Začalo to tím, že jsem opustil panelák a nastěhoval se do domu se zahradou. Teď bydlím na vesnici. Nebavilo mě dívat se na svět ze čtvrtého patra a čumět do oken lidem odnaproti.

Právě jsem dopil poděbradku. Nebo Poděbradku? Nechci dělat někomu reklamu, sajrajty typy x-cola nemusím, ani ty barevné. Ale poděbradku nebo magnézii si občas koupím. Jo, ještě mattonku. Před patnácti lety jsem se na ní jel podívat přímo k prameni v Kyselce u Karlových varů. Nikde ani človíček. Jen trubka s cedulkou Jindřich Mattoni a rozpadající se budova nějakých lázní … právě jsem dopil poděbradku a v ruce držím láhev od ní. Je to vůbec láhev? Když jsem byl malý, všechny lahve byly skleněné. Tohle je PETka. A já jsem tu prázdnou petku vzal, rozšlapal, zase zavřel, aby do ní nenatekl vzduch a dal do igelitky … že ji jako vyhodím do plastového odpadu. V Praze tohle dělat nešlo, tam jsou jen jedny popelnice. Tak začal proces recyklace v mém životě.

Druhé na řadě byly již zmíněné lahve, flašky, skleničky od okurek … i ty mají svůj zelený kontejner a dostaly také svou igelitku. Jenže co s víčky od těch skleniček od okurek? Co se sponkami do sešívačky? A korunkovými uzávěry od piva … Jasně, krabička na kovový odpad. Takže konzervy otevírám z obou stran, rozšlápnu je a šup s nimi do kovového odpadu. Vlastně do železného. Všiml jsem si totiž, že jako domácí kutil vyprodukuji občas i nějaký zbytek měděného drátu. Takže tu mám i krabičku na zbytky mědi a jak asi tušíte i na hliník. Není toho moc. Železo vezu do sběrny tak jednou za rok, je toho asi tak dvacet kilo. A mědi kilo za několik let.

Papír. Přesněji řečeno letáky. Mám nějaké zábrany pálit barevné časopisy. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vzbuzují ve mně pocit, že ty barvy pálit není zdravé. Proto pálím jenom nepotištěné krabice. Proč to píšu … představte si krabici na barevné časopisy, druhou na papír ke spálení a třetí krabici na papír, který ve sběrně neberou a já ho zase nepálím. Všelijaké potištěné krabičky ala krabička od zubní pasty.

Pak tu máme ještě odpad biologický, který kompostuji a to, co zbude snad už konečně mohu vyhodit do popelnice.

Takže, suma sumárum, v mé domácnosti se nacházejí tyto recyklační nádoby:

1. Plasty – igelitový pytel
2. Sklo – igelitka
3. Časopisy do sběru – krabice
4. Papír do kontejneru – krabice
5. Papírové krabice a zbytky dřeva na spálení – krabice
6. Odpadkový koš v dílně na věci, které se nekazí a stačí je vynést občas
7. Železo – krabice
8. Měď a mosaz – krabice
9. Hliník – krabice
10. Biologický odpad – miska v kuchyni
11. Klasický odpadkový koš
12. Odpadkový koš na záchodě (vložky, plenky a spol.)

Tak to bychom snad měli … vlastně ne, ještě tu máme krabičku na elektroodpad, baterky a úsporné zářivky. Samozřejmě se snažím kupovat si jenom akumulátory a to pouze tužkové, abych je mohl pohodlně vyměňovat. Když dojde baterka (tedy akumulátor) ve foťáku, šup tam tužkovku (tedy akumulátor). Totéž v různých autíčkách na vysílačku, elektronických hračkách, svítilnách. Pokud něco není na tužkovky, považuji to za méněcenné. Občas se ale stane, že k nám nějaká netužkovka zabloudí. Zejména jsou to dary od lidí, kteří takto nepřemýšlejí a tak třeba koupí dětem větráček na miktotužkovky nebo vysílačky na devítivoltové baterie. Například magneťáček na buřtíky jsem předělal tak, že jsem do něj namontoval stabilizátor a zástrčku a tak je možné ho provozovat na prakticky jakoukoliv nabíječku, anebo síťový zdroj 6-40 voltů. To ale odbočuji a chlubím se.

Nesmíme zapomenout na domovní čističku odpadních vod.

A občas nějaká ta plechovka se zaschlou barvou nebo jinou nepoužitelnou chemikálií, nevypotřebované léky.

Co k tomu říci závěrem? Ještě to, že topím plynem, občas dřevem a popel (z toho dřeva) sypu na svůj pozemek. Trochu mě proto štve, že platím za popelnice úplně stejný poplatek jako lidi, kteří topí uhlím, popel házejí do popelnice (od slova popel) a nic nerecyklují. Všechno naházejí do popelnice a zaplatí stejně jako já.

Je to nedomyšlené. Platí se za počet osob v domácnosti, takže mimino zaplatí stejně jako dospělák. Před několika lety se platilo za počet popelnic a četnost vyvážení. Někomu je vyváželi jednou týdně, někomu jednou za 14 dní a někdo si koupil nálepku k jednorázovému vyvezení.

Pak si asi někdo spočítal, že víc vydělá, když bude vyvážet popelnice jednou za týden všem. Pak se divte, že lidé neuvažují ekologicky.

Suma sumárum:
13. Elektroodpad – do sběrného dvora
14. Čistička odpadních vod
15. Chemikálie – do sběrného dvora
16. Na spálení do kamen

Jaké jsou vaše zkušenosti s recyklací? Také umyjete kelímek od jogurtu, než ho vyhodíte do umělého odpadu?