O víkendu do našeho městečka zavítal pan Pavel Šporcl se svými modrými houslemi, pan Petr Jiříkovský, který s sebou klavír netahal a použil místní a pan Petr Šporcl, bratr Pavla, který si přivezl violoncello. Kdybych si neopsal z programu, jak se to píše, napsal bych vijolončelo.
Tolik lidí nepřišlo ani k volbám, kolik jich přišlo do kulturního domu. Přemýšlím, co je to za sílu, která přitáhne tři sta lidí (z pětitisícového města) na jedno místo. A to je slabý odvárek, slavné kapely anebo zpěváci přitáhnou na svůj koncert tisíce a desetitisíce lidí. Co je to za sílu, která přinutí člověka vyskočit z postele, nasoukat se do oblečení, koupit si lístek na vlak do cizího města nebo státu a jet na koncert svého oblíbence. Určitě v tom bude ten zákon přitažlivosti, jenže co se tu vlastně přitahuje k čemu?
Předpokládám, že mnoho lidí přitáhlo slovo Šporcl. Ale co to je, to slovo Šporcl? Co zhmotňuje a co ztělesňuje? Vždyť jsou to jenom písmena na papíru anebo krátký zvuk. Chcete mi říct, že slovo má sílu přitáhnout k sobě na jedno místo 300 lidí? Kde vzalo slovo Šporcl takovou sílu? Šporcl je jenom nálepka. Ale nálepka čeho?
První ingrediencí je sám Pavel Šporcl, nepochybně talentovaný hudebník. Protože hudebník je i jeho bratr, usuzuji, že hudbu mají v rodině, v krvi. To se tak někdo má. Přijde k tomu jako slepý k houslím. Když je někoho táta traktorista a máma prodavačka, a baví se doma o hnoji a o vratných lahvích, to se pak těžko dělá kariéra houslisty. Pavel se ocitl ve správný čas na správném místě a vybral si správné rodiče a správného bratra.
Druhou ingrediencí je repertoár. Dvořák, Beethoven a tak. Samé skvělé kousky. Kdyby hrál ovčáci čtveráci, asi by 300 lidí nepřitáhl, nebo přitáhl, ale jenom jednou. Přesto věřím, že s těmi ovčáky a čtveráky začínal, když mu byli čtyři roky.
Třetí ingredience jsou housle. Konkrétně modré housle, které vyrobil Jan Baptista Špidlen. Také má to vyrábění houslí v rodině. Kdyby byl jeho otec traktorista … ale nebyl. Kus dřeva, několik drátků a co se z toho dá vykouzlit. Doslova vyhouslit.
Čtvrtá ingredience je šátek na hlavě. Nedělám si iluzi o tom, že šátek mu doporučili jeho image makeři, aby byl zajímavější a aby se odlišil. Ze začátku, teď už ho nepotřebuje. Šátek sám o sobě nestačí k tomu, aby se člověk stal slavným houslistou, ale když je jeden z několika nej…, tak ho vystrčí trošku dopředu.
Pátá ingredience je opakování. Aby to všechno fungovalo, musí to fungovat jako ozubené kolo, které se otáčí stokrát, tisíckrát, milionkrát. To kolo musí být přesně obrobené a namazané …
Ještě nám chybí nějaká složka?
Láska? Vášeň? Posedlost?
Posluchači. Bez posluchačů, diváků, čtenářů by byl umělec namydlený. Seděl by někde ve vaně a drhnul by si záda.
Bez posluchačů by fenomén Šporcl nevznikl. Fidlal by si někde na dvorku. Ale proč tam ty lidi choděj? Co jim chybí?
Myslím si, že někde v hloubce každého člověka je ukrytá touha po Dokonalosti a že hudba má tu sílu odemykat brány k Dokonalosti. Na viditelné smyslové úrovni je Pavel Šporcl skvělý hudebník, ale někde za ním, v nekonečnu je orchestr andělů, kteří do posluchačů tlačí božské vibrace. Hudba je jedním z kanálů k Dokonalosti. Je to šestý, nebo sedmý, osmý nebo kolikátý smysl člověka.
Řečeno brutálně a hmotně, Pavel a jeho housle je přijímač, Beethovenovy noty jsou komunikační protokol, ale to, co se do nás valí, pochází od Stvořitele, chcete-li od pána Boha. To je ta šestá ingredience. Amen.
Ještě chci napsat, že pan Šporcl na mne působil citlivě a lehce vtipně. („Jak jste se měli o přestávce?“ „My vám ještě přidáme, ale protože v této sestavě nic jiného neumíme, tak vám to zahrajeme ještě jednou.“ „Po koncertě bude autogramiáda, ale budu podepisovat jenom CDčka, která si koupíte.“)
A proč já, který si plete houslový klíč a brusle, nerozená pikolu od violy, a místo nota slyší bota, proč já jsem lezl na koncert Pavla Šporcla. Šel jsem se podívat na ty jeho modré housle. Četl jsem o nich na internetu a mám rád dřevo. Máte je na obrázku, omluvte prosím sníženou kvalitu, bylo tam šero … uším to nevadilo.
Ale stejně jsem se neubránil, aby do mne několik těch božských vibrací skočilo.
tak tenhle článek měl zase duši. Na to, že jste šel údajně na koncert podívat se na modré housle jste to napsal opravdu krásně.
Můj tatínek chodil za housle asi měl špatného učitele a tak jsme k hudbě nebyly 3 sestry vedeny. A na střední škole jsme byli se školou na koncertě Moravské filharmonie, kde se mi podařilo usnout, přestože bylo dopoledne a tak jsem se vážné hudbě vyhýbala, protože to byla ostuda.
Dnes na koncerty občas chodím a vážnou hudbu si ráda poslechnu, opery mám obzvláště ráda.
A na koncertě Pavla Šporcla jsem byla v kostele v Hluboké nad Vltavou. Věděla jsem, že hraje v šátku, protože chce k vážné hudbě přitáhnout mladé lidi. To ho také trochu pomohlo proslavit, protože ofrakovaných houslistů je jistě spousta. A mě ho ještě přiblížilo, že je spolužákem mého synovce ze základní školy. A tak vím, že to byl normální kluk, kterému se opravdu podařilo oslovit vážnou hudbou i lidi, kteří by na koncert vůbec nešli.
A v tom kostele musím říci, že si také lehce zažertoval.
A ten koncert v nabitém kostele byl zážitek, že mi bylo líto, že byl krátký.
Jméno Šporcl, skoro jako Štercl, že by ho měl vyměnit za jméno své přítelkyně Kodetové? Asi ne, když se s ním dokázal proslavit. Ale Aleš Cibulka by se mohl zeptat, kde má to jméno původ.
A navíc protože ho lidi podezřívali, že je holohlavý a proto nosí ten šátek, tak už se předvádí s hřívou skoro jako Vy ale trochu do
zrz.
Vlastně jeho přístup k podávání hudebního zážitku je podobný jako Váš, když s humorem předkládáte vážná témata.
Ráda si přečtu další, abych se ale nestala závislák na těchto stránkách. Mějte se hezky předvánočně. Jarka
Jarko, děkuji za milý komentář. Zase někam zajdu a něco o tom napíšu … 🙂
Milý Vítku a milá Jarko.
Já jsem byla též za kulturou v Praze na vystoupení tzv.CharlotteMarie v kostele.Ta paní pouze zpívala bez doprovodu hudby,byl to zpěv spíše připomínající zástup jdoucích velbloudů,občas se ozvalo nějaké to kvak kvak,takže se mi okamžitě v mysli objevila zelená žabička, můj duchovní zážitek,který jsem očekávala,byl spíše úsměvný a kdyby na lístku byla zmínka,že součástí tohoto vystoupení bude meditace,tak mě tam nikdo nedostal.Původně jsem myslela,že jsem ve špatný čas na špatném místě,ale pak jsem si vlastně řekla že ne,vesmír mi chtěl pouze ukázat,kudy cesta nevede.Umělkyně PRÝ světového formátu měla k zakoupení pouze pár cédéček,takže ukázka na internetu,která se mi líbila,bohužel nebyla k zakoupení.Musím ale podotknout,že ostatním lidem se to asi líbilo,zavírali u toho oči a poslouchali a dělali to,co umělkyně NAŘIZOVALA,připadaly jsme si tam s kamarádkou trapně,jen jsme tak seděly a pozorovaly,jak se dá manipulovat s lidmi.Slovní projev umělkyně byl až přehnaný přesladký a to je vždy divné, na závěr při odchodu sundala masku a sladkost rázem zmizela.
Musím podotknout,že když jsem byla na koncertu naší Lenky Filipové,tak jsem měla husí kůži celý koncert,takovou čistotu duše,kterou jsem tam cítila,jsem ještě nezažila.
Hrála jsem sama 5 let na klavír a pak na kytaru,takže hudební sluch mám,ale na vystoupení té CharlotteMarie jen tak nezapomenu.
Tak Vítku,jak daleko jste s houslemi?Máte už alespoň modrou barvu?Cha cha?
Cha cha? Děláte si ze mne prču, že jo? (Není to doufám vulgární slovo.)
Jen si dělejte.
Ale já jsem jednak začal psát článek o houslích, jednak jsem si objednal knihu, kterou napsal otec toho člověka, co udělal ty modré housle a mám to v hlavě schované pro případ, že za prvé odhalím tajemství mistra Stradivariho, už ho tuším … a za druhé budu mít rok času.
Samozřejmě blahopřeji k hlubokému zážitku 🙂 a připojím něco, z čeho jsou komentující čtenáři serveru Osud.cz odvázaní a považují to za mistrovskou ukázku probuzení … „jiskra zapalující duchovní revoluci lidstva“
http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=8311
Krásný odpoledníček Vítku.
Ano trošililinku jsem Vás poňoukla cha cha jo a máte taky štětec????
Vlaďko to už stačí!
Já věřím,že vy housličky zvládnete,jste šikula.
A vy si ze mě děláte taky šoufky,když mi blahopřejete k hlubokému zážitku z vystoupení?
Děkuji za odkaz,mrknu na to.
Vlaďka
Tady ji máme
http://www.charlottemarie.cz/
„Úžasné! Zázraky procházejí skrze vlny světla ve tvém hlase.
Přesnost, tón, hloubka… úžasné! „Pole radosti“ byly mimo cokoliv, co můžu popsat. Buď požehnaná Charlottemarie a všechny tvé cesty, které tě čekají.“
Vlaďko, jestli to není tím, že jste se dostatečně neoddala meditaci.
No já jsem nejela na meditaci,nebyla na lístku o tom vůbec zmínka,ale na umělecký zážitek,proto jsem byla naladěná jinak,já jsem zkoušela meditovat jenom jednou kdysi v minulosti a nic mi to neříkalo.
Vlaďko, vstoupil jsem na stránky CharlotteMarie a na první poslech mi připomněla Enyu. Veřím tomu, že dokáže vyloudit pěkné zvuky. Třeba v tom kostele byla špatná akustika ka ka ka. A bez hudebního doprovodu. Z té paní mám dojem, že povýšila pozitivní myšlení na pozitivní snění a uvařila z toho vtipnou kaši. Může to být zážitek, může. Pokud dlouho meditujete a uvaříte si tak hustou depresi, že by se dala krájet, tak takový hudební zážitek může člověka přeladit (z deprese do mánie).
Totéž si myslím o videu, na které jsem odkázal. Že to není povznášející zážitek, ale psychické zkroucení.
Přistihuju se v poslední době, že se podívám do nějaké knihy nebo na stránky a přečtu si slovo Bůh anebo meditace a mám jasno. Jenže ta slova chápu podle sebe a cesty lidí jsou různé. Někdo si zapálí „trávu“, někdo jde na koncert, někdo polyká antidepresiva, někdo nic z toho nepotřebuje. Ale než začnu vyhodnocovat, jestli to je nebo není dobré, tak si vzpomenu na sebe, jaké věci jsem dělal a kudy jsem šel.
Podívejte se na moje stránky, já tu pořád něco řeším. Číst je, asi není vždy pohlazení pro duši a čte je jenom pár podivínů, kteří jsou postiženi stejně jako já. Chtějí poznat sebe sama. Gratuluji 🙂 Taková CharlotteMarie pere do světa své pozitivní zvuky, „překračuje principy positivního myšlení a afirmací“, „řídí slova, emoce, myšlenky, záměry, zvyky a energii, aby váš život fungoval“. A je v pohodě. A v pohodě jsou i její posluchači. Tak proč já bych měl být špatný z toho, že meditují. Já jsem si svoje odmeditoval, tak ať si to odmeditují taky. Mezitím co oni meditují, budu dělat něco užitečného.
Vítku,rozhodla jsem se pro to vystoupení na základě ukázky na jejich stránkách,také mi připomínala Enju,moc se mi to líbilo a těšila jsem se,že si koupím její cd.
Vystoupení naživo už mi Enju nepřipomínalo.Projev paní CharlotteMarie mi připomínal přetvářku,gesta,mimika,řeč těla,prvky manipulace atd.Na obrázku na mě působí velmi dobře ,ale na tom vystoupení jsem měla pocit,že má nasazenou masku,kterou v závěru sundala,žádný příjemný úsměv.Atmosféra kostela byla velmi příjemná ,vůně,svíčky,květiny.Jsou to pouze mé pocity,netvrdím ,že ta umělkyně taková je.Nelíbilo se mi,jakým způsobem vedla tu meditaci,tón hlasu mi připomínal PŘÍKAZ a to mě hodně zklamalo.