To bych taky rád věděl …

Magie sexu, magie lásky, magická moc kamenů, magická čísla, magické byliny, magická místa … se slovem magie se setkáváme téměř na každém kroku.

(Magické oko znám, to je taková elektronka, co svítí nazelenale a funguje jako indikátor vybuzení, anebo vyladění nějakého elektrického zařízení. Používalo se to před desítkami let.)

Pokoušel jsem se najít nějakou definici magie a nenašel jsem nic uspokojivého. Nic, co by se nevzpíralo mému rozumu a pocitům a co by bylo dostatečně univerzální, aby se pod to vešlo i mávání kouzelnickou hůlkou, propichování panenky woodoo a zaklínání. Proto přicházím s definicí, která se mi poté objevila v hlavě. Magie je snaha něčeho dosáhnout vůlí. To není ono. Každý člověk přeci chce něčeho dosáhnout vůlí. Jde o to, jakých věcí chce tou vůlí dosáhnout. Zkusím druhý pokus. Magie je použití vůle na nesprávném místě anebo v nesprávné míře. To už je (o něco) lepší. Ještě jeden pokus. Magie je nesprávné použití vůle. Možná by ta definice šla ještě vylepšit a zamontovat do toho víru a energii. Magická místa vyzařují magickou energii, nebo snad ne? Jako prototyp k tomu, co chci říct, mi tahle definice magie stačí.

Moje představa světa je taková, že člověku jsou povolené pouze nějaké věci a za nějakých (přesně daných) podmínek. Je mu dovoleno vyhodit kámen do vzduchu, ale není mu dovoleno změnit gravitační zákon a nechat ten kámen viset ve vzduchu. Nebo mu možná je dovoleno změnit gravitační zákon a zastavit kámen, ale pouze při dodržení určitých podmínek. Stejně tak je člověku dovoleno vidět druhým lidem do hlavy, ale například za dodržení podmínky, že nic z viděného nebude svojí vůlí ovlivňovat a nezneužije to. Jenom se podívá a nebude to řešit. Nechá toho druhého jít svojí cestou. Ty podmínky budou možná složitější, to byl příklad.

Člověk se od Stvořitele liší tím, že má menší vůli. Stvořitel má vůli absolutní a dokáže vytvářet například přírodní zákony (tak, aby byly spravedlivé a dokonalé) a člověk má vůli postačující k tomu, aby mohl žít, tvořit jako člověk, ale za určitých podmínek může i zasáhnout do poznaných přírodních zákonů, změnit je (tak, aby byly i nadále spravedlivé a dokonalé). Kupodivu mi z toho vychází, že člověk může svojí „malou“ vůlí dělat nespravedlivé (špatné) věci, kdežto Stvořitel smí dělat jenom spravedlivé (správné) a dokonalé věci.

Problém je v tom, že člověk má dosti svobodné vůle a tou vůlí může působit, aniž by si nějakými podmínkami a správností a dokonalostí toho působení lámal hlavu. Například si může říci, že ohne pohledem lžíci a věřím, že když to bude trénovat, tak se mu to jednoho dne povede. Jde jenom o to, přinutit nějakou energii, aby se jinak zformovala. Jenže tohle přinucení energie, aby se jinak zformovala, sice může být možné, ale nemusí být správné.

Jak by to třeba na světě vypadalo, kdyby si všichni lidé začali vyrábět zlato ze železa? Nikdo by nepracoval, respektive by pracovali ti, kteří by se to nestačili tak rychle naučit. Jak by to na světě vypadalo, kdyby se člověk naučil uzdravit zlomenou ruku tím, že by do ní poslal proud energie? Asi by ani nepřemýšlel nad tím, proč si tu ruku zlomil. Jaké by to bylo, kdyby muži dokázali dostat jakoukoliv ženu do postele tím, že by se na ni upřeně podívali. Tím neříkám, že není možné proměnit železo ve zlato, uzdravit zlomenou ruku anebo dostat ženu do postele nějakou magickou praktikou. Věřím tomu, že to možné je. Sai Baba (prý) ty proměňovací fígle umí.

Možné to je, ale není to správné. Proto je v mé definici magie slovo „nesprávném“.

Člověk, který by dokázal vyrábět zlato a uzdravovat jedním dotykem by v tomto světě získal velkou moc, a možná i proto lidi láká, to umět. A proto se pokoušejí se to naučit. Zajímají se o magii, čáry a kouzla. A zapomínají, že všechno má svůj čas a své místo.

Také jsem to dělal. Například jsem měl siderické kyvadélko a ptal jsem se ho, jaká energie je obsažená v různých potravinách a podle toho jsem pak nakupoval, vařil a jedl. Měl jsem o magii několik knih a po čase jsem zjistil, že mne k sobě přitahují jiné, jim podobné knihy. Jakoby se zahušťovala magická energie a plnila mou knihovničku dalšími knihami.

Lidé také hledají smysl života, své poslání na tomto světě a vydávají se na cestu magie, protože věří, že je to ta správná cesta.

Magie nemusí mít přímo podobu kouzelnictví a vědomého ovlivňování něčeho. Může mít i nenápadnou a neuvědomovanou podobu obyčejné víry, že něco funguje. Na nastydnutí je dobrý černý bez. Možná že je, možná, že není. Když to ale někdo řekne a vy tomu uvěříte, tak to bude fungovat. Alespoň trochu ten černý bez na nastydnutí dobrý bude. I když si myslím, že jenom dočasně a na první pohled. Stejně tak homeopatie. Anebo farmaceutický průmysl. Když vezmu nějakou látku a obtisknu do ní myšlenku, že má takové a makové účiny, tak proč by to nemělo fungovat? Napadá mne další definice: magie = víra (v nesprávnou věc) + vůle.

Některé podoby magie jsou roztomilé. Je to ještě magie? Nebo je to spíš jen přání a těšení se? Například, když natírám dřevo barvou a napadne mne tohle kouzlo, tak protřepu barvu a říkám jí barvo, barvičko, hezky drž a dlouho ochraňuj to dřevo. Představím si, jak se někdo za sto let diví, že ten plot ještě neshnil. A usměju se.

A co třeba zaklínadla? Rozbili jste někdy talíř a řekli jste si v duchu, že jste nemehlo? I když jste nedrželi v ruce kouzelnickou hůlku, možná jste se v ten okamžik stali o něco víc nemehlem. Zakleli jste se do nemehla.

A co (auto)sugesce, pozitivní myšlení anebo modlitba? Křižování se a pojídání hostií. (To jsou ty oplatky, co jedí lidé v kostele.)

S magií se setkáváme téměř na každém kroku. Aniž bychom se snažili nejprve věci pochopit, chceme do nich zasahovat vůlí. Chceme, aby bylo po našem, chceme mít moc, chceme mít takzvané duchovní dary a chceme vyzrát na život. Hledáme zkratky, abychom si zkrátili cestu. Magie je jednou z těch zkratek. Možná by se dalo použít i slovo zkrat.

Původně jsem začal psát o tom, co mne napadlo při čtení knihy Paulo Coelho – Brida a potřeboval jsem nějakou definici magie. Tak tohle je její prototyp. Magie je nesprávné použití vůle.