Archiv autora: kVítek

Někdo má rakovinu, co mám dělat?

pacient2

Někdy se stane, že máme ve svém okolí člověka s těžkou nemocí. Třeba s rakovinou. Ten člověk se nám začne měnit před očima. Jde to s ním hodně rychle z kopce. Co máme v tom případě dělat my? Máme se snažit mu nějak pomoci? Je správné mu pomáhat? Patří ta nemoc jenom jemu, nebo i nám?

Sára

Naposledy pohlédl na nepovedené torzo a rozloučil se svou milovanou: Sbohem, Sáro, nejkrásnější z žen. Tobě jsem zasvětil sedm let života a dnes vím, že tě nejsem hoden. Nejsi ženou, která by mne láskou dovedla k dokonalosti. Žádná dokonalost totiž není. Je jenom marné pachtění. Pravdu měl nakonec Buddha, že život je utrpení. Nezemřu, Sáro, vždyť víš, co jsem slíbil. Dál budu trpět, dál se povleču po tomhle světě. Však mám-li se vléci v temnotách ducha, povleču se i v temnotě smyslů. Sbohem slunce.

LÁSKA

svaty

Dosla jsem k zaveru, ze uplne nejdulezitejsi ze vseho je laska k Bohu. Tak velika odevzdanost Bohu, ze je clovek ochoten dat na oltar svou dusi, kdyz to Buh bude chtit. Tak velika odevzdanost Bohu, ze je clovek ochoten ozelet vsechny sve vztahy. Tak uzke spojeni s Nim, ze se clovek modli bez prestani.