Žijeme v převratné a krásné době, která nám nabízí mnoho zkušeností. Odevšad se na nás valí gigabajty informací. A tak můžeme zapomínat na naše malé každodenní pomocníky. Ano, na baterie a akumulátory. Když jsem o nich psal minule, uvědomoval jsem si, že píšu povrchní banality, protože to důležité se ukrývá uvnitř – v psychice baterií a akumulátorů.
Zopakuji, že hlavní rozdíl mezi baterií a akumulátorem je ten, že baterie se vybije nevratně a nezbývá než ji vyhodit, kdežto akumulátor se dá znovu nabít, třeba tisíckrát.
Být baterií …
Představte si, že se narodíte jako baterie. Nemyslím teď, že máte přibližně centimetr v průměru a pět centimetrů na délku. Vyrobí vás a vy máte před sebou několik ampérhodin života. Říkáte si, jaký asi bude můj život. Do jakého přístroje mě dají? Skončím v dálkovém ovladači, ve svítilně, v rozhlasovém přijímači? Nebo snad ve vibrátoru? Jen to ne … ne … do vibrátoru nechci. Ale nějaký pěkný digitální foťáček, to bych si dala říct. Být ve foťáku je prestižní záležitost. Nebo takový dálkový ovladač. To může být i několik let života. Přeci jen je to rozdíl když je na vás závislá energetika digitálního fotoaparátu za deset tisíc korun, anebo když vás vysaje svítilna, kterou někdo zapomene vypnout. To pak máte pocit jako Ježíš Kristus (Bože, proč jsi mě opustil).
Pokud jste stará, dobrá zinko-uhlíková baterie, vaše pocity jsou asi takovéto. Musím si dávat pozor, abych nevytekla. Jestli vyteču, udělám si ostudu a moje kyselina může rozleptat elektronické obvody. Jsem zodpovědná za zdraví přístroje.
Být obyčejnou nenabíjecí baterkou je jako být nevěřícím člověkem. Jednoho dne přijde smrt a s ní temnota. Zářící vlákno žárovky přestane být bílé. Přestane být žluté … oranžové. Pak už jen takové slabě temně žhnoucí vlákno. A je konec. Proud, života, který z vás půjde, už bude tak slabý, že to nestojí za řeč. Je vybitá, řeknou o vás a poletíte do popelnice anebo do tříděného odpadu. Baterka je v popelnici považovaná za prominentní odpadek, tam to ještě jde. Pokud se ale dostanete do sběrné nádoby na vybité baterky, tak vás čeká pobyt mezi stejně vybitými zoufalci. Pokud nejste baterka foťáková, jak se budete cítit, až budete říkat. Byla jsem ve vibrátoru a došly mi síly, zrovna když …
Není baterie jako baterie. Potěšilo mne, že na obalu od baterek od firmy Panasonic jsou vyznačeny čtyři třídy baterií. Nejnižší jsou Zinc Carbon, tedy zinko-uklíkové. To jsou ty klasické, nejobyčejnější, které se prodávají už desítky let a které každý normální kluk za život několikrát rozebere, aby se podíval, jak vevnitř vypadají, aby získal uhlíkovou tyčinku, se kterou pak může natahovat elektrický oblouk s tátovou svářečkou, aby z nich vyndal zinek, který když hodí do kyseliny solné, tak unikají bublinky vodíku, které může chytnout do zkumavky a zapálit s hlasitým třeskem a aby z nich vyndal burel, který hodí do peroxidu vodíku, aby mohl do zkumavky chytat kyslík. Vidíte, co zábavy se dá vytěžit ze staré obyčejné baterky.
Druhá a třetí třída se jmenuje Alkaline, o těch nic nevím, zatím. A čtvrtá třída se jmenuje Oxyride. Ty budou best of. Měl bych zjistit, jak fungují. Předpokládám, že za pár let budou v páté třídě vodíkové palivové články a v šesté atomové baterky, které vydrží dodávat energii věčně.
Vítejte ve věčnosti.
Otázka je, jestli dokonalá baterka může být věčným zdrojem energie. Nemyslím to energeticky, myslím, jestli k baterce tak nějak nepatří to, že se vybíjí a tím nám něco signalizuje. Vyměň mne, nabij mne, starej se o přístroj, kterému dodávám energii, zase jsi ho zapomněl vypnout. Proto jsem se vybila. Aby sis dával pozor. Kdepak, kdepak. Ty si věčný zdroj energie nezasloužíš. Baterky nás učí být dobrým hospodářem, stejně tak peníze, o které člověk musí usilovat, které se umějí rozkutálet a které se nemají jenom tak půjčovat ani dávat. I lidský čas je pomůcka, abychom se naučili měřit a vážit.
Být akumulátorem …
Být akumulátorem, to je jako být Bohem. Z pohledu baterie to znamená být nesmrtelným. Jestli se vybijete rychle nebo pomalu je vám jedno. Už se nebojíte velkých proudů. Naopak průchod proudu vás příjemně nažhaví. Anebo pobyt v nabíječce. Za několik hodin nebo minut jste nabití a ještě se při tom příjemně zahřejete. Vycházíte z nabíječky jako znovuzrození. I když jsou nabíječky, které dokážou pěkně potrápit. Třeba ty staré typy. Nabíjejí sice příjemně malým proudem, ale když je někdo zapomene vypnout, tak nabíjejí furt pryč a pak už to není příjemné. Proud prochází vaším vnitřním odporem a začne vám být horko. Být akumulátorem je ale jinak pohoda.
Určitě jste slyšeli o tom, že někteří lidé umějí nabít vybitou baterii tím, že jí podrží v ruce. Teď už víte, že to není žádné kouzlo. Je to jen vnitřní dialog s baterií a upřímná prosba, baterčičko, vydrž ještě chvíli. Na tohle slyší každá.
Uvidíte, že když se svými bateriemi a akumulátory budete vlídně zacházet, vydrží rozhodně déle. A nebudete ani toužit po atomových baterkách. Baterie a akumulátory se vybíjejí proto, aby nás naučily zodpovědnosti a aby nás naučily být dobrým hospodářem. Nebo si snad myslíte, že pro Stvořitele by byl problém vyrobit trvalý zdroj energie, nějaké kapesní Slunce?
risknu, že budu považován za hnidopicha a podotknu, že máte binec v pojmech. Slyšel jste někdy o dělostřelecké baterii? To není zdroj elektrické energie pro dělostřelce, ale vojenský útvar, který se skládá z několika děl, jejich obsluh a velení. Tušíte, kam mířím? BATERIE je cokoliv, co je složeno ze stejných věcí za účelem zvýšení výsledného efektu. Kdyby se zdroje elektřiny skutečně dělily na baterie a akumulátory, proč by se to, co vozíme v autech, jmenovalo akumulátorová baterie? Podle vás je baterie na jedno použití, na rozdíl od akumulátoru pro opakované použití. Je ten krám, co v zimě v nejnevhodnější chvíli odmítne otočit startérem auta více akumulátorem, nebo baterií?
Takže správně: to, co nazýváte bateriemi, jsou suché články, také se označují jako primární zdroj, protože elektrická energie v nich vzniká díky fyzikálním a chemickým procesům při styku různých látek ve vhodném prostředí. A protože tím dojde k nevratným změnám v chemickém složení, není to zdroj obnovitelný.
Akumulátor je sekundární zdroj energie, tedy nejprve tuto enrgii do něj vložíme a teprve potom ji z něj můžeme odebírat. Ovšem opakovaně.
Akumulátorová baterie je to, co vznikne spojením více akumulátorů do jednoho celku (obvykle pro zvýšení napětí nebo výkonu).
Takže tak. Bohužel dochází v hovorovém jazyce k posunu významů slov, ovšem v okamžiku, kdy se pustím do psaní jakékoliv úvahy o rozdílu mezi různými principy činnosti nějakých zařízení, měl bych používat přesné označení, ne to hovorové. Ono takové posunutí významu použité v této souvislosti působí jako silné konzervační činidlo chyb pocházejících z hovorové češtiny, a tím zvyšuje riziko, že časem si přestaneme rozumět v diskusích o jakékoliv trochu složitější věci.
A porozumění především!
P.S. Uznávám, že nadpis "Psychický život suchých článků a akumulátorů" by vypadal opravdu blbě.
Máte naprostou pravdu. Baterie je složená z článků nabíjecích nebo nenabíjecích. Plochá baterie, je baterie, protože má tři články. Tužková „baterie“ není baterie, protože má jeden článek.
Asi chápete, že jsem si nedal tu práci si ujasnit terminologii, respektive mne nenapadlo o tom přemýšlet. A bral jsem to hovorově. Baterie = baterka = nenabíjecí článek. Článek měl být o psychice.
Děkuji za upřesnění, příště budu přesnější … 🙂
Ale rozuměli jsme si? 🙂
rozuměli. I když jsem napsal jen "Čte se to dobře…", opravdu se mi Váš styl psaní líbí a i když nepěstuji víru v Boha, nemám problém s těmi, co ji vyznávají, zvláště, když za tím cítím hledání něčeho víc.
Tak trochu jsem zkoušel Vaši schopnost přijmout kritiku a musím říci, že výsledek je nad očekávání. Zatím jsem na podobná upozornění u jiných sklidil vždy jen urážky a výpady.
Takže se těším, že si přečtu více od Vás a občas možná zareaguji, tentokrát již k věci.
Zdravím.
To jsem rád, že se vám to líbí … a také jsem rád, že mě to nevytočilo. Tak to jsou dva dobré zážitky 🙂 🙂
Máš pravdu, že baterie je složena z více článků. Ale je to vžitý název a každý ví o co jde.
Jdu koupit baterii, třeba tužkovou AA a prodavač se nanejvýš zeptá- "normální a nebo nabíjecí"?
Není problém, rozumíme si. Je to prostě baterka a šmitec. Možná, kdybych to řekl správně- tak si nebudeme rozumět.
Některá slova mění význam, jiná jsou zapomenuta.
Nedávno jsem byl v drogerii a jen tak mne napadlo požádat o něco jazykem první republiky. Požádal jsem o FEDRWAIS. Prodavačka utíkala za vedoucím, chvilku šuškání a odpověď- "bohužel, je již doprodán". Ptán se tedy "a klouzek nemáte" "jo, to máme, kolik ho chcete". Nevěděla (ona a ani pan vedoucí), že oba názvy označují jednu a tutéž věc. A tak je ti s tou BATERIÍ.
Je pravda, že svět se mění, ale to přirovnání kulhá. Zatímco ve Vašem příkladu jde o dříve obecně užívaný germanismus, slovo baterie má sice také cizí původ, ale ve svém původním a správném významu nemá český ekvivalent. A je-li v hovorové češtině jeho význam posunut, je to fakt, se kterým se musíme bohužel smířit, i když to do komunikace vnáší nejednoznačnost. Fyzici, technici, vojáci a další odborníci budou jistě i nadále rozlišovat významy. A mně prostě připadá, že je škoda, když se díky nekvalitnímu vyjadřování všech pisálků a kecálků ve sdělovacích médiích fixují další a další nepřesnosti ve vyjadřování a tím se ztrácí bohatost našeho krásného jazyka a oslabuje se jeho schopnost sloužit k bezproblémovému porozumění mezi lidmi.
Nicméně podstata mé připomínky nebyla v tom, že by bylo nenapravitelnou chybou slovo baterie použivat tak, jak bylo použito. Ale to už pochopí každý, kdo si přečte mou reakci na odezvu autora textu.
Zdravím.
Konečně má někdo odvahu říct něco o "našem krásném českém jazyku".
Vůbec nejde o baterii, nebo baterku. Ale češtinu. Český zavděčprdelka promýchá češtinu s čímkoliv, jen aby byl zajímavý. S němčinou, ruštinou a dnes s angličtinou. On nedovede říct třeba česky DVD (podle naší abecedy a, bé, cé, dé, atd.) a tedy DéVéDé, ale našpulí papulku a řekne hezky DíVíDí. Ono to zní vznešeněji a cítí se být něčím lepším.
Komenský se obrací v hrobě a já myslel, že je to zemětřesení.
– Do akumulátoru ani do ženy se nevidí, a jednou proto přijdeme k ženě nebo k akumulátoru, a zjistíme, že to nefunguje.
– Dám li na kontrolní otázku co dýcháme "SMRAD", systém mne přinutí lhát, jinak neprojdu.
Řekl bych, že kdo kouká na svět pozitivně, tak dýchá VZDUCH a dokonce i vidí do žen … 🙂 A co nevidí, na to se zeptá …