Jednoduché mechanické věci, například smeták, mají jednu velikou výhodu. Když se na nich něco pokazí, je to hned vidět. Smeták má například zlomenou násadu. Všimne si toho i méně bystrý člověk a i méně zručný kutil je schopný smeták opravit. Vyšroubovat šroubek (šroubkům do dřeva se říká vruty), vyndat zlomenou násadu, nožem nebo šmirglpapírem (smirkový papír) upravit novou násadu, nasadit ji a zašroubovat šroubek.

Když se něco pokazí na něčem elektronickém, například LCD monitoru, televizním přijímači, DVD přehrávači, satelitním přijímači, pračce, mikrovlnce, mobilním telefonu, většinou je to horší.

Prostě to nefunguje!

Ne vždy je ale třeba házet flintu do žita, volat opraváře anebo přístroj vyhazovat. Někdy je možné při troše přemýšlení závadu vypátrat a opravit svépomocí. Poruchy na sebe většinou upozorňují dopředu, a pokud člověk rozumí tomu, jak přístroj funguje, už předem dokáže odhadnout, co se bude dít dál.

Pračka Elektrolux – začala dělat divné zvuky

Znám tenhle zvuk z dětství, tohle dělaly motorky s plastovými ložisky, které jsem vymontoval z hraček a pak je připojoval k ploché baterii. V pračce je několik motorků. Hlavní motor, který otáčí bubnem, ten to nebude, ten by dělal jiný rachot. Tohle je motorek, který se otáčí rychle. Motor čerpadla na vypouštění vody. Ten to také nebude, protože voda se právě teď nevypouští. Motor oběhového čerpadla pro sprchování prádla. To bude on. Poslechem a pohmatem na plechy pračky vyzkoumám, odkud se zvuky ozývají a kde to drnčí. Skutečně se v tom místě nachází oběhové čerpadlo. Vymontoval jsem ho, na internetu našel ochod, kde mi podle výrobního čísla pračky vybrali správný typ čerpadla a poslali mi ho poštou. Ušetřil jsem několik set korun za návštěvu opraváře a zažil jsem hezký pocit, když si něco člověk opraví sám.

Osobní počítač – zasekával se

Počítač fungoval, dalo se na něm psát, dalo se surfovat na internetu, ale jakmile jsem pustil program, který počítal s databází, po několika vteřinách počítač zamrzl. Zkoušel jsem všechno možné, až nakonec ze zoufalství jsem vzal do ruky šroubovák, počítač otevřel a jenom tak do něj civěl. A hle, on se netočí větráček. To je jasné, počítač počítá, ale jakmile pustím výpočet s databází, procesor se nestačí chladit a zasekne se to. V dílně jsem našel větráček, vyměnil ho a bylo opraveno.

Satelitní přijímač Humax – jednoho dne nenaběhl

Předtím mu trvalo stále déle a déle, než se mu po zapnutí rozsvítil display a probudil se k životu. Až se jednoho dne neprobudil. Přemýšlel jsem, jaká elektronická součástka se takhle chová, že časem mění svoje vlastnosti. Kondenzátor, elektrolytický kondenzátor, kterému vysychá elektrolyt. Přístroj jsem otevřel, prohlédl kondenzátory a nic nenašel. Tak jsem ho zavřel a zavezl známému opravářovi. Ten přístroj otevřel, prohlédl kondenzátory, jeden vyměnil a bylo opraveno. Měl to v oku. Po několika letech, když přístroj začal dělat totéž, už jsem věděl, který kondenzátor to je. Vyměnil jsem ho a bylo opraveno. Několik minut času a součástka za 20 korun.

Zajímavé by bylo pátrat po příčinách toho, proč se věci rozbíjejí, myslím po psychických příčinách. Stejně jako nemoci a úrazy u lidí, mají i poruchy věcí svou psychickou příčinu … i když tomu lidé zatím moc nevěří.

To, že se něco pokazí, není náhoda.

Je to řízená událost, která nám něco přišla říct. Máme se něco naučit nebo něco pochopit. Proto se to pokazí, když se nám to nejmíň hodí. I věci mají duši (nejen zvířata a rostliny) a vnímají, jak jsme k nim přišli, jestli si jich vážíme, jak s nimi zacházíme.

Doporučené čtení … jak jinak než … Pračkové psycho.