Je dřevěná. Nemám rád slepené piliny, na kterých je nalepený obrázek dřeva. Tím myslím dřevotřískové desky (MFD), ze kterých se dnes vyrábí většina nábytku. Když knihovnu, tak z masivního dřeva. Smrková prkna tloušťky 27 mm jsem přebrousil, polil vodou, aby se jim “postavily chlupy” a znovu přebrousil. Pak jsem je natřel lazurou, tu setřel hadrem, nechal uschnout, nalakoval lakem na parkety, přebrousil houbičkou a ještě jednou nalakoval. Spojil na dřevěné kolíčky a slepil. Nemám rád, když z nábytku čouhají hřebíky a šrouby.
Masivní dub by byl samozřejmě lepší … naolejovat nebo navoskovat, jenže na co bych se pak těšil … všechno má svůj čas.
Knihovna stojí a já konečně otevírám krabice s knihami, které zde ležely od té doby, co jsem se přestěhoval a čekaly, až postavím pro sebe tenhle dům a pro ně tuhle knihovnu. Beru do ruky jednu knihu po druhé a uvědomuji, si, že jsou to mlčenliví svědkové mé minulosti, mého hledání a zároveň i mých snů. (Vítku, existuje jenom současnost 🙂
Tantra lásky (napsal nějaký tanrik) – O sexuální radosti a duševní síle ze staroindické tantrické literatury. Proč bychom souložili jen v jedné poloze … až budu mít holku.
Kulturistika pod mikroskopem (Medek, Novák, Smejkal) – chci být jako ON – Arnold, mít spoustu peněz, spoustu holek a svaly, které vyřeší všechno.
Úvod do sebeobrany – Přeci jen jsem pobral trošku rozumu. Jen svaly nestačí. Když na vás vyskočí v tmavém zákoutí bubák, je potřeba ho umět praštit.
Tvrdý úder v sebeobraně – jenom si nezničit klouby.
Kniha pěti kruhů – umět praštit je hezké, ale odkud se ten úder vynoří. Přeci z vyprázdněné mysli.
Slunce Orientu (Emilio Ribas) – moje první knížka o buddhismu.
Cesta čaje, mysl čaje (Sóšicu Sen XV) – další cesta k prázdné a osvícené mysli.
Bezpředmětová meditace – to, co hledáme, se neskrývá za slovy, ale za mlčením.
Mystické zápisy – se ani slovy nedají vyjádřit.
Mentální průprava bez iluzí – tu bych si s sebou vzal na pustý ostrov před deseti lety.
Kosti a svaly zenu – Jestlipak znáte zvuk tlesknutí jedné ruky. Že to nechápete? Tak asi nemáte dost čistou mysl! Přestaňte uchopovat a spojte se s podstatou.
Životopis jogína (Paramhansa Jógánanda) – snad jsem to jméno nepopletl, to bude určitě nějaký indický jógín.
Alternativní medicína (Jiří Janča) – neboli doktořina pro anarchisty. Anarchie je začátek nového řádu.
Herbář léčivých rostlin 1-6 (Jiří Janča, Josef A. Zentrich) – pořádnej herbář léčivejch kytek, cca 1400 stran a to mi chybí poslední díl.
První pomoc alternativní medicínou (Jiří Janča) – rychlá léčba akutních stavů nemocí nebo začínajících chorob.
Křižovatka zdraví (Jarmila Průchová) – na této křižovatce jsem odbočil špatně.
Byznys se zdravím (Jarmila Průchová) – makrobiotika základ zdraví.
Rizika léčivých bylin – (Jarmila Průchová) – ty léčivý kytky jsou moc silný, mají moc jinu anebo moc jangu a to není dobré. Raději si dám řasu Kombu a rýži natural.
Dieta při snížené kyselosti žaludeční šťávy (Avicenum) – že bych z té makrobiotiky dostal žaludeční vředy?
Tajenky života (Josef Jonáš) – a někde jsem měl i Křížovky.
Věčně zelené naděje (Zentrich, Jonáš) – věčně zelená naděje umírá poslední, vlastně neumírá, věčně se zelená.
Rady bylináře Pavla (Pavel Váňa) – bylinky a životní magnetismus.
Pavlův bylinářský vševěd (Pavel Váňa) – volné pokračování.
Prevence proti rakovině a její léčba (Josef A. Zentrich) – proč ten pan Zentrich pořád nosí ty brýle a neudělá s tím něco.
Přirozený životní styl (Bohuslav Bezstarosti) – taková všehochuť pro zdraví z roku 1991. Koláče, buchty, jin-jang, tatvy, energetická růžice a nějaká ta magie kolem.
Nevyšlapanou cestou (Scott Peck)
Páter František Ferda (Zdeněk Rejdák) – klasika.
Parapsychologie (Břetislav Kafka) – tahle knížka mne jednou tak strašila, že jsem jí málem hodil do kamen. Hodil jsem tam jinou.
Hypnóza není spánek (Jiří Zíka)
Perfektní zažívání (Deepak Chopra) – o čempak bude tahle kniha? První kapitola se jmenuje Kvantová mechanika zažívání. Tak to bude asi o atomech ve stolici.
Rostliny v domácí lékárně (Hoffmannová, Jebavý)
Tibetská a indická skorovegetariánská kuchařka (Roman a Olga Šubrtovi) – pečeme, vaříme, smažíme a papáme po indicku.
Praktická homeopatie (Jiří Janča) – moje první kniha o homeopatii.
Homeopatie víc než léčba (Jiří Čehovský) – druhá kniha o homeopatii.
Homeopatická samoléčba (Peter Chappell) – a to se mi líbí, správná léčba musí fungovat především jako samoléčba.
Klíč k homeopatické materii medice (Pulfold) – klíč od jiných dveří než jsem potřeboval.
Homeopatická materia medica – J.T.Kent – kultovní kniha, nesmí chybět v knihovně správného homeopata.
Organon léčebného umění (Samuel Hahnemann) – od samotného otce homeopatie.
Duše homeopatických léků (Rajan Sankaran) – vrhl jsem se jak šílený na mentální symptomy.
Homeopatická věda (George Vithoulkas) – můj další oblíbence (kromě Sankarana)
Materia Medica pro homeopatickou praxi (Tinus Smits).
Klíčové symptomy (Allen) – Musí dlouho čekat, než začne moč téci, pokud jsou přítomni lidé (muži na veřejných záchodkách), Natrum Muriaticum.
Vztahy homeopatických léků (Miller) – je to věda, ta homeopatie.
Rychlý kurz homeopatie (Elisabeth Hubbard-Wrightová)
Homeopatia a minerály (Jan Scholten)
V knihovně ještě chybějí krásné Studánky od Vladimíra Petrociho, věnoval jsem je Žmurkovi.
Homeopatie a její typy (Miloš Rýc, Francois Cousset) – vtipná knížka.
Zázraky kvantové homeopatie (Josef Hrušovský) – svérázný autor, kterého jsem měl to potěšení zažít naživo. Bylo to šou (anglicky show).
Několik čísel časopisu Klasická homeopatie . Málem mi tam otiskli humorný článek, kdyby nebyl o drogách a o mě.
Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny (Grau, Jung, Münker). Pozor na rulík zlomocný, již požití 3 nebo 4 bobulí může pro dítě znamenat smrt. (Snědl jsem jednu a ani jsem jí necítil.)
Pharmako/poeia čili jedovarnictví (Dále Pendell) – kampak asi vede cesta jedů?
Vaříme s konopím – a potom se smějeme jak dementi.
Kouzelné houby (kolektiv autorů 🙂 – že by lysohlávky?
Radostná kosmologie (Alan W. Watts) – Také jsem si myslel, že brána k Dokonalosti jde odemknout drogami. Jenže i tenhle klíč je od jiných dveří.
Tabletky štěstí Extáze, Prozac návrat psychofarmak (Marc Rufer) – drogy na předpis dneska frčej.
Deprese a jak ji zvládat (Praškovi) – zvládl jsem ji.
Terapie realitou (William Glasser) – a teď už jenom stát nohama na zemi.
Nič Ďáblovy skutky (Ulf Ekman) – protože Ježíš zvítězil, viď Ulfe. Křesťanská informační brožurka, našel jsem jí někde vyhozenou na zemi, ještě je na ní zaschlé bláto.
Více než tesař (Josh McDowell) – také propagační brožurka.
Slovo trvalé útěchy (Karel Komárek) – biblické citáty, úvahy nad nimi a fotky. „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. (Jan 11,25-26) Duchovní potrava pro správného křesťana. Jen jestli je ta útěcha opravdu trvalá.
Ježíšovo kázaní na hoře s výkladem. Kromě Kazatele to kdysi pro mne byla nejsnesitelnější křesťanská literatura. Z Kazatele bych dnes dostal depresi.
Kniha života – další křesťanská kniha zdarma.
The Gospel of John – česko/anglické evangelium za 15 korun. Jeden ze způsobů, jak se zkusit naučit anglicky.
Také se neradi zpovídáte? (Petr Kolář) – příprava ke svátosti smíření. Já si povídám sám se sebou. To nestačí?
Evangelium zázraku (Pavel Herot) – básničky.
Nový zákon (překlad Ondřeje Petrů)
Evangelium „neznámého“ boha. Původní raně křesťanský soupis Ježíšových výroků, takzvané Tomášovo evangelium. Jediné evangelium, kterému jsem ochotný uvěřit. Některé výroky jsou úžasné: Uvnitř člověka je světlo a osvětluje celý svět.
Bhagavad-gítá taková, jaká je (Šrí Šrímad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda) – a jsou tady Haré Kršňáci s jejich báječnou kuchyní a lahodnými ořechovými koulemi z Góvindy. Tahle kniha je něco jako jejich bible. Copak asi znamená to jméno?
Šrí Íšópanišad (Šrí Šrímad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda) – další kousek, ani jsem si ji nestačil přečíst. Koupil jsem ji od toho oholeného člověka, co nemá žádný majetek a chodí s náručí knih.
Kršna část první, Kršna část druhá (Prabhupáda) – ten Prabhupáda píše tak rychle, že ani nestačím číst.
Mezi životem a smrtí (Prabhupáda)
Prabhupáda (Satsvarúpa Dása Gósvámí) – tak už dopsal, kniha o Prabhupádovi. Líbí se mi jeho oranžové oblečení a náhrdelníky z květin. Taky mám rád oranžovou a kytky.
Příroda dárce zdraví (Josef Šimon) – první pomoc, bylinky a tak. Jedna z těch báječných knížek se zažloutlými listy po babičce a po dědečkovi.
Dějiny vesmíru a smysl stvoření (Claude Tresmontant) – to bude nějaká filosofie.
Mandaly světa (Dahlke) – takhle kniha mne nějak magicky odpuzuje, že jsem ji ani nečetl, natož abych kreslil mandaly.
V souzvuku s nekonečnem (Ralph Waldo Trine) – milá knížka z roku 1920. „Bůh jest Duch Nekonečné Moudrosti, a čím více se jemu otevřeme, tím více bude se nám i skrze nás projevovati nejvyšší moudrost. Můžeme touto cestou proniknouti až k samotnému srdci vesmíru a objevit taje, skryté většině lidí. Jim skryté, nikoliv před nimi.“ Lahůdkové čtení.
Alternativní medicína – pomoc nebo nebezpečí? (Štěpán Rucki) – pohled odborníka z oblasti medicíny a zároveň křesťana, který buduje svůj život na neochvějném základu Božího slova, jak je zaznamenáno v Písmu svatém. Napadá mne pouze, Křesťanství – pomoc nebo nebezpečí?
Stručná toxikologie (Stanislav Šípek) – jedna z mála „seriózních“ knih v mojí léčitelské knihovně.
Velký lékařský slovník (MAXDORF) – když nevím, tak se podívám do slovníku.
Volně prodejné léky – musím sledovat konkurenci.
Zdraví lze koupit , přehled přípravků – a musím vědět, kde nakoupil přípravky.
Aura, jak jí vidět a rozumět (Richard Webster) – kouknu a vidím.
Ruce světla (Barbara Ann Brennan) – je to magie, není to magie?
Zjevení SVĚTLA (Barbara Ann Brennan) – světla nebo Světla?
Co tu kvete? (Aichele, Golteová-Bechtleová) – kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě – klíč k určování kytek pro toulky přírodou.
Pěstujeme maliny, ostružiny a borůvky (Ludmila Dušková, Jan Kopřiva) – další kytky, které pěstuju.
Poznej svůj cíl (Zdeňka Jordánová) – ať nezabloudíš, pěkné čtení.
Souvislosti (Zdeňka Jordánová) – pěkné čtení.
Moje peníze aneb Chudoba není ctnost, ale nemoc (Zdeňka Jordánová) – tak, tak, pěkné čtení.
Tvoje dítě a šance pro tebe (Zdeňka Jordánová).
Já řídím (Zdeňka Jordánová) – nejen o přejetých veverkách.
Emoční inteligence (Daniel Goleman) – bestseller, dostal jsem ji k vánocům 2001 s věnováním: Logika Ťa odvedie tak ďaleko od pravdy, že ju už nikdy nenájdeš. Žmurko, nikdy neříkej nikdy, anebo jen někdy, když víš proč.
Saí Baba promlouvá k západu (Schválně jestli uhodnete, kdo to napsal.) – čti a přemýšlej.
Zápisky šílence (Osho) – poslední slova před odchodem do nekonečného ticha.
Žádná setkání nejsou náhodná (Kay Pollak) – náhoda totiž neexistuje, milé děti.
Dietetika a jednoduchá kuchyně (MUDr. Pavel Carton) – knížka z roku 1933, kterou jsem objevil v babiččině šuplíku s recepty. „Dokonalé zdraví je souborným dílem.“ Staré, dobré, jednoduché … a zdravé recepty.
Člověk a mikroby (Arno Karlen) – choroby a nákazy v dějinách moderní doby … všude číhají.
Bezbolestná kastrace (Jiří X. Doležal, Reflex) – encyklopedie lidového léčitelství, varování autora: Čtení této knihy může vyvolat u léčitelů a jejich pacientů psychické trauma, srdeční arytmie a poruchy potence či menstruačního cyklu!!! Ten chlap snad nemá rád léčitele. A netají to: Tato slátanina je podujatým a tendenčním blábolem slepeným z pomluv, polopravd, a lží! (tisková mluvčí ministerstva magie)
Poselství Avenna – prvotní informace o tom, co praví Poselství Avenna, příručka zdarma.
Dohoda s nemocí (Valerij Sinelnikov) – podle názvu něco pro mě.
Doteky SVĚTLA (Jana Musilová) – s(S)větla, přihořívá.
Skrytý význam nemoci (Kurt Tepperwein) – tohle můžu, ale kdoví, kde ty psychické příčiny nemocí vzal.
Jsem z tebe nemocný (Kurt Tepperwein) – ale léčím se.
Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí (Miroslav Hrabica) – můžu, ale kdoví …
Žij poctivě, buď bohatý (Erich J. Lejeune) – tahle knížka patří do jiné přihrádky, dal jsem jí sem protekčně kvůli jejímu názvu. Souhlas.
Uff … tajný šuplík s knihami ani otevírat nebudu a druhou knihovnu nechám na pokoji.
Klíč k tajemství dokonalosti (Katarína Kuňová a Hana Přádová) – Kdybych odjížděl na pustý ostrov a směl si vzít jednu knížku, vzal bych si tuhle. Je těžko stravitelná a nadčasová a to se mi na ní líbí. Můžu jí začít číst zepředu, zezadu i odprostředka a na každé stránce najdu nějakou čistou myšlenku, která by mne dokázala uživit několik dnů. Tohle je ta správná potrava pro duši, když žijete na pustém ostrově.
Tak to je moje literatura ze školy života. Právě se připravuji na maturitu. Držte mi palce … 🙂
chci se Tě optat, jak bylo u Tvé maturity života? Nepodcenil jsi přípravu o svaťáku? Měl jsi k dispozici všechnu potřebnou literaturu? Tak třeba namátkově "Bridu" od Paulo Coelha či "Trenink duše" od Denise Linn nebo "Rodinné konstelace" od Wilfrieda Nellese…Právě Wilfried Nelles píše, cituji: "Svobodní a silní můžeme být až tehdy, když uspořádáme svůj vztah ke členům naší rodiny a jejich osudům." Cítíš se tak?
Ahoj Jano, myslím si, že v době, kdy jsem životně maturoval, tak asi v češtině tyto knihy ještě nebyly. Abych mohl odpovědět na tvou první otázku, jestli mi nechyběly, musel bych si je přečíst. Dokážu ale odpovědět na druhou otázku. Moje rodina mne považuje za nenormálního, zmagořeného … a vyčítají mi některé věci, se kterými si nevědí rady. Jenže já nemohu odvíjet svůj duševní stav od toho, co si o mně myslí a co ke mně cítí druzí. Zadarmo ti dá každý deset návodů, jak se máš správně chovat podle jeho měřítek. Svůj duševní stav odvozuji od toho, že dělám to nejlepší, co dovedu. Pokud například udělám něco poctivého a oni mi říkají, že dělám ostudu, nebudu dělat věci, se kterými nesouhlasím jenom proto, aby oni souhlasili se mnou a „nedělal bych ostudu“. V mém žebříčku hodnot je poctivost výš nad tím, “co si o tom lidé pomyslí“.
Cituji z http://rodinne-konstelace.cz
„A vlastně každá terapie začíná uctíváním rodičů. A kdo je dobrým terapeutem? Dobrý terapeut ctí rodiče svých klientů. Nikdy nedovolí, aby někdo obviňoval své rodiče. Protože jakmile někdo obviňuje rodiče, tak už není ve spojení s proudem života.“ Myslím si, že rodiče má člověk uctívat, pokud jsou úctyhodní a ne za to, že jsou to rodičové. Svůj vztah ke členům rodiny a jejich osudům si myslím mám uspořádaný. Jejich vztah vůči mně je napjatý.
Ještě cituji. „Terapeut si musí také vyvinout jistý osobní přístup, aby tuto práci mohl dělat. Vystavuje se situacím aniž by měl nějaký záměr. Podívá se na konstelaci, otevře se jí a neví co má dělat. Jen čeká, a nemá žáden strach z toho, co se může ukázat. Důvěřuje vyšší síle.“
Proč bych měl chodit k terapeutovi, který „neví, co má dělat“? Když můžu jít ke člověkovi, který víc, co má dělat a který zná deset následujících i deset předchozích kroků a dokáže mi přesně vysvětlit, co se děje a proč.
http://www.konstelace.info/konstelace.html
Vítku, z Tvého komentáře cítím Tvoji obrovskou potřebu obhájit si svého gnostika, cestu, na které se právě nacházíš, ale přitom já Tě nepřesvědčuji o tom, že pro Tebe jsou rodinné konstelace tím jediným správným poznáním… rodinné konstelace přeci nejsou terapeutickou metodou, navíc chtěla jsem Tě navést na knížku, která se jmenuje "Rodinné konstelace" a ve které se kromě jiných zajímavých témat píše i o svědomí a duši. Také Ti nabízím odkaz, kde se velmi srozumitelně popisuje, co to jsou rodinné konstelace, který můžeš, ale také nemusíš prostudovat. V tom odkazu můžeš získat také info o podnikových a finančních konstelacích.
Ahoj Jano, až zjistím, že gnostik mne tahá za nos, tápe, anebo neví, tak ho překročím a půjdu hledat dál. Děkuji za doporučené čtení, Bridu už jsem přečetl jedním dechem …
https://deosum.com/Articles/81.aspx
Rád bych, Jano, ještě dodal, že Bridu jsem dnes zakoupil, šel jsem kolem knihkupectví a napadla mne. Ve čtvrtek jedu na výlet, tak ať mám nějakou společnost a Alchymista je v druhé knihovně. A ještě že Záhir mne zklamal a ani jsem ho nedočetl do konce. Paulo Coelho je autor, který prodal 100 miliónů (nebo kolik?) knih a tak ho musím brát vážně už jen z literárního hlediska.
A ještě Tě navedu na jeden titul od Paulo Coelha, jmenuje se "Veronika se rozhodla zemřít", přečetla jsem ji jedním dechem a ta kniha pro změnu zdobí tu moji "Knihovnu snů".
tvůj seznam klih je velice zajímavý a určitě se nechám zlákat a nějakou si taky přečtu. Měla bych pro tebe tip na jednu. Autor se jmenuje Anthony De Mello a jmenuje se to Bdělost. Mohl by si ji prosím přečíst a sdělit mi své dojmy?
Předem díky.
Milá (doufám) Mileno, tuto knihu nemám, tak z ní dojmy sdělit nemohu. Mám si ji koupit, přečíst a napsat o ní? Vy to jenom zkoušíte, že ano? Ale nemyslíte to vážně? Od stejného autora mám knihu Cesta k Lásce. Jsou to několikastránková zamyšlení nad biblickými veršíky. Nečetl jsem ji už několik let a teď se na ni nemohu naladit. Koukám do ní a vidím jenom písmena. Myslím úplně na něco jiného.
Bdělost … hezká věc (pocit, pohled, postoj). Mějte se krásně, třeba tu Bdělost potkám a nakouknu do ní …
Při dnešní předvánoční procházce Prahou jsem se zastavila v jednom milém knihkupectví a koupila jsem si knížku od Zdeňky Jordánové, která se jmenuje "Poznej svůj cíl". Ta knížka mne zaujala nejenom svým názvem, poté i obsahem, ale také svým obalem a tak se o její existenci chci podělit i s vámi, kdo si stavíte svou knihovnu snů…
Ano, Jano, knížky paní Jordánové jsou dobré. Máme jich doma 5 (každá jiná). Doplnění pro ostatní, autorka používá metodu One Brain a kineziologii. Více informací zde
http://poznejsvujcil.info/