Někdo mě zranil. Vzal sekyru a useknul mi prst. Bolí to a teče krev. Pak se to zajizví. Bolest časem ustoupí, jen občas, když něco dělám, uvědomím si, že nemám prst. A když si na to vzpomenu, tak mě to štve.
Nemusí to být useknutý prst. Zranění a bolest může vzniknout různými způsoby:
- Vybouráme se v autě
- Shoří nám dům
- Někomu jsme důvěřovali a on nám ukradl peníze
- Někdo nás obelhal
- Někdo nás opustil
- Někdo umřel
Bolí to a my přemýšlíme, jak to udělat, aby to nebolelo anebo jak to vrátit zpátky.
Bolí to, protože věnuji pozornost tomu, že to bolí.
Zkusím se opít, třeba to bolet přestane. Funguje to a navíc jsem se dobře pobavil. Jenže ráno to bolí znovu a ještě k tomu mě bolí hlava. Opít se nebylo správné řešení.
Vypovídám se kamarádovi … ulevilo se mi, ale ne moc.
Zkusím něco jiného.
V hlavě mi vyskakuje slovo pochopení. Když pochopím, proč se mi to stalo, tak to bolet přestane.
Aha, já jsem mu ukradl peníze a on mi za to usekl prst. Naštval se, vzal sekyru a usekl mi ho. Už to chápu. Vrátím mu peníze a bude to vyřízené. Nějak to nefunguje. Peníze jsem vrátil, ale cítím, že jsem na toho hajzla naštvaný. To mě musel takhle zmrzačit? Nejraději bych mu udělal to samé. Oko za oko, zub za zub.
Zkusím mu odpustit, třeba to bude fungovat. Jenže on se mi posmívá a chlubí se tím, že ze mě udělal mrzáka … zase to nějak nefunguje.
Tak se na to vykašlu, zkusím na to nemyslet. Občas si na to vzpomenu, občas mi překáží, že mi chybí prst, občas mě to bolí, občas ho potkám a nejraději bych mu udělal to samé.
To chce čas. Nebudu na to myslet, co bolí, to přebolí … zpívali to v rádiu.
—
Tento článek je úvodem k tématu Jak se zbavovat zranění a bolesti, abychom se životem nebelhali jako tělesní a duševní mrzáci. Doufám, že mě k tomu časem napadne anebo potká pokračování … Jak své zranění vyléčit tak, aby nám prst dorostl, jizva zmizela a šli jsme dál bohatší o vzpomínku, zkušenost a sebevědomí, že jsme to zvládli …
Stejné téma (bolest, zranění, trauma) … Traumatizované ženy a traumatizovaní muži, Lidská psychika – sen
Ja ted již nekolik měsícu "ziju" diky J.Duškovi a jeho 4 dohodam a jeho dalsi praci jako je Duše K a podpbne projekty. V nekterem z nich padlo i nekolik myslenek o ODPUSTENI. Pokud si dobre pamatuji, tak zaver byl:
Neodpoustime někomu (hned naskakuje myšlenka, ten hajzl si odpuštění nezasloužé), ale odpouštíme SOBE, ve smyslu odpustit tlak (je to jako se jit po dlouhe dobe vymocit, jiste znáte ten prijemny pocit).
A kdo zna J.Duška a jeho zalibu v hraní si se slovy, tak uz jen dodam. ze kdyz uz nekdy pekne odpustíme, můžeme si pak zase neco pěkného připustit.
Mějte krásno!
Já to odpuštění vidím spíš jako opuštění a propuštění dotyčného. Ublížil mi, nesouhlasím s tím, bolí mě to, ale už to nebudu řešit … je to jeho problém.
Předávám ho vyšší moci a pokud ho ta vyšší moc ke mne zase zavede a on se třeba omluví, tak fajn, ale nebudu to očekávat …
Přeju příjemné močení 🙂
Prave problem je v tom: Ublížil mi, nesouhlasím s tím, bolí mě to… protoze potom se mi nedari to druhe, a to, dal to neresit.
Ale je fakt ze odpoustet se musi umet. Neni to snadne. Tedy pokud mluvime o tom odpusteni, a ne odpusteni druhem, ktere ted zvlada bravurne nescetnekrat denne nas syn Daniel do plinek 🙂
Ahoooooj 🙂
Když člověk pochopí, proč ten druhý něco udělal, tak kolikrát zjistí, že by měl odpustit ten druhý jemu. Když nezjistí, co mu ten druhý udělal a proč z pohledu toho druhého, tak se těžko odpouští …
Ahooooj 🙂
Pravda…