Volně navazuje na Paměť a obrazotvornost …

Někteří lidé říkají: Nepamatuji si to. Zapomněl jsem to. To ale není pravda. Paměť zaznamenává všechno, co vidíme, slyšíme, cítíme … správně by ti lidé měli říkat: Nevybavuji si to. Nemohu si to vybavit z paměti. Anebo možná ještě přesněji: Nechci si to vybavit z paměti. Je nějaký důvod, který mi brání si to vybavit.

Poslední dobou se mi stává, že mi z paměti vyskakují věci, které mne nenapadly několik let a podle běžných názorů na fungování paměti bych je měl spíš zapomínat více a více, protože si je neopakuji.

Dnes jsem si třeba vzpomněl, co se mi stalo před skoro deseti lety. Objednal jsem si dovoz pracovní desky na kuchyňskou linku a přepravce mi účtoval 80 korun za naložení a 80 korun za vyložení. Šlo o to, nandat do auta tři kusy desky a totéž vyndat. A já nevěděl, jak zareagovat, až v tom autě na palubní desce bylo napsané, že mají takové ceny, ale to jsem si všimnul, až když bylo naloženo a jeli jsme. Asi mne napadlo, že kdybych se ozval, řidič by mne vysadil uprostřed cesty, když se mi to nelíbí. Tak jsem se zmohl jenom na to, že jsem se nad tím nahlas podivil. Lepší než mlčet, ale nic moc. Také jsem platil pětistovku a nemohl jsem řidiči odpočítat, co mu patřilo. Musel jsem mu dát pětistovku a čekat, co mi vrátí. Nevyřešil jsem tu situaci dobře. Jednoduše jsem měl říci, že došlo k omylu, že pokud přepravce čeká, že mu za naložení a vyložení několika prkýnek rád zaplatím 160 korun, tak že se mýlí. Že si ta prkýnka buďto naložím sám, anebo mi je odveze někdo jiný. Je smutné, že jsme si nerozuměli, ale proč bych měl nést celou váhu tohoto nedorozumění já. Také bych mohl říci, že naložení a vyložení prkének pro mne nepředstavuje hodnotu 160 Kč a pokud na této ceně řidič trvá, domluvím se s majitelem firmy. Pokud by na ní trval majitel, nabídl bych mu, ať mne žaluje.
Mohl a měl jsem se bránit tomuto „vyčůranému“ řidičovi. Že jsem se nebránil, bylo nespravedlivé nejen vůči mně, ale také vůči jemu.

Teď vím, jak jsem se měl zachovat a ten příběh mi byl připomenutý, abych si ho mohl v duchu ještě jednou projít. Možná se mi v nejbližší době stane něco podobného i ve skutečnosti, abych prokázal nabyté vědomosti také v praxi. A pokud situaci vyřeším správně, postoupil jsem a už to řešit nebudu. Nanejvýš budu posílán do podobných situací, kde mohu být ostatním účastníkům užitečný tím, že jim nedovolím, aby mne zneužívali.

Samozřejmě by nebylo správné bránit se tím, že bych jedním prknem srovnal chlapíkovi ksicht a druhým rozbil přední okno u auta. To by se mi vrátilo. Ale hezky vysvětlit … to jsem rád, že si to můžeme vysvětlit. Vy jste čekal to a to, ale neřekl jste to přímo, tak se nedivte, že si nerozumíme. Ale pojďme hledat řešení …

Ještě by se mohlo stát, že chlapík by chtěl přetáhnout prknem po hlavě mne. Nemusím zjišťovat, co ho k tomu vede. Když někdo chce někoho přetáhnout po hlavě prknem, ten druhý někdo nemůže počítat s tím, že ten první někdo toho po několika úderech nechá a že dostat prknem do hlavy nic není. Dostat prknem do hlavy znamená z hlediska sebeobrany smrt. A tomu musí odpovídat i tvrdost obrany.

Zajímavá situace nastává, když tomu druhému vidíte do hlavy a víte, že vás chce přetáhnout prknem po vaší hlavě. Pak ho přetáhnete jako první, ale může na vás být nahlíženo jako na útočníka. Soud vás může odsoudit, protože vyhodnotí situaci nikoli podle neviditelného záměru, ale podle viditelného výsledku. Místo, aby vám soudce poblahopřál, jak skvěle jste se ubránil, odsoudí vás.

Paměť si pamatuje všechno a něco z toho nám vrací ke zpracování, když přijde ten správný čas.