Všiml jsem si, že naší domácností prochází velké množství kolíčků na prádlo, které se rozpadají a jejichž dřevěné části končí v kamnech, kovové části v kovovém odpadu a plastové části v plastovém odpadu.
To nejsou kolíčky na prádlo, to je kolíčkový šmejd.
Kolíčkům se unavují pérka a rozpadají se na jednotlivé části, anebo se rovnou lámou. Důvod je jasný, katování kostů, anglicky cost cutting. Tyhle kolíčky jsou tak okatované, že jsou rády, když se udrží vlastní silou na šňůře. Chtít po nich, aby ještě něco udržely a aby vydržely, je jako žádat po nebožtíkovi erekci. Škoda slov …
Raději potěšme oko pohledem na staré dobré kolíčky na prádlo.
To je on, poctivý bukový kolíček s dostatečně silným pérkem. Při vlídném zacházení vydrží několik (desítek) let.
Tohle je jeho tatínek. To byly časy … nejen, že je ta spirálka efektní, také drží kolíček pohromadě, aby se nevykloubil.
A nakonec pohled do historie. Dědeček kolíček. Bukový z jednoho kusu. Větrem ošlehaný, věkem zdeformovaný, ale vždycky odvedl svoji práci.
Visely na něm dědovy trenýrky, které mu ušila babička z ruského praporu. To byly trenky! Dneska se trenky rozpadnou za rok …
Uvedené bukové kolíčky jsou dosud používané. Těm mladším může být deset až dvacet let, tomu se zakroucenou pružinou může být víc jak třicet let, a jednodílnému dědečkovi víc jak padesát let. Umělé kolíčky odešly do věčných lovišť během několika měsíců. Asi jim nedělá dobře sluníčko. Anebo je to ta transformace. Dřevěné kolíčky smrkové trpí tím, že mají slabé pružinky a tak se vykloubují.
Lidi, když něco vyrábíte, vyrábějte to tak, aby to šlo používat a něco to vydrželo.
Když budete vyrábět levně nekvalitní věci, tak bude svět plný šmejdu, který se bude rozpadat. Ostatní lidé vám to budou vracet tím, že budou vyrábět taky levně jiný šmejd, který se bude rozpadat zase vám …
Žijeme ve světě, jaký jsme si vytvořili …
Ale “”Lidi, když něco vyrábíte, vyrábějte to tak, aby to šlo používat a něco to vydrželo.”” rekl ten, ktery ma myslim dostatecnou zkusenost s tim, jak uspesne se dnes da prorazit s necim skutecne kvalitnim a krasnym, treba tak jako drevene krabicky…
Ja se prave nachazim v zivotnim obdobi, kdy pred 16 lety jsem taky zacal delat to, co mne skutecne bavilo. Travil jsem praci dny i noci, tesil jsem se na praci, protoze to bylo vzdy to co jsem delal to co mne naplnovalo. Ted mam firmu, dosahl jsem nejake vyse, nejakeho postaveni, nejakych zisku, mam zazemi, ale musel jsem cestou podnikani nabrat pracovniky a ted se cim dal tim vic dostavam k uvaham, zda to co delam (ted uz ne tu praci, ted jsem manager, zamestnavatel a k one praci se dostanu jen zridka) a delam i veci co nechci (tesite se nekdo nekdy na neprijemna jednani s nekterymi zakazniky nebo dodavateli, souboj s konkurenci nebo dalsi neprijemne cinnosti ktere vedeni firmy prinasi) je skutecne to, co chci delat dal. Premyslim o tom, zda se nevratit k “beznemu” zivotu neni prave to, co bych chtel ted nejvice, a zase delat to co mne bavi…
Jo a ty kolicky na pradlo? Ty jsou asi vysledkem prave toho boje firem o preziti nebo dosazeni jeste vetsiho zisku. Otazkou je, zda ti zakaznici opravdu chteji kvalitni veci. Posledni dobou spise chteji “vse za 29,-” nebo v akci… Co na tom, ze to nepotrebuji nebo ze to vydrzi jen cestu z prodejny domu. Ano je to velka skoda.
S moji zenou chceme dalsi miminko a svete div se, oba chceme ty stare, klasicke latkove pleny a ne ty, co byly moderni, jako kdyz se narodil syn, ty na jedno pouziti! Otazka je, zda se takove kvalitni latkove, bavlnene, pevne, vubec jestre vyrabi. Po cele zahrade natahnu zene snuru na pradlo, podepru ji bydly a uz se tesim jak tam pleny budou v lete vlat a vonet do prosluneneho dne. JE NECO KRASNEJSIHO NA SVETE?
Sehnat k nim jeste ty stare drevene kolicky, to by bylo skutecne nadherne.
Preji krasny vecer.
Krokodýle,
S krabičkami jsem sice prorazil … jenže jsem zároveň i narazil. Když jsem si spočítal, kolik je s tím práce, tak jsem z toho vycouval, neměl jsem z toho radost, dělat několik hodin krabičku a prodat jí za dvě stě korun. A to jsem ani nepočítal materiál, stroje, "pronájem" dílny. Takže jsem nakonec dospěl k tomu, že člověk by musel chrlit levné krabičky, aby se uživil. Buď by je musel nechat vyrábět v Číně, nebo je dělat strojně.
Známá si tento týden koupila motorku z Číny za 12 tisíc Kč, stejná kubatura značky Suzuki, Kawasaki, Yamaha by stála pětkrát až desetkrát tolik.
Na jedné straně je to skvělé, pokud si člověk chce občas zajezdit, nemusí si kupovat značkovou motorku a věřím, že užitnou hodnotu to má.
Na druhé straně, když se všechno bude vyrábět v Asii, anebo strojně, tak v Evropě nebude práce a lidé se konečně místo práce budou moci bavit. Ale budou žít v nějak formě socialismu a někdo to bude muset platit …
(Taky si myslím, že k situaci přispívá tisknutí peněz z ničeho, což je moje oblíbené téma …)
S vaší firmou jste udělal zkušenost. Pokud to byl poctivý podnik a lidé si vás váží, můžete na sebe být hrdý a mít z toho dobré pocity, že jste něco dokázal. Já jsem tohle nedokázal, když jsem se několikrát pokoušel rozšířit svojí softwarovou živnost a s někým spolupracovat, tak jsem skončil u toho, že "si to raději udělám sám, než to někomu vysvětlovat". Vy jste to dokázal a tak jste bohatší o zkušenost, jaké je to být šéfem, majitelem firmy …
A teď se můžete rozhodnout, co chcete být … 🙂
Také jsme zkusili látkové pleny a postupem času to tak nějak samo odeznělo. Prát je, žehlit, je s tím práce, tedy čas. A když člověk nestíhá, tak si ten čas koupí za peníze tím, že si koupí jednorázové plenky.
Zkusím několik těch jednoduchých kolíčků vyrobit, a když se povedou a vy opravdu budete používat ty látkové plenky tak vám je pošlu, dejte prosím znáti … 🙂 Abych vám je posílal kvůli vašim ponožkám, nic proti vašim ponožkám, to by nemělo to kouzlo :-).
Hezký den …
Nadherne!!! Zena se moc tesi a oba mohokrate dekujeme!
Krásně je na světě 🙂 ¦
🙂 a život jde dál jakpak asi budou ty kolíčky asi vypadat za 20 let . PS Můj typ budou z papíru napuštěného voskem .
Tomáši, vy máte rád katastrofické scénáře, tak prosím …
Bude se používat oblečení na jedno použití a nic se prát nebude :-).
Domácí praní prádla bude zakázané kvůli energetické náročnosti a ekologické zátěži, prát se bude centrálně. Zatím se centrálně vymývají mozky.
V pracovních táborech, kde bude většina z nás bydlet, budeme oblečení fasovat.
Dosti pesimismu, není to zdravé. Já budu sušit s dřevěnými kolíčky na sluníčku :-).
Dobrý to je supr teorie , ale doufám že k tomu nedojde 🙂
Dobry den pane Vitku, dnes jsem cetla komentar k vasemu clanku s tematem *KOLICEK*.
Rada bych se informovala, zda doslo k vyrobe *kolicku*?
Proc se ptam, ? mam leukemii a probiha u mne 6 let uz 2 chemoterapie, ktera je spojena s polyneuropatii – ochrnuti v obliceji, chodidel a hlavne *prstů*.
Dnes jsem vesela par kousku pradla a po 2 hod bolesti jsem jsi vzpomela na *bezvadne koliky na pradlo*,
BEZ zakroucene pružiny. V ruce nic neunesu, hrnicek s cajem, knihu, tasky max, 1 kg, atd
Na klinice vidim mnoho pacientu s podobnymi potizemi, *ale tam moderni medicina nepomuze*!
Pomohlo by to jiste mnoha lidem.
Dekuji za informaci a pokud znate vyrobce techto *koliku*, budu moc rada za kontakt.
Hanka Kratochvilova
Dobrý den paní Hanko,
Kolíčků jsem vyrobil několik a poslal je kamarádovi.
Zabralo mi to několik hodin a tudy moje truhlářská cesta nevede.
Ale když zadáte do google “retro kolíčky na prádlo”, tak nějaké takové najdete 🙂
A co se týká zdraví, tak zatím jsem nepřišel na nic lepšího než psychosomatika. Možná vás to inspiruje…
Ať se vám daří!
Vítek