O dušičce a o květince je příběh pro ty, kteří ještě nepotkali sami sebe a spřízněnou duši … aby to nevzdávali.

Mám jednoho známého, který má výjimečnou intuici. Někdy to vypadá, že ví, co se za chvíli stane. Jedeme v autě a on najednou začne z ničeho nic brzdit. Během několika vteřin se před námi srazí dvě auta.

Otázka, která je nejzajímavější a která bude pravděpodobně čtenářem nejméně pochopená je, proč se kočka vydělala právě v dětském pokoji a v pokoji spolubydlící a proč tam podělala mimo jiného i starou matraci do dětské postýlky a přednášky z tradiční čínské medicíny.

Když jsem otevřel dveře do koupelny, připadal jsem si jako v hororu.

Rád bych čtenářstvu mého života prozradil, jak to dopadlo s mobilním telefonem, pohřešovaným od minulého roku.

Jak je to možné, že dobré skutky přinášejí jednou smíšené anebo špatné pocity a jednou pocity krásné?

S Ditou jsme se neviděli osm let. A mohli jsme se nevidět dalších dvacet let.

Když jsem se nastěhoval do nového domu, na dveře jsem přitloukl tohohle mosazného hada, aby mne chránil.

Vidím to tak, že Gabriel je doslova drcený tím, co mu rodiče vtloukli do hlavy. Až mu z toho puká hlava. Je možné, že by to bylo tak jednoduché?

Hrdinové některých mých příběhů začínají ožívat, poznávají se a rozčilují se a urážejí se, že jsou ve skutečnosti jiní, než jsem je vylíčil. Samozřejmě, že jsou jiní, protože já z nich vidím jinou část, než ze sebe vidí oni.