Drtivá většina politických stran slibuje, že se o někoho postará. Oblíbenými cílovými skupinami jsou důchodci, mladí manželé, podnikatelé, menšiny …
Kdyby tyto strany byly poctivé, přiznaly by, že pokud se o někoho postarají, učiní tak na úkor někoho jiného.
Tak je to, milé děti, strany ani stát nemají žádné své peníze, za které by se mohly starat. Stát má pouze to, co vybere na daních. A pokud někomu něco dá, tak někomu jinému to musí vzít.
Kdyby tyto strany byly ještě poctivější, přiznaly by, že jediný, kdo se bude mít dobře, budou politici a úředníci, kteří zajišťují přerozdělování.
Strana, kterou jsem ochotný volit, je strana, která by mi slíbila, že mi nic nedá … a že mi nic nevezme.
Bohužel takovou nevidím. Každá něco slibuje a tím se v mých očích diskvalifikuje. I strana, která slibuje snížení daní, argumentuje tím, že pak se víc vybere, jinými slovy, občané zaplatí vyšší daně a my budeme moci víc přerozdělovat a tím se potvrdí naše potřebnost.
Myslím si, že stát tu není od toho, aby někomu pomáhal a přilepšoval, ale aby zajišťoval určitý druh služeb (armáda, policie, soudy).
“Když si nemůžeš vybrat konkrétní stranu nebo kandidáta, tak vol alespoň pravici/levici. Tím určíš směr a tvůj hlas nepopadne.“ Děkuji za radu.
Problém je v tom, že na trhu politických stran žádnou pravicovou stranu nevidím. Všechny jsou levicové. Občané je volí, protože si myslí, že od nich něco můžou dostat zadarmo. Nemůžou. I peníze „z Evropské Unie“ jsou peníze, které se vybraly na daních v jiných zemích.
A druhý problém je ten, že já přesně vím, co chci. Vím, že nic nechci. Nechci šrotovné, pastelkovné ani přídavky na děti. Nechci, aby někdo žil z toho, že vymýšlí a zařizuje takové neužitečné věci. Tak proč bych měl oblbovat sám sebe a volit nějakou pofiderní pravici. Tím, že budu volit nějakou pravicovou stranu, jí budu dávat své požehnání, jenže to já nechci. Chci volit s čistým svědomím.
Věřím tomu, že vše, co se děje se nejprve děje v neviditelné podobě ve formě myšlenek. Věřím tomu, že tyto myšlenky se časem začnou zhmotňovat podle toho, kolik lidí si je bude myslet. Lidí, kteří vědí, že od státu nic nedostanou, že je to jenom iluze, je čím dál tím víc. Věřím, že jednoho dne vznikne Strana Nikoho, která bude slibovat dvě věci.
Méně přerozdělování a méně úředníků.
To ostatní stihnou naslibovat ostatní strany, tak není potřeba se o to starat. Strana Nikoho vznikne nejprve na internetu a později, až získá půl milionu virtuálních volebních hlasů, tak se zhmotní a vyhraje volby. Čím víc občanů mezi tím bude znechucených vládnutím levicových stran, tím lépe.
Rád bych se zeptal vás ostatních, co vlastně očekáváte od politiků. Myslíte si, že se o vás postarají? Volili byste Stranu Nikoho, Méně přerozdělování a méně úředníků? Nebo chcete stát jako žebráci s nastavenou dlaní a čekat, že dostanete něco, co někomu jinému sebrali?
Články s podobnou tématikou:
Úředníci – úžerníci
Pryč se stranami a s politiky, chci volit konkrétní věci
Čím a jak vlastně hlasujeme … ?
Milé politické strany …
Dobrý den pane ministře … I.
Od politiků očekávám kvalitní zákony, zajištění maximální efektivity úřadů a přerozdělování, a vytvoření a udržování podmínek pro prosperitu společnosti.
> Volili byste Stranu Nikoho, Méně přerozdělování a méně úředníků?
Pouze pokud bych měl v takové lidi důvěru co se týče jejich morálních, ekonomických a řídících kvalit. Méně přerozdělování slibují například Svobodní – program lákavý, ale důvěru v ně nemám. Nechápu třeba, jak může strana vyrostlá z ekonomického podhoubí politizovat přijetí Eura (chtějí referendum), to je čistě ekonomická otázka.
Já vidím EURo jako politickou záležitost, jedna měna, jedna vláda, jedny zákony.
Ahoj všichni.
Tak já mám v tomto jasno.Jelikož dnešní doba přináší to pozitivní ,ale i negativní,tak pro mě je důležité,aby se zachoval mír na celém světě.Nejsem zastánce radaru a proto letos volím stranu humanistickou.Jedním z kandidátů této strany do Evropského parlamentu je ing.Jan Tamáš,kterého si nesmírně vážím,za jeho aktivity.Poznala jsem ho osobně na jedné akci proti radaru.Je to človíček,který rozjel spolu s ostatními kampaň proti radaru a teď ,když je radar zatím u ledu,chce rozjet akci proti zbrojení,chce docílit toho ,aby Evropa tímto šla světu příkladem .O radaru jednal i na poli Evropské unie,což byl jeho největší úspěch.Chci ho podpořit svým hlasem ,protože tyto akce jeho strana pořádá na vlastní náklady.V médiích o něm neuslyšíte,nesmí se o něm moc mluvit.Takže vím,že když budu volit tuto stranu,mohu mít čisté svědomí.
Přeji všem tu správnou volbu. 🙂 Vlaďka K.
Vlaďko, to máš fajn, že v tom máš jasno 🙂
Humanistická strana mě nijak nezaujala, tedy hlavní návrhy mají hezké, ale návrhy do evropských voleb mě neoslovily. Proč to říkám…
na http://www.kohovolit.eu, po vyplnění názorové kalkulačky, u mě s přehledem zvítězila. Na dalších místech strany pro mne nevolitelné, a až na opačném konci strany (i když nevolím strany, ale kandidáty) které jsem nejvíce zvažoval.
Co je špatně?
Moje myšlení? Statistické výpočty? Marketing stran?
Asi všechno dohromady. (I když, zobrazil jsem si podrobné výsledky, a zas tak diametrální rozdíly, které by odpovídaly obrovským procentuálním rozdílům, jsem nezjistil.)
Tak jako tak, zápasím teď s krizí politického přesvědčení.
Ta kalkulačka je dost dobrá.
Napadlo mně, jaký efekt by asi měl příklad Evropy bez zbraní.
Pro ty státy, které mají rozvinutý zbrojní průmysl, velmi přínosné. Evropa akorát uvolní trhy, kam se s nadšením vrhne zbytek světa. Nějak podobně, jako tomu bylo u nás po revoluci. S velkým nadšením jsme zrušili zbrojovky. Uvolněný trh se zaplnil jinými výrobci a nám tu zůstaly prázdné továrny a lidé bez práce. Neříkám, že výroba zbraní je pozitivum. Ale dokud bude ekonomicky zajímavá, těžko se něco změní.
Kapři sami sobě, rybník nikdy nevypustí.
A teď napíšu ještě něco pro sebe. Minimální odezva na idnes mi potvrdila, že je ztrátou času přemýšlet o založení Strany Nikoho, Méně přerozdělování a méně úředníků. Lid stojí s nastavenou dlaní a čeká, že něco dostane a politici se předhánějí v zadlužování státu a roztáčení kol ekonomiky.
Ahoj všem.
Raději volit pseudopravici než nejít k volbám vůbec. Nechci už další zadlužování (i v období, kdy ekonomika slušně roste).
Program Svobodných se mi, až na pár detailů, celkem líbí. Jinak určitě by pro mně byla lákavá strana, která by zajistila přijetí kvalitních zákonů, zlepšila vymahatelnost práva, udělala důchodovou reformu, reformu zdravotnictví (tak by se každé 4 roky nezáplatovalo přímými platbami ze státního rozpočtu), zajistila omezení počtu úředníků na nezbytné minimum (od roku 2000 do r. 2008 se zvýšil počet úředníků o 116 tisíc), striktně stanovila rozsah výdajů úředníků, vlády a poslanců, dokázala donutit notorické flákače pracovat, zastropovat sociální dávky tak, aby přestalo být výnosným obchodem plození dětí bez toho, aby rodiče následně hnuli prstem, atd., atd. V našich podmínkách, jedním slovem: sci-fi.
Co se týká EP, nemám ráda eurohujery, jež bezmyšlenkovitě kývou na sebevětší hovadinu, kterou vymyslí úředník od stolu, aniž by dokázal alespoň odhadnout její praktické dopady.
Ahoj všem 🙂
To, co píšeš je rozumné. Tedy na úrovni rozumu. Celé to ale vidím tak, že (evropská) integrace, globalizace … je velký omyl. Je to snaha o nastolení humanity, sociální „spravedlivosti“, rovnosti, hojnosti nikoliv tak, že k tomu lidé dozrají, ale tak, že se zavřou do klece, kde jsou vynucována požadovaná pravidla. Lidé nebudou jednat ze svobodné vůle a podle svědomí. Nebudou dávat a brát podle toho, jak cítí, ale podle toho, na co mají právo a budou si nárokovat to, co jim nenáleží. To, jestli se evropsky integrujeme pravicově nebo levicově jsou malicherné rozdíly. I když lidem se zdá, že dopad na jejich život je zásadní, například velikostí daní a různých výhod. Vývoj člověka, musí vycházet zevnitř a ne zvenku podle toho, co politikové vymyslí a kam naženou stádo.
Lidé jsou jako zvěř zavření v kleci, aby nevyběhli ven a nepokousali se a politikové se dohadují o tom, jakou barvou natřít mříže.
To si drobet odbočil. Debata o politice je v podstatě hraní si na písečku v kleci. V kleci, kam se lidstvo dostalo vývojem, za celá staletí. Vždycky je to "žálářník" v podobě vládnoucí skupiny a "vězni". To, že nám je milostivě umožněno demokraticky si volit své zástupce, je jen divadlo, zakrývající fakt, že je s námi manipulováno, jako se stádem. (Ale i v té kleci se ale dá žít příjemněji – tak proč nevybírat, jakou barvu má mít klec.)
Proto, když se objeví skupinka lidí, jež to prohlédla, je nemilosrdně potírána a cejchována jako nebezpečná sekta, náboženství a zastánci jiného myšlení jsou označováni za blázny a pomatence (Zdravím spolek Sisyfos.).
Jednotlivec se může vykašlat na tohle všechno a žít si na svém vlastním písečku (pokud na sebe moc neupozorňuje, nikdo si ho nevšimne). Problém ale je, pokud takhle chce vychovávat své děti a odříznout se od většiny. Upřímně řečeno, k tomu odvahu nemám. A tak raději pracuji na zlepšení v rámci života v kleci. Je to stále lepší, jak totální rezignace.
Je libo polštářek do klícky?
Víš, že nemusím odbočovat, protože jsem „mimo“ tak nějak celkově 🙂
(Ale nejsem mimo sebe, naopak jsem v sobě.)
Má inovativní otázka byla, jestli tím, že člověk volí, tomu nedává legitimitu a energii, aby to žilo a rostlo. Jako kytka. Jsou to „jen“ zhmotněné myšlenky.
Zhmotňuji jiný přístup. Poznej sebe sama, buď zodpovědný za svůj život. Tak nebudu jásat, že můžu jít volit a jak jsem si skvěle vybral. Do soutěže myšlenek dávám ty svoje.
Až nás budou milióny … :-):-):-)
"Má inovativní otázka byla, jestli tím, že člověk volí, tomu nedává legitimitu a energii, aby to žilo a rostlo." Dává.
Jenomže když tomu nebudeš dávat legitimitu a energii, dají jí ti, kteří si čvachtají v myšlence "státe postarej se". Pak bude drobet pozdě si stěžovat…
A co když jí budu dávat něčemu jinému? I když to bude neviditelné, tak to neznamená, že to nemá smysl.
Ale vždyť si rozumíme 🙂
Jo 🙂
Cely stàtny aparàt "v mene stàtu" a "v zàujme blaha obcana" cloveka neustàle a vsade monitoruje, usmernuje, "vychovàva" (skolstvo), ovplyvnuje (verejnopràvne mèdia ), lieci (niekedy ani nelieci ) atd. atd. Hm … Dalsie zlozky tohto aparàtu – armàda, polìcia, sùdy, ak mna chrània, tak proti niekomu, koho na druhej strane stìhajù, trestajù. A ten stàt teda rozhoduje i o tom, kto bude na ktorej strane stàt – kto na strane toho chrànenèho,kto stìhanèho – armàda a polìcia obvykle zasahujù i v prìpadoch demonstràcii, nie vzdy stastne a zahranicnè mierovè misie byvajù tiez velmi-velmi spornè – pracujù urcite v moj prospech ak sù vyslanè napr. do takèho Iràku ci Kosova ? ( kedy sa k tomuto moze obcan vyjadrit ? ) Kam smerujem ? Prìlis vela pràvomocì lezi v rukàch stàtu, vlàdy. Màlo, takmer ZIADNA v rukàch volicov, ludì tohto stàtu. To by uz chelo, v tejto dobe, s tymito skùsenostami s vlàdou tou a onakou, priamu demokraciu a pravidelnè referendà, skràtka nenechat ich rozhodovat o veciach, ako sù radar, Lisabon, EUR-o mena àno ci nie a podobne. Pretoze ja, aby som skutocne ku rozhodovaniu o tychto zàlezitostiach niekoho splnomocnovala, koho nemàm sancu dokonale poznat a este ho budem i z mojich danì platit a to oboje bez moznosti mojej sùcinnosti ci preverovania – na to sù pre mna napr. uz horeuvedenè òtàzky az prìlis zàvaznè a dolezitè. Pracujme radsej uz na priamej demokracii. Inak sa toho u nàs asi vela nezmenì. Obàvam sa.
To se obáváte zcela oprávněně. Pro většinu občanů u nás (myslím však, že je to problém i Slovenska) je mnohem přijatelnější, když se NĚKDO o ně postará. Ten někdo má být být STÁT (nebo velký vůdce) jemuž klidně svěří pravomoci nad kdečím, aniž by jim došlo, že tím ztrácejí kus svobody. Ono je to pohodlnější, než se starat sám o sebe…