děti velmi prospěšné?! Děti Vás nebudou potřebovat až budou velké až si vy budete užívat akční dovolenou, ale potřebují tatínka už když jsou malé. Byl jste na horách a poslal jste článek. To jste nevydržel se věnovat jen rodině?

          A ta unuděná manželka, to by si troufl napsat jen hodně otrlý člověk. Včera jsem ustřihla růžek od mléka a až po hodině jeho umístění na lince jsem se musela přemluvit, abych ho odnesla do koše. Byl to takový tichý protest proti tomu, že jsem se podílela na těchto stránkách. Já jsem psala ráno a dopoledne a někdo až v noci a vždycky byla od vás hned odpověď. Kdy se věnujete rodině?

          Znovu mi přišla na mysl příhoda Kačenky z poslední přednášky, že spravedlivé je nad správným. Nechci se podílet nad takovou nespravedlností. Přesto Vám přeji, abyste si našel tu jemnou duši podle vašich představ. Smajlíci patří vašim dětem 🙂 🙂 Jarka

          1. tomáš

            Vítek napsal: To mi přijde rozumnější dětem vybavit pokojík než je tahat k moři.

            Jarka napsala: Dětem vybavit pokojíček je lepší než společně s dětmi ztrávená dovolená?

            Vítek psal o dovolené u moři, ne o společně strávené dovolené (alespoň v příspěvku, na který jste odpovídala).

            > To jste nevydržel se věnovat jen rodině?

            Vydržet, to je slovo, které už v sobě téměř nese předpoklad něčeho nepříjemného či těžkého, co se musí vydržet.

            No řekněte, znělo by vám dobře třeba "To jste nevydržel si celý den užívat krásné chvilky s rodinou?". Mě to zní dost v protikladu.

            Teď nevím, jestli je to "vydržet věnovat se rodině" z Vašeho života, nebo z Vašeho výkladu Vítkova života.

            > A ta unuděná manželka, to by si troufl napsat jen hodně otrlý člověk.

            Záleží jak tomu porozumíte. Já jsem s ženou během mateřské celý den, a rozumím tomu dobře. To není o unuděnosti z nedostatku práce nebo z "dovolené" (jak to někteří chlapi nazývají, a myslím že Vítek mezi ně nepatří). Je to o nedostatku pestrých podnětů, či spíše o jednostranných podnětech. Některé ženy na mateřské tím netrpí, ale znám hodně těch co ano, a jsou to jejich vlastní slova a ne můj soud.

            > vždycky byla od vás hned odpověď

            Třeba je váš soud pravdivý. Ale jsou i jiné možnosti. Vítek pracuje v informatice, zřejmě sedí celý den za počítačem. Proto si může dovolit odpovědět ihned – to je co člověku co počítač zapíná jen jako prostředek zábavy jednou denně na hodinu, nemusí být hned zřejmé.

            > Nechci se podílet nad takovou nespravedlností.

            Ale vy se přece na tom nepodílíte. Máte snad pocit viny toho, že Vítek stráví 5 minut odpovědí na vaší reakci, kterou by jinak věnoval rodině? Třeba by těch 5 minut jinak věnoval stejně něčemu jinému, třeba studiu nebo práci (což se nevylučuje s rodinou, z obojího může rodina mít prospěch, v celkovém obrazu záleží na balanci a nikoliv na kvantitě).

            Naopak, můžete se podílet na tom, že pomůžete Vítkovi v jeho cestě, tím že mu pomůžete s utvářením jeho názorů (jeden z důvodů, proč píše příspěvky), tak aby to co nyní vnímáte z vašeho pohledu jako nespravedlivé, se změnilo k lepšímu.

            Ani bych se tak ve Vašem příspěvku nešťoural, kdybyste nezmínila Avennu, kde jeden ze základních stavebních kamenů je až extrémní důraz na používání správných slov.

            1. VíTeK

              Tome, děkuji za příspěvek, vidím, že jste některé věci pochopil tak, jak jsem je myslel (informatik, znuděnost, rozlišování čas / dovolená u moře).

              Mějte se fajn 🙂

            2. Jarka

              Pane Tomáši, nedá mi abych Vám neodpověděla. K článku o nepořádku jsem napsala několik komentářů. Vím co je to mít děti i co je to mít vnoučata. Reagovala jsem na příspěvek paní Eriky, ke kterému Vítek napsal, že je pravdivý z 80 – 90%. Tedy se k tomu hlásí. Dovolenou tedy tráví s rodinou když už tak na 80%. Jinak si čte. Malé děti vyžadují pozornost ale nepřetržitě. Takže pokud budeme používat slova přesně, tak u paní Eriky slovo unuděná podle mě přesné nebude. Šlápla jsem vedle s tím načasováním článku z dovolené, za to se Vítkovi omlouvám. Vy ale píšete, že jako pracovník v informatice sedí u počítače nepřetržitě celý den. Odpovídá ale i v noci, proto jsem usoudila, že rodině se věnuje poměrně málo. V jednou komentáři o vánocích s tchýní píše,že počítač je jeho jediný kamarád. Trochu smutné, nemyslíte?

              Je chvályhodné, že zajistil rodinu bez dluhů. Dokonce si dům pořídil už jako svobodný. V jednom článku z léta Jak ho chtěli vystěhovat do města totiž píše o svém domě a zahradě a má tam větu – dokonce se mi sem nastěhovala nějaká ženská a porodila mi tady nějaké děti. Jedná se o jeho manželku dětskou lékařku a jeho děti? Doufám, že jsem to citovala správně. V tomto vyjádření má Vítek také ještě co dohánět.

              A ještě k tomu nepořádku, paní K. jak píše mu poradila, ať udržuje pořádek na dvou místech, že to ostatní pochopí. Nevím, která dvě místa si Vítek vybral, ale po týdnu ho to přestalo bavit. Má rád, když se uklidí, že to tak zůstane. Neumím si to s dětmi představit. To by potom ty maminy se opravdu nudily. Ještě při tom přesném vyjadřování nevím Vítek píše, že někdo jde do práce a nechá na stole drobečky a jeho paní je doma, tak kdo tam ty drobečky nechá?

              Věci mají mít své místo, ale pokud máte doma dítě, které začalo chodit tak před ním žádný šuplík neobstojí. Vím o čem je řeč. Je to ale pro to dítě práce. Vyháže věci a rozhodně je nevrátí. Má je vrátit starší sourozenec? On přece toho malého protivu nechtěl? Takže co kdyby je jednou vrátil tatínek a může toho nezbedu při tom pochválit za to jakou mu udělání toho bince dalo práci. Když u nás vnučka takhle vytahala celý šuplík, radostně jsem hlásila manželovi, že tam má 17 párů zcela nových ponožek, takže když mi říká, že musí nosit ty vytahané protože jiné nemá pravda je jinde.

              A tak odvolávám, že nebudu psát, naopak budu opozicí, sama se tím budu učit.

              Děkuji, že jste mi ten komentář okomentoval a že jste se Vítka zastal. A nezlobte se, že jsem sem připsala věty, které nejsou pro Vás. Přeji hezký den Jarka

              1. VíTeK

                Jarko, některé věty v některých článcích jsou tak říkajíc pro odlehčení. Patří mezi ně i věty o „nastěhování nějaké ženské“ a o „počítači jako jediném kamarádovi“. Věřím, že většina čtenářů pochopí, že jde o nadsázku, nebo snad ironii. Můžeme diskutovat o tom, jestli je nadsázka nebo ironie správná, spravedlivá. Jestli ji člověk má používat.

                Myslím si ale, že pokud ze článků cíleně vyberete několik vět a z nich poskládáte můj psychologický profil, tak se Vám možná uleví, ale nedoberete se k ničemu prospěšnému.

                Totéž si myslím o komentáři mojí manželky. Cíleně vybrala události, které se staly za poledních několik let. Řekla, co se stalo, ale už nepátrala, proč se to stalo a jestli na tom nemá svůj podíl.

                1. Jarka

                  Vítku, své články píšete, abyste se dobral pravdy. To Vám má umožnit být lepší. A my v našich komentářích Vám k tomu můžeme pomoci. Nelíbilo se Vám, když komentáře v Avenně byly oslavné, jak je to hezky napsané, a že jsou bezobsažné. Tady se Vám líbí, když můžete napsat – to jsem rád, že to vidíme stejně.

                  K té nadsázce. Proč mě ta věta o nějaké ženské vadila. Jeden můj příbuzný dostal od rodičů domek. Nijak se o něj nezasloužil, ale když měl něco ve své rodině řešit, vždycky měl odpověď – tak si jdi barák je můj. V současné době manželka požádala o rozvod a on se diví, že bude sám. Vy v tom článku o vystěhování do města píšete jak Vás chtějí omezovat ve Vašich právech. Ta údajná nadsázka v tomhle kontextu podle mě (možná opravdu špatně) zní jako – jako by nestačilo, že už tady v mém domě mám ženskou a děti, ještě mi někdo bude říkat co tady smím a nesmím. Co Vás opravdu vedlo k připojení té podle mě nepatřičné věty? Vždyť přece náhoda neexistuje a Vy své články dobře literárně vypilováváte. Těším se jak mi to vysvětlíte. Jarka

                2. VíTeK

                  Jarko, tu větu jsem myslel asi tak:

                  Je tady tak dobře, že se mi tu uhnízdila šikovná dívenka a už spolu máme dvě šikovné dětičky. V článku jsem to doplnil, ale povím, vám, abych to pochopil jako vy (jako by nestačilo, že už tady v mém domě mám ženskou a děti, ještě mi někdo bude říkat co tady smím a nesmím), tak bych se musel přeladit do negativna. Okolí té věty je pohodové … stromečky, srnky.

                  Přeju vám dobrou náladu … 🙂

                3. Jarka

                  Vítku, Vy takový spisovatel, proč jste tedy nenapsal, že je v tom venkovském domku s Vámi celá Vaše šťastná rodina a někdo Vám tu idylku chce zkazit, ale napsal jste to tak jak jste to napsal? Já v tom marně hledám nadsázku. Jarka

          2. VíTeK

            Jarko, pokud se loučíte, tak opravdu mne těšilo a děkuji za čas, který jste věnovala těmto stránkám. Věřím, že to někomu pomohlo. Pokud byste si časem poopravila názor, tak vás tu rád uvidím.

            Rád bych ještě napsal několik řádků pro ty, kteří o to stojí.

            Nejprve chci uvést, že uznávám, že mám co zlepšovat v péči o rodinu. Nikdy jsem to netajil a ještě k tomu dojdu.

            Za druhé veškerou pracovní i osobní korespondenci vyřizuji obratem, aby ten druhý nemusel čekat. Čas tomu věnuji podle naléhavosti a smysluplnosti. Vzhledem k tomu, že tyto stránky považuju za smysluplné, tak jim věnuji času dosti. Pro někoho to bude znít divně, ale dělím se tu o moje nejdůležitější věci.

            Článek, co jsem uveřejnil, když jsem byl na horách, jsem měl předem připravený a on se automaticky uveřejnil v nastavený čas.

            Že manželka může být unuděná, jsem nemyslel tak, že by se válela doma a už ji to nebavilo, ale tak, že může být unavená z jednostranných podnětů (rodina a děti pořád dokola).

            O dovolené a pokojíčku jsem psal v souvislosti s penězi, ne v souvislosti s péčí o děti celkově. Pokud budu mít třicet tisíc korun, tak raději za dvacet vybavím dětem pokojíček a za deset s nimi pojedu někam v Česku. I když toto už je situace vytržená z kontextu a zjednodušená.

            Věřím tomu, že i když „fanynky“ odpadnou poté, co se dozvědí, „co jsem zač“, tak ti, kteří hledají pravdu, ji budou hledat dál …

          3. Vlaďka

            Paní Jarko.

            Ještě dodatek ode mě k tomuto Vašemu komentáři…….zřejmě jste si nevšimla,že než Vítek odjel na hory,tak předem upozornil,že na netu nebude a že napsal dopředu datum,kdy vyjde jeho další článek,takže jsem to pochopila tak,že to má zřejmě nějak nastavené dopředu s určitým datem(neumím si sice představit jak,protože nejsem počítačový expert) a článek se odešle,aniž by Vítek musel být u počítače.

            Také si myslím,že pokud Vítek zpětně odpovídá na komentáře,tak to neznamená,že u počítače sedí v kuse,já mám někdy také den,kdy mám počítač zapnutý a odbíhám od něj a dělám jiné aktivity,pak se vrátím a zase napíšu komentář.Jde pouze o to,jakou máme fantazii a představivost,ale někdy to může být jinak,než to navenek vypadá.

      3. Vlaďka

        Paní Jarko.

        Myslím,že když Vítek napsal máme velký dům a žádný dluh,tak podtex tohoto nebyl špatný.Představte si,že by měl Vítek velký dům a velký dluh….jak by to vypadalo?Děti by Vítka viděli jen minimálně,protože by Vítek od nevidím do nevidím vydělával korunky na splácení dluhů,tak jak toho docílila dnešní doba .Záleží na úhlu pohledu. 🙂

    3. eva .

      Aha.Neumím moc na PC.Hledala jsem odpověď na můj komentář a našla Váš.Úplně mě zamrazilo…Při čtení Vítkova článku o nepořádku,jsem úplně zapom.,že chybí vyjádření druhé strany.Vaše.Vůbec nemám v úmyslu někomu z vás dvou radit.Přála bych vám oběma,aby se tahle vaše situace vyřešila ke spokojenosti obou.Jen si myslím,že lidi,kteří se potkali,se nepotkali náhodou a možná si toho máte ještě spoustu říct.Držím palce a posílám sluníčkový pozdrav.

    4. Radka

      Milá Eriko, to co tady popisujete zcela chápu, neb něčím podobným jsem si také prošla. Na druhou stranu však dlužno dodat, že až postupem let jsem došla k poznání, že pokud mám pocit, že doma dělám vola, zatímco můj muž se věnuje svým koníčkům, můžu si za to především já sama. Těžko očekávat od chlapa, že se dovtípí, že by mohl přiložit ruku k dílu v domácnosti, když byl od malinka svojí matkou opečováván. Těžko očekávat harmonické soužití s někým, kdo sám neměl krásné dětství a rodinné zázemí bez toho, abych s ním soustavně komunikovala a snažila se o změnu. Proto svým dcerám vtloukám od malinka do hlavy, aby ke svým chlapcům chodily do rodiny co nejvíce, aby poznaly, jak to u nich doma vypadá. Aby si pečlivě všímaly chování syna k matce a jeho tatínka k mamince (protože tak se jednou bude partner chovat k nim) a pokud se jim něco na jeho rodině nezdá, ať se neženou do vdávání a plození dětí. Škoda jen, že jsem tenhle rozum neměla dřív. Možná by se mi podařilo uchránit svojí starší dceru od rozvodových a hlavně porozvodových hnusáren.

      Každopádně Vám přeji kopec trpělivosti a pokud možno uspokojivé řešení vaší situace.

      1. VíTeK

        Radko, jsem rád, že jste se dočetla až sem a máte informace i z druhé strany.

        Souhlasím s tím, co píšete, akorát chci říct, že toho posluhu („vola“) nemusí člověk dělat jenom manželovi, ale i dětem, příbuzným, kamarádům … (Teď se bavím obecně s Radkou, aby to někdo nebral, že tu konkrétně někoho pomlouvám.)

        Také chlapcům bych poradil, totéž, co vy radíte děvčatům, běžte se podívat do rodiny manželky a položte si otázku, chtěl bych takhle žít. Já si myslím, že ani tak nejde o to, jak to u koho vypadá konkrétně, ale o to, aby partneři věděli, do čeho jdou a aby měli představu o tom, co od toho druhého (a od sebe) očekávají. Aby poslouchali, co ten druhý říká. (Ha ha ha, teď seš chytrej.) Aby po letech vztahu objevovali další věci, za které si toho druhého váží a ne naopak.

        Děkuji za tvrdý a pravdivý komentář i když nebyl pro mě.

        1. Radka

          Nemám patent na rozdávání moudra. Ale už mám za sebou jedno mizerné manželství a tak se snažím pečovat o to druhé. Rozchod je totiž to poslední (a taky to nejjednodušší) co může člověk udělat. Nevěřím na náhody. Vím že mi partner byl do cesty poslán za nějakým účelem – aby doplnil to, co mi chybí nebo naučil to, co neumím. Když je mi nejvíc ouvej, tak se nutím přemýšlet, co dělám špatně. Čím ubližuju partnerovi, který se pak ke mně chová jak kus ledu nebo naopak agresivně. Většinou přijdu na velmi špatnou nebo žádnou komunikaci. Je to fuška ale beru to jako výzvu. Dokud je partner ochoten se mnou mluvit, není pozdě na zlepšení.

          1. VíTeK

            Komunikace je základ (vztahu), i kdyby si lidi měli sdělovat nepříjemnou pravdu o tom, že už si nemají co říct, tak je to lepší než mlčet.

            A taky je lepší to říct neohrabaně než mlčet.

            1. Leon

              Komunikovať – spraviť si z pôvodne "osobnej" veci spoločnú… síce je pravda, že i v najlepšom vzťahu má mať človek svoje "tajomstvá". Pravdou je však tá, že časom by sa mali partneri natolko zblížiť, že povedať tomu druhému: To sa týka iba mňa… je v podstate v rozpore s tým vzťahom! Komunikace by mal slúžiť k vzájomnému naladovaniu – má to byť vznešeným "bojom". Boj proti tomu tmavému v nás i v partnerovi. Mali by sa ujednotiť aj nejaké pravidlá, najmä na vyrovnanie handycapov, nie každý vie dobre argumentovať. V princípe však obidvaja by mali zhodnúť v tom, že chcú si vylepšiť SPOLOČNý vzťah.

              Vítek – chcete sa stať "dokonalým"… 1. za akú cenu? 2. opýtali ste sa manželky, akú má ona predstavu o svojom živote tak dlhodobo, predtým než ste sa zobrali, alebo všetko ste riešili v stave "naprostej" zamilovanosti, a teraz to chcete napraviť tým, že sa stanete dokonalým a dokonale osamoteným? To by som teda rozhodne neprial ani nepriatelovi.

              1. VíTeK

                Leone,

                Touha po dokonalosti není nějaká úchylka nebo nemoc. Naopak každý člověk někde uvnitř touží po štěstí, blaženosti, Světle, Osvícení, Bohu, Dokonalosti. Takže to není nic nepřirozeného anebo ničícího vztahy. Naopak, vztahům to dává smysl a hloubku. Nepřežijí pouze vztahy nespravedlivé, kde se jeden nebo oba partneři zastaví a nechtějí dělat to, kvůli čemu přišli na Zem, učit se, získávat pocity a zkušenosti.

                1. Leon

                  Dobre, tak skúste mi napísať svoju predstavu: ako sa dá ničím nepodmienená Dokonalosť odmedziť na poriadok??? Dokonalosť je úplná, keby vylúčil neporiadok, to jest keby niečo existovalo mimo nej, už by nebola Dokonalá!!!

                2. VíTeK

                  Leone, já dokonalost neomezuji na pořádek, ale pořádek je součástí dokonalosti. Stejně jako důslednost, čistotnost, pravdomluvnost, …

                3. Leon

                  Ja som ani slovom nepísal, že túžba po Dokonalosť je zlá, nemocná… Ovšem, kým sme v tejto nedokonalej podobe, v ktorej evidentne sme, môžeme mať len nedokonalé predstavy o Dokonalosti.

                  Súhlasíte? Preto som dal do úvodzoviek "dokonalosť" v predošlom komentári, lebo nie túžba po Dokonalosť, ale vaša túžba po "dokonalosť" môže zničiť vaše vzťahy. Znie to moc tvrdo? Prepáčte, sále je to len postreh 🙁 a moja osobná skúsenosť, že som už niekoho odradil od seba, pritom len mal iné nedostatky, ako ja. A veru mohli by sme veľa od seba naučiť. Preto vás varujem 🙂

                4. Leon

                  Dôležitý dodatok k tomu, ako práca na sebe môže človeka zradiť, som napísal v (3302) Reakcia na komentár Vladky.

                  K PORIADKU: Akoby ste vysvetlili, čo znamená poriadok, niekomu, kto nič hmotné na svete nevlastní: žije i bez šatsva v PRALESE – pozná MÚDROSŤ prírody a ľudských vzťahov (však žije spolu s celým kmeňom) ale nepozná, čo je to vlastniť!!!

                  Si predstavte, že žijete v jednej domácnosti s Tým človekom z PRALESa a on Vám skoro každý deň vyčíta, že plytváte s tým a tým a tým a načo vôbec potrebujete prístroje na muziku či obrazy a komunikáciu. Však materiál tých prístrojov je vyťažený zo Zeme, patrí to Zeme, ktorá teraz nesie jazvy a rany po nerešpektujúcich zásahoch. A čo je to vôbec za blbosť, že ťukáte do kusu umelej hmoty a zato Vám dajú mäso (teda peniaze naň, ale to už by ste Tomu z pralesa ťažko vysvetlili). Že intelektuálne pracujete?! A čo je to práca? Pomáha to prírode "tvoriť" mäso? Že vy nepotrebujete prírodu… No super, tak nech Boh ošetruje vaše neprirodzené duše …

                  Morálka Toho z Pralesa je odvodená z prírody: berem toľko, koľko nevyhnutne potrebujem a možno niečo málo aj do zásoby, ak sa podarí. No musí to platiť aj pre moderného človeka? ktoré s takou neistotou hladie do budúcna, až trasie, ak nemá vlastné bývanie (resp. má to na hypotéku). Odkiaľ bere Ten z pralesa svoj klud? Odnikial! Kto hovorí, že je kludný, len sa nestresuje zbytočne, ale vtedy tvorí stresové hormóny, keď potrebuje byť v strehu. Ako to, že nie je stále v strehu, však žije v džungli? Nepoznám odpoveď – žijem v inej džungli a nie som v stálom strese iba vďaka Vyššej Moci. Ako hovoril Ježiš Pilátovi: nad našim spoločným osudom rozhoduje Vyššia Moc. Pre nás, ktorí máme ďaleko od Krista, zostáva len nedostať sa a hlavne nevytvárať udalosti, kde už len Boh môže pomocť – napr. Naštvaním Prírody plynmi z miliárd áut a miliónov fabrík. Síce… možno Vyššia Moc tiež fandí, aby sme vytvorili takú poriadnu kašu, aby sme konečne znovu uctievali Kvalitu (= Dokonalosť, vid moj druhý komentár pre Eriku) a nie Kvantitu.

                5. VíTeK

                  Leone,

                  Já si myslím, že „dokonalost“ a Dokonalost od sebe člověk rozezná podle pocitů, které má. Pokud jdete za „dokonalostí“ a pocity jsou nic moc, tak to asi nebude ta správná cesta. Tady už jsme nikoli ve světě definic a rozumu, ale ve světě pocitů a to, jestli je pořádek žádoucí nebo nežádoucí člověk pozná podle toho, jaký má pocit, když dá věc na správné místo, anebo naopak, když si jí všimne a nedá ji tam. Takhle jednoduché to je 🙂

                6. Leon

                  Vítek, raz som písal a dílčich krokoch, ako u toho druhého niečo dosiahnuť.

                  Keby priatelka nechcela so mnou intímne stýkať (vážnejší "nedostatok" ako bordelárstvo), budem jej to vyčítať?! Prv by som skúsil zistiť, v čom to je… trebárs jej to hnusí z nejakého dôvodu 🙁 a dúfam, že by sme vylúčili ako dôvod moju osobu 🙂 tak by som sa začal snažil čo najviac jej to zpríjemniť (pomôcť jej odstrániť dôvod pre averziu). To ovšem platí iba ak to aj ona chce, ak odmietne (môže mať pre to vážne dôvody) alebo keby vyšlo najavo (po zásahu odborníka trebárs), že je to u nej stav ťažko zmenitelný, tak skúšal by som s tým istý čas žiť. Ak aj po roku by sme boli len tam, že s tým skúsime žiť: ona by nevidela nádej na zlepšenie a u mňa by to vyvolávalo stále nepokoje, tak by sme pravdepodobne rozišli Skôr Než Neskôr. A to preto, že ju milujem, a nechcem jej ublížovať tým, že by som Spojenie hladal inde . Uspokojiť by som sa vedel aj sám 🙂 ale zniesť absenciu Spojenia vo vzťahu… Radšej jednorázovo zniest obrovskú bolesť, ako celý život pokaziť dvom ľudom.

                  pre VÍTKA: Prosím Vás, ak Vám záleží na manželstve (: ktoré k vášmu vývoju = ceste k Dokonalosti PATRÍ, zatiaľ ): tak skúste niečo konkrétne pre váš vzťah vyrozumieť z tohto komentáru.

                7. VíTeK

                  To, co píšete, je moudré.

                  (Pokud věci nejdou změnit, je lepší je vyměnit. A je lepší velká jednorázová bolest než malá trvalá.)

                8. Leon

                  Mne sa zdá, že často z rebelanstva sa viac naučíme (vid príklad v Biblii, keď sa jeden baránok odíde od stáde, ide svojou cestou, zablúdi sa a pastier ho nájde) Vy, Vítek, máte v sebe tiež hodne rebelie, tak nechajte aj vašej manželke nech sa "blúdi" a nerobí poriadok, keď proti tomu zacíti averziu. Tým, že sa staviate do roly učitela, ktorí už niečo odpracoval na sebe, a chete poučiť Eriku, ako je to správne… tak tým jej len podporíte, aby pokračovala Svojou cestou. Rozumiete mi? Ona potrebuje mať pocit, ako aj vy, že ide svojou cestou… nie takou, ktorú jej z vonka niekto vnucuje.

                  Vyjadrite jej bolesť, smútok nad tým že je stále "neporiadna" a prestante ju poučovať. Vy sa poučte – Na ceste k dokonalosti sa naučte aj podriadovať situáciám, ktoré nezvládate.

                  Mali by sme sa všetci hanbiť, keď sa uzavrieme pred tými, ktorí majú odlišnú morálku od tej NAŠEJ (vid príbeh Toho z pralesa v tretom komentári). Keby sme sa len uzavreli! My ale tvrdíme (s tvrdým egom), že tá naša morálka je JEDINE PRAVÁ, platná VŠADE a VŽDY (na veky vekov, amen) a kto ju neuzná, ide do pekla = bude mať chorú dušu (napr. preto, lebo nemá poriadok okolo seba). Je to samozrejme nadsázka, len aby sme sa lepšie rozumeli. Samozrejme, mnohí z nás potrebujú pre duševné zdravie aj zdravé okolie. Iní sa však bláznia z pevného (tvrdého) poriadku, zas ďalší by sa cítili hodne zle bez prísnych pravidiel v kláštoroch… Máme zjavne iné duševné potreby. Buď to Rešpektujeme, alebo sa po…

                  POSLEDNÁ OTÁZKA pre VŠETKýCH, ktorí sa chceme zlepšiť: Koľkí z nás vieme komunikovať s najhlbším a najvyšším mocenstvom, ktoré nás všetkých TVORÍ a neustále pretvára?!

                9. VíTeK

                  Leone, nechat jít vlastní cestou, je hezké, ale není škoda mít vedle sebe člověka, který jde jinou cestou? Co když někde existuje člověk, který by byl šťastný, kdyby mohl jít s námi. A zároveň někde existuje člověk, který by byl šťastný, kdyby mohl jít s tím druhým.

                  Nejmoudřejší asi je zeptat se toho druhého, jestli chce poradit, říct mu svůj názor a nechat ho jít svou cestou. Ale proč jít s ním? Slíbili jsme si, že si budeme pomáhat (manželský slib), nikoliv, že budeme všechny věci dělat spolu.

                  Tak to bylo za svobodna, lidé se scházeli a rozcházeli, tak proč si myslet, že v manželství je to jiné? Pokud člověk nevěří, že manželství je svátost, ale věří tomu, že je to spíš dohoda.

                  Jenže on je to také závazek, pokud jsou ve vztahu děti a tak hledám jiné řešení než bych volil za svobodna. Co když jsem dřív volil špatné řešení a rozchod byl vlastně útěk od správného řešení? Vím, že pouze kvůli dětem vztah nemá být. Všechno má svůj čas. Teď si tu spíš tak přemýšlím o životě, s článkem už to tolik nesouvisí.

    5. Leon

      Už štvrtý raz idem prepísať tento príspevok a som stále NESPOKOJný. Viete prečo? Akosi mi nam tom záleží, aby ste sa viacej zblížili a v tom Vám skúsim "NEZAUJATO" pomocť aby sa nestalo aj Vám to, čo mojim rodičom, že POSTUPNE sa natolko vzdialíte (vždy, opakujem VŽDY "sú na vine" obe strany), že už nedokážete jeden druhého podporovať len ísť na nervy.

      Vaša situácia(síce poznám len útržky) mi vo veľkom pripomína tú u mojich RODIČOV (ja mám skoro 30, oni sú už na dôchodku)…

      PREČO mnohí pod poriadkom predstavujú niečo nemenné??? však to má byť DYNAMICKÝ PROCES (aspoň o tom svedčí vnútro buniek, ktoré skúmam ako molekulárny biológ). Je to o vývoji. Ešte som nenašiel ozaj vhodné miesto resp. čas pre mnohé moje veci (materiálne) a pre mnohé činnosti (fyzické, mentálne i duchovné). Vlastne chcem (a hlavne potrebujem) ZMENU, lebo akonáhle som vytvoril nejaký pevný "systém", harmonogram, "PORIADOK", tak to začal brzdiť môj vnútorný i vonkajší vývoj. Začal som cítiť depresiu i agresivitu, bol som úplne nesvoj a ničomu, nikomu to neprospelo. Zistil som, že poriadok súčasne milujem a nenávidím, tak si striedam POSTOJE pro aj kontra a robím to vedome 🙂 zo "slobodnej vôle" 🙁

      PRÍKLAD: Isté dni si čítam viaceré knižky a ani ma nenapadne ich dať späť na poličku, ležia volne vedľa kresla tak, aby neprekážali vo volnom chodení. Je to o volnosti. Iné dni sa venujem len určitému druhu literatúry a ostatné knihy sú na "svojom mieste". Je to o poriadku. Sú zas týždne, keď vždy iné knihy sú na polici a iné vedľa kresla. Je to o potrebách. Keby niekto som mnou žil, a potreboval by niektoré knihy, tak sa podelíme i možno vytvoríme spoločnú kôpku 🙂 Je to o dohodách. Ak na víkend idem s priatelmi von na túru, tak dokonca si skúsim podľa estitiky i obsahu knižky nejako "poriadať". Je to o tom, že možno už sa nevrátim, a chem nechať poriadok za sebou. (Kiež by to išlo tak lahko so vzťahmi).

      Niektoré zvyky časom úplne odpadli a už nie sú časťou mojho bežného života. Nové (a viacerí mi potrvrdili, že lepšie) SPôSOBY zas pribudli. Bolo by však veľmi NEVĎAČNÉ a neľudské vnímať si napr. mojich rodičov LEN ako zlý príklad a vzdať sa ich len preto, lebo jedna je príliš poriadkumilovná a druhý zase milujúci prílišnú volnosť … že ani jeden z uvedených spôsobov k SLOBODE nevedie, už zistili aj oni. Vyskúšali si (vo forme diskusií, hádok a uzmierení) všetky kombinácie a teraz (už aj pre ich vek) sú vyčerpaní a tak sa konečne začínajú vzdávať PREDSTAVY, že ich postoje sú pre nich spirituálne/životne dôležité. Matka prestáva za každú cenu strážiť duševný rozvoj otca a otec si uvedomuje, že svoje duševné zdravie naozaj ohrozuje nedbanlivým správaním. Zatial im skúsim ukázať iné cesty, ovšem je mi skoro jasné, že hlavná starosť je v starých ranách, ktoré sa ťažko hoja (a zopár nosím aj ja, viem ako chutia, tak skúsim len toľko rán uštedriť, koľko je nevyhnutných, aby sme sa vôbec pohli zo Status Quo).

      PS: Dobrou cestou na presvedčenie iných, že naša cesta je dobrá, je ukázať im, akú RADOSŤ nachádzame na tej ceste. Trebárs v udržiavaní poriadku 🙂 a tiež skúsiť zistiť, prečo ten druhý hladá túto radosť inde 🙁 Hladajte slobodu a nájdete DOKONALOSŤ

      1. VíTeK

        Leone, tato věta je krásná:

        „Dobrou cestou na presvedčenie iných, že naša cesta je dobrá, je ukázať im, akú RADOSŤ nachádzame na tej ceste.“

        Jenomže v případě, že na té cestě zažíváte i bolest, kterou vám způsobují jiní, tak vám moc nepomůže. Otázka je, jestli ta bolest je oprávněná.

        Nebo jinak, optimističtěji, pokud by tu radost zažíval i ten druhý, bylo by to mnohem lepší :-).

    6. Leon

      Ahojte Erika! Váš komentár NAOZAJ znie ako zlobivá výzva o pomoc (Viete o pomoc požiadať bez zloby aj keď ste nahnevaná?! skúste to párkrát 🙂 Viem, čo mi do toho… chcel by som však pomôcť.

      Našla sa tu pre Vás zatial nejaká pomoc vo forme našich komentárov?

      STÁLE si myslím a čím dál tým víc, že z Vítkovej poriadkumilovnosti sa stala ZBRAŇ. Namierená nielen voči Vás… ale voči všetkým, ktorý si bežný poriadok s Božskím poriadkom ani neskúsia porovnať, lebo cítia, že je to rúchanie (ak by Vítek nestíhal čítať moje výčitky voči nemu, prosím povedzte mu to osobne). Viete, mám rád poriadok ale nesmierne viac ako neporiadok mi vadí nerešpektovanie Prírody a Kvality. Jedným aspektom Kvality je Božská SLOBODA (vid Buddha), inou zase Božská LÁSKA (vid Ježis Kristos) ďalším je REŠPEKTOVANIE BOHA. A zdá sa mi, že Vítek nerešpektuje Boha vo Vás, ale dáva mu podmienku o poriadku. Je to veru rúchanie – mal by Vás viac rešpektovať…už teraz, bez podmienok. Lepšie by Vás tak spoznal, možno by pochopil aj to, že sa môžu dostať blízko k Najvyššiemu aj tí menej poriadni 🙂 Hovorím o tej moci, ktorému sme podriadení všetci (nielen Kreštania). Neviem o čo Vítkovi ide, keď hovorí o Dokonalosti (asi sa ho opýtam).

      Skúste sa ho aj Vy spýtať: koľko má spoločného Božskí Řád s konkrétnym poriadkom na knihovnici? Vidím to tak, že je to dosť individuálne, ak sú tam napr. v poriadku umiestnené samé satanistické, pornografické, čiernomagické knížky, tak velmi pravdepodobne – ale nie na sto procent – nejedná sa o božskí poriadok).

      Od Vás mimochodom by bolo hodne POCTIVÉ, keby ste nabudúce nezabudla pridať k výpočtu podielu na domácich prácach tú skutočnosť, že ste mali na to vlastne celý svoj čas. PREČO to zdôraznujem? Ženy nútené pracovať popri malom deťátku to iste chápu.

      V krátkosti: Moja mamina ma často niesla na bycikly do jasle o šiestej ráno (áno vtedy, v 1983-1986, aj to bolo možné) len aby potom stíhala do práce a z práce na nákupy a späť pre mňa. Treba dodať, že ocino zase pracoval vtedy 12 hodín denne, lebo nemal známosti, aby hneď mohol robiť to, na čo je kvalifikovaný a čo je dobre platený. A peniaze ani v tom čase nerástli na stromoch… 🙂

      ČO Z TOHO: len toľko, že možno nedostatočne CENÍte to, že sa nemusíte STRESovať kvôli mizerným peniazom!!! 🙁

      PS: Kristos nie je preklep, pozrite http://en.wikipedia.org/wiki/Christ),

  6. Vlaďka

    Dobrý den všem.

    Ke komentáři paní Eriky bych chtěla napsat,že na mě působí jako výkřik a výzva o pomoc a zároveň bolest na dušičce,únava a zlobení se na Vítka.Plně jí chápu,také jsem měla malé děti a skoro na všechno jsem byla sama a manžel pomáhal opravdu minimálně.Je ale pravda,že v té době mi spousty věcí nedocházelo a nedokázali jsme s manželem o tom mluvit.Komunikace je velmi důležitá,to ví každý,ale někomu se nechce komunikovat,protože se bojí bolesti,která s tím může přijít.Myslím si,že paní Erika to řešila tak,jak v tu chvíli uměla a možná podvědomě doufala,že když napíše komentář,tak že si toho Vítek konečně lépe všimne.

    Chápu i Vítka,že každý má jiné priority,líbí se mi ,že Vítek uznal,že má paní Erika z 80-90% pravdu,že si vše uvědomuje a je ochoten na tom začít pracovat.Občas se nám do něčeho nechce,i když víme,že bychom to měli změnit,že to neděláme správně a z nějakých důvodů to neustále oddalujeme a odkládáme a na něco se pořád vymlouváme.

    Vítek se s námi podělil trochou svého soukromí,což by každý neudělal a doufám,že komentáře byly k něčemu prospěšné,že nám všem otevřely více oči jak čtenářům ,paní Erice i Vítkovi,třeba se Vítku tvůj problém a trápeníčko konečně nějak vyřeší pro dobro všech,třeba se každý z nás bude více snažit věci řešit a neoddalovat.

    Paní Jarko,vycítila jsem z Vašeho posledního komentáře,že se na Vítka zlobíte.Asi trošku víc ,než je zdrávo ,jste se do všeho více vcítila.

    Já to vnímám tak,že každý si za vše neseme svou zodpovědnost,a když se člověk na někoho zlobí,tak nese na trh ty horší věci,ale o těch dobrých už se nezmiňuje.Zlobíme se ,tak křičíme,protože máme strach,jak to dopadne.

    Vítku a paní Eriko.Já Vám moc přeji,abyste si našly chvilku pro sebe a o všem co Vás trápí si pěkně do hloubky popovídali a řešili vše s chladnou hlavou a rozmyslem.Chápu Vás oba,někdy to není tak jednoduché vše rychle a snadno vyřešit.Důležité je si říct,co jeden od druhého očekáváme a potom i ochota a chtění věci měnit.

    Dlouho jsem nevěděla co napsat,protože vztahy to je ožehavé a někdy bolestivé téma.

    Mějte se všichni krásně a zase brzy naviděnou na těchto stránkách.

    Vlaďka

    1. VíTeK

      Ahoj Vlaďko, jsem rád, že jsi nezaklapla tuto knihu na straně 166 poté, co jsi se dozvěděla, že hlavní hrdina je padouch, respektive to o něm řekl druhý hlavní hrdina.

      Posílám smajlíky 🙂 🙂 🙂 a přeju dobrý den …

      1. Vlaďka

        Vítku,kdo jde do hloubky,tak hledá hloubu a ty hlubší důvody a nezastaví se na povrchnosti.O tom jsou přeci tvé stránky?

        1. VíTeK

          Tak nějak … ale víš, co je zajímavé, že mám připravené dva články o mě a zanedbávání rodiny. Erika mě předběhla, vyzradila pokračování, sklidila ovace a utekla … asi píšu moc pomalu. Měj se krásně 🙂 🙂 🙂

          1. Vlaďka

            No vidíš,třeba je to výzva,aby si zrychlil?Rozhodně ty články dopiš a dej na tyto stránky,i když se zdá,že s křížkem po funuse.Já si je ráda přečtu a možná i někdo další.Kdo by dokázal napsat kritiku sám na sebe?Málokdo.Tak do toho.

    2. Leon

      CITÁT: "Plně jí {Eriku} chápu,také jsem měla malé děti a skoro na všechno jsem byla sama".

      REAKCIA: Táto Vaša veta ma velice TEŠÍ… tak skúste chápať aj tú jej potrebu s tými dovolenkami. Klúčové je totiž slovo sama.

      Otázka pre ERIKU: aj pri manželovi sa cítite SAMA? ak tak je, čím to je?

      CITÁT: "{Erika} nechce komunikovat,protože se bojí Bolesti,která s tím může přijít" "a možná podvědomě doufala,že když napíše komentář,tak že si toho Vítek konečně lépe všimne"

      REAKCIA: Zdá sa mi, že Vítek je dostatočne všímavý, akurát, že málo rozumie duševným potrebám INÝCH (iní v zmysle, že sa o duševní vývoj vedome nesnažia, však poriadne ani nevedia, čo tá duša je).

      CITÁT: "líbí se mi ,že Vítek uznal,že má paní Erika z 80-90% pravdu,že si vše uvědomuje a je ochoten na tom začít pracovat."

      REAKCIA: Niekedy najlepšie oddialime svoj Bolestivý vývoj tak, že i sám seba presvedčíme, že natom pracujeme: a NAOZAJ sa snažíme až do nemoty miesto toho, aby sme si plne uvedomili, že na riešenie niektorých starostí jednoducho máme MÁLO SÍL. Naše Ego je teda tvrdé (miesto toho aby bolo silné a pružné). Tvrdé Ego neúprimne prosí Boha (či už je v nás či inde tá Vyššia Moc, tvrdé ego s ním dokáže len veľmi chabo komunikovať ):

      Aj to je PÝCHA (z vlastnej skúsenosti hovorím), že nechceme vidieť naše slabosťi v ich plnej "kráse". Radšej neustále "pracujeme na sebe" bez toho, aby sme PLNE UVEDOMILY daný nedostatok, resp. aby sme uznali, že máme i také nedostatky, o ktorých ani nevieme, presto nám kazia život. Silné a pružné (= poddajné, kontrolovatelné, štastné) Ego (aj podla Dalajskej Lámy 🙂 má veľký význam dovtedy, kým sme tou Jedinou Osobou, ktorým momentálne sme. S jeho neúplnosťou však často ani Rozumovo, ani Citovo nepohneme.

      A teraz pointa celého komentáru (celej tejto web stránky a celej histórie ľudstva): Vieme my NAOZAJ (my, ktorí sme ešte nedosiahli svojim vedomím svet duše) kto/čo tá DUŠA je a čo chce od nás? chce od každého z nás aby bol Dokonalý?

  7. Helena

    Ahoj Vítku, dobrý den,

    bylo mi dost žinantní číst věci které píšeš o své ženě(o to víc že ji znám) Při představě že by takhle veřejně psal o mně můj muž…nic příjemného, naopak.

    Máme podobně staré děti tak prožíváme podobné věci a dokážu se vcítit. Mám ráda pořádek, snažím se o něj, ale po pravdě kolikrát to u nás vypadá jako na výše uvedených fotkách.Když si děti hrají, nepořádek mi nevadí, než se jde spát musí být uklizeno.Dříve jsem já uklízela vše hned, ale nakonec mi došlo, že tím našim chlapečkům(i manželovi) jen špatně ukazuji realitu. On se ten kartáček na zuby opravdu SÁM neuklidí, což po mém zásahu tak vypadalo…Jiná věc je, že kartáček na nesprávném místě nikomu (kromě mě) nevadí. Tady už jde do tuhého, chce to opravdu mírovou cestu a vytrvat.

    Zde si dovolím být osobní. Při prvním našem setkání jsem si udělala obrázek, že na svoji ženu mírovou cestu nepoužíváš a místo toho na ni spíše útočíš a popichuješ. Opravdu si vzpomínám, že ses choval jako hulvát, který chce mít navrch.Možná se ten druhý pak spíš zasekne a just to bude dělat po svém…

    Ještě mě napadá co tvoje- vaše, již zbouraná, boudička? Bral jsi ji jako svoje území?Ptám se proto, že můj dojem byl- velký nepořádek.

    Souhlasím s paní Jarkou, že práce v domácnosti není "od do". Myslím,že muž si někde odpracuje 8 hodin, žena si někde (třeba i doma s dětmi) odpracuje 8 hodin a zbytek by si měli spravedlivě rozdělit.

    Hezký den všem , Helena

    1. VíTeK

      Ahoj Helčo,

      Proč (někteří) berete článek o obecném nepořádku osobně a ztotožňujete ho s mou rodinou a s mojí ženou. Kvůli tomu, že jsem v předchozím článku napsal, že je nepořádná? Ten jsem jí dal přečíst a neprotestovala. Později přiznala, že si myslela, že jsem si to psal do deníčku a ne na internet. Nedorozumění. Ale rozčilovala se u tohoto článku. Protože některé fotografie byly od nás? Mohl jsem je naaranžovat. Mohl jsem šuplíky vyšoupnout a udělat v nich nepořádek. Rozházet hračky v obýváku.

      Základní bod mého psaní o nepořádku kohokoliv (i mého) je tvrzení, že každá věc má své místo. U dětí to chápu, že dávají věci, kam je napadne, ale u dospělého ne. Vlastně chápu, ale nesouhlasím. A i ty děti by měl dospělý vést k tomu, že věci mají své místo.

      Máš pravdu, když jsi u nás byla, nebyl jsem na ženu milý a to není správné. Slovo hulvát chápu jako někdo, kdo křičí a bije druhé, nevím, jestli je to ten, kdo popichuje. Nechci se vymlouvat, určitě na tom něco bude, když to píšeš. Už jsi mi to řekla, takhle tvrdě, nebo až teď? Nevěděl jsem, že je to tak silné, naopak už jsem křičet přestal ani se nevztekám. Ale mám o čem přemýšlet. Někdy vám lidi závidím, že jste slušní, vychovaní, ohleduplní, milí, milující … a milovaní, ale musím žít svůj život se svými zátěžemi a dluhy. Nevzdávám to.

      Máš pravdu, ta mírová cesta, to byla moje slabina. Dřív jsem vůbec nevěděl, že něco takového je.

      Boudička. Nevím, jak si představuješ pořádek v rozpadající se boudě plné haraburdí. Spíš si myslím, že tam děti neměly lézt.

      Děkuji za příspěvek.

      1. Helena

        Ahoj Vítku,

        uvědomila jsem si, že skoro pokaždé když čtu o tvé rodině, mám potřebu se druhé strany zastat.Tak silný byl můj zážitek z návštěvy u vás. Jsem ráda, že sis už některé věci uvědomil.

        Určitě se nepovažuji za stále milou a ohleduplnou, ale své dluhy a zátěže se snažím řešit, pokud to jde, v soukromí, ne před cizími lidmi.

        S tou boudičkou jsem to myslela tak, že i tam by měla mít každá věc své místo. Je sice stará a rozpadá se, ale používá se, ne? ( o mrtvých a rozbouraných jen dobře:-))

        Tys dal manželce přečíst stať o nepořádku a bral to jako souhlas s umístěním na internet? Pakliže ano, myslím že to není správné.

        Aby to nevypadalo, že jenom kritizuji- moc ráda sleduji tyhle stránky a moc ti fandím.

        Helena

        1. VíTeK

          Helčo, oni jsou ty věci složitější. Za hulvátstvím je nějaké dlouhodobá nespokojenost, silnější slovo znechucení. Otázkou je, zda je ta nespokojenost oprávněná a jak ji lépe řešit a dávat najevo.

          To, že píšu na internet, Erika ví, spíš je smutné, že jí nestojí za to to číst, protože by se hodně dozvěděla.

          Měj se dobře … 🙂

  8. Zuzana

    Milý Vítek,

    Tvoj článok ma pobúril!!!

    Čo keby si namiesto fotografovania šuflíkov, rozhádzaných detských hračiek a sedenia pri počítači, pritom zverejňovania svojho súkromia, pomohol svojej manželke. Skúste si vymeniť úlohy aspoň na 2 týždne a potom môžeš súdiť. Dovtedy jej len môžeš ĎAKOVAŤ!!! Máš navarené, opraté, postarané o domácnosť a deti, aj program na voľný čas. To, že teraz finančne zabezpečuješ rodinu je tvojou "zbraňou", ale to nebude trvať večne. Erika určite nebude stále na materskej dovolenke, vráti sa k svojmu zamestnaniu a stane sa aj finančne, nie len duchom nezávislá.

    Zuzana

    1. VíTeK

      Zuzano,

      Rád bych jenom podotkl, že já jsem nikoho nepobouřil, že ti pobouření lidé mají zdroj pobouření v sobě.

      Ano, těším se na to, až bude moje žena finančně (i duchem) nezávislá a svobodně se bude rozhodovat o své budoucnosti …

  9. Misa

    Ani nevim jak jsem se vlastne dostala k tomuto clanku, protoze jsem puvodne googlovala masaze…chacha. Jeste nez jsem vubec precetla odpoved tvoji zeny Vitku tak jsem vedela ze jsi ten tip cloveka co hleda to spatne na tom druhem nez aby se zameril na to dobre. Me osobne vadi ze toto ciste vase soukromi propiras na verejnosti, protoze my s muzem nase osobni zalezitosi nikdy neresime ani s nasimi kamarady ani rodici proste s nikym….neco se nam nelibi tak si to vyrikame navzajem a hledame cestu jak ro vyresit a vzdycky jsme ji nasli ver tomu nebo ne…ty ji sice taky hledas ale proste na spatnem miste. Jedine ten kdo ti muze dat odpoved je tvoje zena. Chapu ze mozna chces slyset postoj od treti osoby ale ver ze jen ty sam a tva zena mate v rukou vsechny esa abyste to vyresili. A kdo vam v tom nejvic pomuze je vase laska a tolerance. Nic jineho a nihoko jineho k tomu nepotrebujes. Laska, kterou zahrnes svoji zenu a deti, vytesni z tveho zivota chvile a mista kde vidis problem. Otazka je ovsem jestli ji v sobe tolik mas a jesti ji chces davat. Rekla bych ze na to moc nejsi. Ale zenska o nic jineho vlastne ani nestoji nez o tu lasku a pocit ze je pro chlapa ta jedina na svete a pak je schopna zmenit vsechno co chce. Ver mi vim o cem mluvim. Odlep se od PC a venuj se ji vic a detem taky a mluv mluv mluv mluv s ni o cemkoliv a kdykoliv a vsechno co pises tady rikej ji at vi ze ji milujes doopravdy. Jestli ji milujes tak se taky dokazes zmenit v tom co pises ze bys mel. Vsechno zalezi na tom co vlastne chces. Laska je nejmocnejsi nastroj na svete. Jestli chces menit tak ji v sobe vykopej a mas vyhrano. Preji hodne stesti a hodne lasky vsem.

    1. VíTeK

      Miso (neplést s Míšou z Avenny),

      Děkuji za komentář. Na těchto stránkách dostanete masáž neuronů, tak věřím, že zkrátka nepřijdete, he he he.

      Souhlasím s některými věcmi (přísnost, více lásky, odlepit se od PC) i s celkovým duchem příspěvku, pokud je reakcí pouze na tento článek. Jenže věci jsou složitější a právě o souvislosti věcí jsou tyto stránky, které někoho mohou pobouřit svou otevřeností. Hodně píšu o zdraví, a protože zdraví souvisí se vztahy, tak musím psát i o vztazích, občas.

      Pokud bych přistoupil na to, že tento článek nebyl o nepořádku obecně, ale byl o nepořádku mojí ženy, tak její věcná reakce na něj bylo uznání, ano nechávám po sobě nepořádek. Její reakce byla přehnaná a neuznanlivá. A to je to nejhorší, když člověk nejde do sebe, ale hledá výmluvy.

      Nesouhlasím s tím, že tolerance je dobrou součástí vztahu a láska je nejmocnějším nástrojem na světě. Dříve jsem si to také myslel. Můj názor na tyto věci lze vyčíst z ostatních článků.

      Děkuji za nabídku tykání, využiju jí podle pocitů, bude-li příležitost.

      Mějte hezký den 🙂

  10. Misa

    Ahoj Vitku,

    tak masaz neuronu taky neni k zahozeni pokud se po skonceni dostanou do tech spravnych pozic. Ja te chapu ze se ti mozna reakce tvoji zeny nelibila ale ona to opravdu byla spis obrana protoze komu by se to libilo kdyby ty horsi vlastnosti sveho partnera ci jak to nazvat partner ukazovat celemu svetu na odiv…prece jsi necekal ze se bude kat. Nevim jestli jsi to nekdy zaznamenal jaka je reakce na to kdyz chces svoji zenu na neco upozornit a rikas to stylem …Hele co se to tady vali za bordel zase… a nebo… Milacku vidim ze tve unavene udy jiz nejsou schopny dnes udelat jedineho pohybu muzu ti nejak pomoci s tim papirkem na zemi? Je v tom veliky rozdil jak to reknes a je veliky rozdil v reakci…znam to sama od sebe. Jestli ji chces necemu naucit tak ji uc s laskou protoze tak mame ucit i deti a tak se clovek nauci nejvic. Proto jste si asi jeden druheho vybrali abyste se od sebe neceho naucili. A ne si vycitali to co tomu druhemu nejde notabene pred zraky naroda. To ze jsi si myslel ze laska je nejmocnejsi driv a uz ten nazor nesdilis me kvuli tobe mrzi opravdu protoze ja jsem si to taky driv myslela jenomze se to vetsinou nekonalo, ale od te doby co jsem se svym muzem a jsme spolu pres 8 let a mame 2 male kluky si to nejem myslim ale to vim. Ale zase muzu rict ze laska a laska je veliky rozdil. Lasku kterou mi dava on mi nikdo z mych byvalych nedal v takove dimenzi. Tolerance je naprosty zaklad ale tim myslim tolerance normalnich veci ..snad chapes co tim myslim. A jeste neco moje kamaradka je naprosto prehnana na poradek, ma taky 2 male kluky ale jak ta je vynervovana z toho ze vlastne porad jen uklizi tak to radeji budu mit doma to co je nahore nez mit takove nervy. Omlouvam se za tykani me uz to nejak nejde do pusy zila jsem spoustu let v zahranici a tam se netyka prijde mi to vic osobni a pratelstejsi.

    1. VíTeK

      Miso, opět mohu souhlasit s tím, že záleží na tom, jak něco druhému řekneme a že v tom mám velké rezervy. Ale lepším se. A opět bych mohl opakovat, to o lásce a toleranci, ale už by to bylo opakování.

      Ve vašem případě to vidím tak, že jste trefila na „dobrého partnera“ a tak to funguje i když dáváte lásku a toleranci na první místo. Ale jiného partnera byste tím mohla zkazit. Samozřejmě záleží na tom, co si představíme pod láskou a tolerancí a o jakou míru půjde.

      1. VíTeK

        P.S. Člověk by měl být pořádkumilovný kvůli sobě a ne kvůli tomu, že mu to ten druhý řekne a jak mu to řekne a když m to řekne jinak, tak že ne.

  11. Misa

    Tak ti nevim Vitku s tim poradkem porad…chacha..vzpominam si na kluka se kterym jsem chodila 3 roky pred tim nez jsem potkala sveho nynejsiho muze a ten kluk byl poradkumilovny hodne dalo by se rict extremne, ale muzu rict ze s tim nikoho neotravoval. On mel kominky ve sve skrini tricka podle barev, dalkove ovladace byly na milimetr rovne u sebe atd….vse vzdy lezelo na svem miste…..nekdy me z toho mrazilo pravda ale jak pisu me nechaval dychat s mym smyslem pro poradek….nemuzu rict ze jsem bordelar ale toto co predvadel on bylo na me moc, ale ja zase nechala dychat jeho. Nicmene si nejak nemuzu uvedomit jak souvisi porad ten neporadek v mysli s neporadkem fyzickym. Co je spatne na cloveku ktery ten poradek az tak nemiluje? Muj nynejsi muz je proti memu byvalemu totalni bordelar ale ve vsem ostatnim mu ten byvaly nesaha ani po kotniky. A je mi uplne jedno jestli ma uklizeno v sobe nebo ne, protoze me uplne staci jaky je a jak se k nam chova a co vsechno pro nas dela. Takze v cem to vlastne vadi kdyz clovek neholduje poradku krom toho fyzickeho bincu? Protoze jak pisu to se postupne da odbourat castecne a naucit partnera jak to udelat aby to bylo pro nas oba dva unosne. Me se to teda povedlo a to muzu rict ze kdyz jsme se poznaly tak mu staly ponozky v rohu v pozoru a ze stolu si nebyl schopny odnest talir po jidle. Dnes si odnasi od stolu automaticky a uci to i kluky a hadry co se valely po mistnosti se vali uz jen na jednom miste, ale jak pisu to uz se da snest. Ja se pro nej vzdala taky ruznych veci, prestala jsem kourit ze dne na den kdyz mi rekl ze se mu to nelibi a udelala bych proste cokoliv kdybych vedela ze ho to trapi a je to neco rozumneho a ne jen jeho rozmar. A to je prave ta tolerance s laskou spojena. Ja toleruju to ze jemu se to nelibi a protoze ho miluju tak se zmenim. Rekni proc by to u vas nemohlo fungovat? Hezky vecer.

    1. VíTeK

      Miso, prosím prohlédněte si fotografie a povězte mi, jestli byste se tam cítila dobře. Jestli byste šla spát anebo se raději probudila do uklizena. Buď se někde cítím dobře, anebo ne a doma je místo, kde se chci cítit dobře.

      Nebo na to můžu jít víc filosoficky, nepořádek je nespravedlivost a člověk by měl vyžadovat a naplňovat spravedlivost i v oblasti věcí a úklidu.

      Chci to rozumem i pocitem, tak si nebudu namlouvat, že je to OK, žít v bordýlku.

      1. Misa

        Vitku tem obrazkum ja rikam tzv. provozni bordel. Mam totiz taky 2 male kluky a vim co to je behat cely den a jen porad davat veci tam kde by meli byt, to jsem uz davno pochopila, ze to tak nejde skoncila, bych totiz v blazinci. Nerikam ze to takto vypada u nas porad ale jsou dny kdy se to tomu dost blizi. (ten spodni obrazek by me asi vybicoval k uklidu ten me trochu vadi) Jestli bych sla s timto stavem spat tak to uz je zase jina otazka. U nas to chodi tak ze jeden myje a uspava deti a ten druhy uklizi ten binec po byte a stridame se v tom. Takze vecer se proste provozni bordel promeni v celkem uklizenou domacnost. Pro me neporadek, ktery u me vyvolava opravdu silne emoce je ten, kdyz vidim treba zaslou spinu v kuchyni nebo v koupelne, tu ktera nebyla myta treba mesic, v kuchyni v policich vysypane vselijake jidlo, sklenice na ruzne mouky nemyte treba nekolik mesicu, viditelna spina v lednici, shnile jidlo v lednici, spinavy koberec a podobne veci, ale pohozene hracky, nadobi na lince ze stejneho dne, ruzne veci na polici (pokud to neni shnile jidlo) tak to se mnou absolutne nehne. V tom smyslu nehne ze samozrejme to uklidim ale az mam behem dne a nebo jak jsem psala vecer cas. Nenecham to tam do druheho dne.

        Vis ja osobne si myslim ze vetsina lidi se od prirody rodi s tim ze nerada uklizi a ba naopak prave ti kteri uklizi radi a porad, me osobne prijdou divni. Me osobne nikdo z tech lidi ktere znam kteri radi uklizi a maji doma fakt abych tak rekla echt poradek po psychicke strance nepresvedcil ze jsou lepsi nez ja nebo kdokoliv jiny kdo ten poradek neuprednostnuje. Ba naopak vetsinou se ti lidi vymykaji tomu cemu ja rikam vhodny ke spoluziti. Mohla bych uvest nekolik prikladu… moji mati pocinaje. Ale to uz je zase jina story.

        A ja porad nenachazim odpoved na to co jsem se ptala Vitku…co je spatne myslim uvnitr na cloveku ktery nema ten poradek v lasce tak jako treba ty? Podle me nic, kazdy mame vsechno nastavene jinak a je jen na tom na koho v zivote narazime a pokud narazime na cloveka ktery nas posune dal a ja jeho (coz je asi podstata lidskeho souziti), tak je uplne jedno jestli zijeme trosku v neporadku a nebo v totalne vygruntovanem byte.

        1. VíTeK

          Miso, aby bylo jasno, já nejsem pro to, aby se neustále něco uklízelo a leštilo. Já jsem pro to, aby se věci dávaly na svoje místa. To je celé. Když už něco držím v ruce, mohu to dát někam, anebo na svoje místo a zabere to stejně času. Když držím talíř v ruce, můžu ho opláchnout, a odložit, anebo položit do dřezu, aby špína naschla a pak ho musím mýt. Tady ještě čas ztratím. Pořádek šetří čas.

          A abych odpověděl. Pořádkumilovní lidé jsou víc naladění na něco, co je uvnitř člověka. A tak se podle pořádnosti pozná, jak je na tom člověk duchovně. Například má lepší intuici, protože si ji neotupuje přehlížením věcí.

          Také je rozdíl mezi tím, jestli člověk uklízí kvůli sobě, kvůli partnerovi, aby neprudil, anebo kvůli tomu, že má přijít návštěva, aby se nestyděl.

          1. Misa

            Vitku a k cemu jim to je to naladeni kdyz pro samy poradek, ktery kolem sebe neustale delaji a vyzaduji nemaji cas na normalni veci ktere jsou k zivotu dulezitejsi?

    2. VíTeK

      Miso, rád bych se vás zeptal, jak by se váš vztah vyvíjel, kdyby váš partner i po pěti letech nechával ponožky stát v koutě a neodnášel po sobě nádobí a vy byste dál kouřila? To by odpovídalo situaci tolerance. A Další otázka, kde v tom vašem komentáři je ta tolerance? Která věta ji vyjadřuje.

      1. Rozali

        Tak toto prostě neexistuje..každý by se choval jinak ..nejde říci jak by to dělal ten nebo onen. Je to Vás vztah a ten je šitý pro Vás…

        vzorce ..já bych to dělal tak nebo tak….hmmm to fakt tak nefunguje. vyzařujete a chováte se specificky každý a jedinečně a těžko někdo může být ve Vaší kůži a nebo v kůži Vaší ženy …..

        Omlouvám se Vítku, vím, mne se nikdo neptal …ale já to potřebovala říci…:-)

        A už dneska nic nečtu, nebo bych se neodtrhla :-)))))))))))

        1. VíTeK

          Otázka, co by, kdyby je užitečná, od toho má člověk představivost, aby nemusel všechno prožívat na vlastní kůži, ale něco si prožil pouze teoreticky.

      2. Misa

        Vitku to neni otazka tolerance. Vsechno ma sve hranice a i tolerance je samozrejme ma. Jak jsem psala toleruju svemu muzi binec, se kterym jsem souhlasila, ze muze delat. Obleceni nehaze vsude po byte, ale jen na jedno misto tomu urcene. Ja ubrala ze svych pozadavku, aby si vse skladal do skrine protoze vim, ze pro nej to je naprosta ztrata casu a vim ze pokud ho to nenaucila jeho mati, nemuzu po nem chtit nemozne. Radeji ho necham ty veci polozit na gauc tomu urceny a v case ktery by stravil skladanim za mnou prijde obejme me, polibi me a povidame si o tom co jsme delali pres den. Pro me toto je daleko prijemnejsi nez poskladane kalhoty a muz sedici u TV, ktery si me ani nevsiml, kdyz prijde domu. Ale tohle vsechno je proste o prioritach, ktere clovek ma. Neda se rict ze to je spravne nebo spatne. Je to o tom, jak to kdo citime. Ale kdyz spolu zijeme musime byt naladeni na stejnou energii a musime od zivota chtit v tech zakladnich vecech to same. A na tom ja stavim manzelstvi. My to tak s muzem mame.

        1. VíTeK

          A byla byste raději, kdyby si to oblečení poskládal?

          Já to vidím, tak, že normální dospělý člověk si je schopný (bez keců) uklidit oblečení a nemusí ho házet na kanape.

          A taky si po sobě například ustele a umyje záchod štětkou, pokud je potřeba.

          Uklidit si oblečení není naprostá ztráta času, pro nikoho, už jenom kvůli tomu oblečení, jak se asi cítí to oblečení? Kdo chce, tak to uzná a kdo nechce, bude hledat výmluvy.

          1. Misa

            Hihi..Vitku ja se opravdu musim smat uz. To nemuzes myslet vazne jak se asi citi obleceni? Vis je od tebe asi uslechtile ze premyslis nad tim jak se citi svetr prehozeny pres zidli ale mozna bys mel vic premyslet nad tim jak se citi tvoje zena, deti, kamaradi nebo co ja vim. Protoze ten svetr ti zivote asi moc nepomuze a asi te k te dokonalosti nedostrka. Myslim ze se nema v zivote nic prehanet a toto mi uz trochu zavani fanatismem a to ja nejak nemusim. Tuhle ta debata je pro me uz uzavrena. Mej se krasne.

          2. Misa

            A jeste neco, nebyla bych radsi kdyby si to poskladal protoze ho miluju a nechci ho nutit delat veci ktere pro nej nejsou podstatne a zneprijemnovat mu zivot. Chci aby byl stastny protoze v tu chvili jsem stastna i ja.

            1. VíTeK

              I z tohoto komentáře jde hodně vyčíst, vlastně každý pořád dokola opakuje to své, ale druhá strana ho nechápe, nebo chápe, ale nesouhlasí.

              Také cítím, že tato debata je u konce, děkuji za náměty k přemýšlení a loučím se.

              Přeju vám hezké dny 🙂

  12. Rozali

    Milý Vítku, opět jsem se dostala k přelouskání článku a všech komentářů. Mám takový chaos, že neumím reagovat adekvátně. Ale skutečnost je, že se mi tříští má představa o Vás a realita popsaná Vaší ženou. Upozorňuji, že nehodnotím ani nepoučuji. Musím to na sebe nechat působit, abych se vůbec mohla vyjádřit. Článek je z ledna, takže jste se možná posunuli dál….

    Chci zdůraznit, že opravdu přitahujeme lidi podle toho, co potřebujeme se naučit. A také podle toho co vyzařujeme….viz Tajemství.

    A vůbec Vám nezávidím, Váš pedantský přístup a kritičnost. To bych po těch jiných článcích vůbec nepoznala, kdybych se nedostala až sem.

    Je velmi spojeno s tím, jak nesouhlasíte s L. Hay a jejím doporučením "odpouštění všem", i když si to třeba nezaslouží. Pokud smím sdělit svou zkušenost, asi bych si tuto kapitolu znovu přečetla, proč ona tam, doporučuje odpuštění. Třeba Vás to také nakopne, že to je skutečně velmi nutné…..a tím Vás opustí i ta kritičnost ….teda já to tak mám 🙂

    Jo nejsou to jednoduchá slova, mít se rád..je to prostě skutečně dřina, ale prolíná se to do všech oblastí, kde bychom to ani nečekali.

    pěkný den pane Vé 🙂

    1. VíTeK

      eR,

      Ano, jsem (zatím nadmíru) kritický, přísný a ještě hulvát (ve třetím stádiu léčby, jak se dočtete v jiném článku). Dělám na tom, abych dosáhl rovnováhy, a lepším se.

      A mám určitý názor na odpouštění, bezpodmínečnou lásku a toleranci. A v této věci nesouhlasím s vámi i jinými čtenáři. Časem oba z nás poznají, která cesta je správná.

      Pak je tu ještě jeden problém, že lidé občas něco jinak myslí a cítí a jinak o tom píší. Takže třeba nakonec dojdeme k tomu, že i ti tolerantní přiznají, že tolerance je vocamcaď pocamcaď anebo se zaseknou na nějakém ne odpuštění a nebudou vědět, jak dál.

      Jsem optimista a věřím, že časem dojdeme k jednomu (správnému) poznání někdo většími a někdo menšími oklikami.

      1. Rozali

        I o tomto slovu jsem už psala své..nevím co to je tolerovat. Mám ráda když člověk je takový jaký je a když mi to nevyhovuje, jdu od něj, ale nemusí být on špatný nebo dobrý. Prostě je svůj a mi to nevyhovuje nebo vyhovuje, mám ho ráda ale nebudu se mu plést do cesty. Samozřejmě pokud jsou děti..je to jistě složitější, ale nejsem zastáncem být spolu "kvůli dětem"..a taky si nemyslím že rozchod je ten nejjednodušší způsob,/jak tam někdo napsal/a že stojí za to se oboustranně někam dobírat. Jenže, myslím si, že když jeden se někam dobírá, ten druhý nechápe oč se jedná, protože on není připraven na nějaké hledání a může být tím velice zaskočen. A v podstatě nemůžeme někoho změnit jen sebe :-)….

        A k tomu že máte jiný názor k odpuštění, proto jsem si dovolila sdělit, že já jsem pochopila L.Hay, jak to myslí, protože každé neodpuštění, stejně zůstává u nás v sobě a my jsme tím zanešeny, ne ten, kterého se týká.

        hmm tak to nějak cítím já, a Vám držím ať to máte tak, jak chcete vy …

        aR.

        1. VíTeK

          Ano, je to fajn, nemíchat se dohromady s lidmi, se kterými si nemáme moc říci, problém je v tom, že lidé se mění. Že v daném okamžiku si rozumíme, ale pak se vydáme každý někam jinam … ať si každý jde, kam chce 🙂

          (Mohl bych ještě dodat, že naopak předčasným odpuštěním člověk vytvoří v sobě dluh a znásilní se, (a zanese) ale cítím, že ve zdejší společnosti bych byl nepochopen, tak si to nechám na někdy jindy.)

          Hezký den 🙂

  13. Misa

    A jeste neco k toleranci.

    Ja to beru tak ze tolerovat se maji veci ktere nejsou zivotne dulezite pro oba partnery.

    To znamena priklad….je pro me zivotne dulezite aby muj partner nepil, nekouril, nepodvadel me a co ja vim co vsechno je pro cloveka zivotne dulezite…tak pokud neco z toho muj partner bude delat tak to nebudu tolerovat a pujdeme od sebe, protoze tim ze mu neco z toho dovolim treba jen trochu delat ( takze bych ho tolerovala) tak se budu jenom trapit.

    Priklad kdy toleruju neco…..neporadnost, sezeni u PC u videoher, telefonovani s kamarady(dkami)…tim myslim nesmyslne dlouhe telefonaty treba kazdy den, nejak me nenapada nic dalsiho ale urcite je plno jinych veci co lidem vadi…..podotykam ze to nepisu o sobe ale obecne. No a i kdyz mi to vadi budu tolerovat partnerovu vasen ale za nejakych podminek a budu se ji snazit dostat do mezi ktera mi nebude az tak vadit.

    To je pro me ta tolerance ktera nesmi chybet protoze jsme se kazdy narodil s jinymi vasnemi a 2 identicky stejne naladeni lidi na vsechno neexistuji.

    No snad jsem se vymackla srozumitelne…………..vsem hezky vecer.

    1. VíTeK

      Víte Miso, tyhle stránky nejsou o tom, jak přežít manželství, ale jak se pohnout k Dokonalosti, Bohu … Někteří lidé jsou materialisté a nikdy si takové otázky nekladli a jsou spokojení. Ale když o tom budete víc přemýšlet, tak zjistíte, že i na takovém pořádku záleží, že to není jen věc „dohody o snesitelném bordýlku“, ale malý krůček k (vnitřní) Dokonalosti.

      Hezký den 🙂

      1. Leon

        Mnohé z toho, čo som nižšie uviedol o Vás, skôr platí o mne, ovšem skúsil som tom zovšeobecniť tak, že možno to zasiahne vysoké percento mužov (i žien :). Vychádzam z toho, že sám mám ambíciu stať sa LEPŠÍM pred Bohom a pred tými, ktorých rešpektujem.

        Je EVIDENTné, že sa hneváte na manželku a asi strachujete, že deti budú rozmazlané (v mojom preklade: máte obavu, že deti budú mať viacej rád maminu, ktorá je benevolentnešia voči nim). Ak takýto strach nemáte, tak A) váš vzťah s detmi je proste úžasný preto nemáte obavy B) kašlete na túto možnosť (z akého dôvodu?!)

        Ak sa naučíte lepšie VYJADROVAŤ milujúce POCITY svojim deťom (možno tak robíte, ak áno, tak sorry za podozrenie a berte to ako nadsázku 🙂 a prestanete považovať Cyrílka za komplica matky. Za SPOLUVINNÍKa, ktorý spolu s mamou a ktovie s kým ešte, sa snažia podkopať Vaše snahy o ZDOKONALOVANIE.

        O dôležitosti dovolenky – Skúste si predstavit to, čo v tomto odstavci uvediem: Dokážete sa dobre odreagovať iba "ničnerobením" pri mori, tým že sa uvolníte a necháte na seba pôsobiť ten NEKONEČNÝ kľud, čo kludné MORE predstavuje. Možno pritom hráte nejakú "HLÚPU" loptovú hru (však občas potrebujete spoločnosť VESELýCH ľudí). Možno sa na hru ani zďaleka nesústredíte, lebo pritom klebetíte, lebo žial neviete si vypnúť to NEKONEČNÉ myšlienkové prúdenie (nikto Vás to nenaučil ): Tu končí predstava.

        Jednoducho ide o to, že mnohí naozaj POTREBUJÚ taký relax pri mori. Ide o ich vnútornú, DUŠEVNú potrebu, aby som sa konečne jasne vyjadril, že neide o hlúpe NIČNEROBENIE. A teraz pointa: Akoby ste sa správali, keby Vám Váš najvernejší priatel (nazvyme ho MANŽEL) "pokazil" alebo aspoň odignoroval tieto dovolenky už len preto, aby ukázal SVETU (svojim deťom?!), že ten jeho spôsob života je oveľa hodnotnejší, než nejaké "ulievanie sa" pri mori. Týmto samozrejme neospravedlňujem zbytočne drahé, luxusné pobyty.

        Je dosť možné, že obaja (aj Erika) využívate (ne)poriadok, (ne)dovolenky k tomu, aby ste druhému ublížili… Obaja ste vybrali zle, k sebe sa nehodíte, nerozídete sa kvôli deťom a kvôli Pýche Ega asi kvôli majetku tiež. Obaja ste našli a časom asi nájdete čoraz viac nedostatkov u druhého aby ste ukludnili svedomie, že však ten druhý sa ani nesnaží (napr. o poriadok), ten druhý mňa nerešpektuje (kvôli neporiadku) tak ja som na tom lepšie.

        Vítek, Vám na tom poriadku záleží, ja to pochopím, ale tu neide len o neporiadok, že nie. Prečo sa bojíte dostať k veci, že sa obávate, že Erika nikdy vašu snahu dostať sa bližšie k Bohu nepochopí/nepodporí dostatočne.

        PS: prosím prečítajte aj to čo som Erike písal.

        1. VíTeK

          Leone, děkuji za komentář.

          Nedělám věci kvůli tomu, aby mě někdo měl rád, ale kvůli tomu, že je považuji za správné. Tím zraňuji hodně lidí, protože jdu „proti nim“. Přiznejme si, kolik lidí je ochotno dělat věci kvůli tomu, že jsou správné a kolik kvůli užitku. Ale z dlouhodobého hlediska to vidím jako jedinou cestu, jak se někam dostat.

          Stejně tak si myslím, že jediný lék na náš vztah je dělat věci tak, jak mají být a nehádat se o to, podle koho to bude. Položit si otázku: A jak je to správné? Jak to má být.

  14. Misa

    Vitku jestli se chces pohnout k dokonalosti tak zacni milovat lidi protoze buh to tak chce a dela a proto nas stvoril. Ja to tady pisu od zacatku, laska je to z ceho jsme stvoreni a buh je laska. Mozna na to nekdy prijdes. Krasne hledani.

    1. VíTeK

      Prosím (všechny lidi), při psaní odpovědí na komentáře používejte odkaz Odpovědět, protože takhle to vypadá, že reagujete na článek a nedává to smysl. Vtipně mohu dodat, že to vytváří chaos a nepořádek.

  15. Eliška

    Ahoj. 🙂 Jak přesvědčit mámu ať mi koupí nový mobil nebo počítač?

    No přeju si spíš nový počítač do pokoje ale nechce mi ho koupit je něco špatně? díky eliška

        1. kVítek

          Ahoj Eliško (a Krokodýle),

          Já měl první počítač ve 25 letech a první mobil ještě později. Kdybys byla moje dcera, tak bych ti zařídíl brigádu, když ten mobil a počítač tak moc chceš, ať si na polovinu vyděláš. Druhou polovinu bych ti věnoval za samé jedničky na vysvědčení. Když trochu mákneš, za rok to máš …

            1. KROKODYL

              Jako rada pro Tebe to asi nezni, ale co s timto prijit za rodici? Verim, ze by to melo 100% uspech.

              Jakou jinou radu ocekavas? Jakeho typu?

            2. kVítek

              Eliško, to nebyla rada, to bylo připomenutí, že člověk nemá automaticky nárok, na vše, co ho napadne, ale že o některé věci by se měl také přičinit. (Pak k nim má i jiný vztah než když je jenom tak dostane).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *