Ještě se mi to nestalo, alespoň si něco takového nevybavuji. Podrbal jsem se v uchu a na malíčku jsem našel kousky sražené krve. Tak jsem vzal tyčinku na čištění uší a byla červená. Když na ucho zatlačím, tak v něm cítím bolavé místo. Jakoby se mi tam udělal nějaký bolák. Nebo mi tam v noci vlezl komár a opil se krví, až z toho umřel a já jsem ho rozmáčknul. A bolí mne jeho kousnutí. Je to záhada, zatím. Ale není to náhoda. Kvůli něčemu se to stalo.

Co by to tak mohlo být? Na pomoc si vezmu Pravidla při dohledávání psychické příčiny nemoci podle Avenny.

• Uchem slyšíme, a ucho je blízko u pusy, abychom slyšeli, co říkáme.
• Krev v psychické rovině představuje radost.
• Bylo to pravé ucho a pravá strana představuje oblast práce a logiky.
• Jev jsem zaznamenal ve středu, byl to první den, kdy jsem byl s dětmi sám doma.
• Není to vidět, nemoc je určená mně.

Nemám radost z něčeho, co slyším a týká se to práce a logiky.

První nápady:

• Co se práce týká, tak se nemohu s kolegy dohodnout na jedné věci. Každý chce, aby bylo po jeho. Každý upřednostňuje svoje hlediska. Že bychom se nechtěli slyšet?

• Neposlouchám svůj vnitřní hlas v něčem, co se týká práce. Neříká mi, abych změnil práci? Ale já dělám na několika nových věcech, takže vlastně měním práci. A mohl mi to říci před měsícem. Nemusel čekat, až manželka odjede pryč a až budou neshody v práci.

• Nutím děti, aby pracovaly (uklízely si hračky) a oni to nechtějí poslouchat.

• Nechám kluka, aby na mě řval, a nedám mu pár facek.

• Nechci se věnovat dětem, neslyším je. Sedím u počítače a pracuju.

To byly první nápady. Také se to může týkat domácnosti.

Přemýšlím dál.

• Říkal jsem v poslední době něco, z čeho bych neměl radost? Nevzpomínám si.

• Co není vidět je vnitřní hlas, ten je jenom můj. Říká mi vnitřní hlas něco, co nechci slyšet? Určitě. Aby se to týkalo práce? Snad nedodělky doma.

• Stalo se to ve středu. V den, kdy jsem byl sám doma a byla tu i babička. Nechci slyšet něco, co říká babička? Nemyslím si to.

Takže klučíci. Na 80 procent to budou oni. Nejraději bych seděl u počítače, ať si něco dělají sami. Něco podobného už jsem řešil. Mám to zapsané v deníku. Bolavý zub vpravo. Bolest začala kolem čtvrté hodiny odpoledne, když se má přijít z práce a věnovat se rodině. Kdyby to byli klučíci, nemělo by mě bolet na levé straně? Vztahy, pocity …?

Trochu mě poslední dny pobolívá hlava. A jejda, sáhnul jsem si na druhé ucho a taky je nějaké bolavé. Že by mě tam taky kousnul komár? Nebo se ze mne stává hypochondr?

Také je možné, že se to nějakým dílem týká všeho uvedeného. Na všem je pravdy trochu.

Nechám to chvíli uležet, určitě mi to docvakne. Zatím jsem psal, co mě napadalo, ale nepoložil jsem sám sobě otázku. Proč mě bolí uši a co mi tím chtějí říci? To si nechám na večer, teď se půjdu věnovat klukům. Co kdyby?

Ještě jsem si všimnul, že se venku ochladilo a já pořád chodím v sandálech, kraťasech a v odrbané bundě. Že bych tak říkajíc nastydl? Zima mi není. Tak proč bych měl nastydnout? Třeba mi maminka říkala, že v „zimě a bez čepice to je o nastydnutí“ … mám to uložené v hlavě jako zakletí a ani o tom nevím.

Má někdo nějaký nápad?