Ráno moudřejší večera. Napadlo mě napsat gnostikovi. Kdo jiný by měl vědět, co tohle znamená. Když je možnost mu napsat, tak proč to neudělat? Vysvětlím, kdo je to gnostik. Je to člověk, který ví všechno. Nebo spíš Všechno. Tedy člověk, který je nějak napojený na Boha, nebo jak TO nazvat a dokáže se podívat, kam chce. Možná by se dalo říci jasnovidec. Ale mě se představil jako gnostik, tak mu budu říkat gnostik. Napsal jsem mu dopis.
Někdy se stane, že máme ve svém okolí člověka s těžkou nemocí. Třeba s rakovinou. Ten člověk se nám začne měnit před očima. Jde to s ním hodně rychle z kopce. Co máme v tom případě dělat my? Máme se snažit mu nějak pomoci? Je správné mu pomáhat? Patří ta nemoc jenom jemu, nebo i nám?
S klasickou medicínou jsem se rozešel zhruba před devíti lety, kdy mi nebyla schopna ústy lékaře dát uspokojivou odpověď na otázku „proč jsem pořád nemocnej“, když předtím jsem byl „pořád zdravej“. Jo oslabená IMUNITA, na tu se dá svést asi VŠECHNO.
Chystáte se koupit starší automobil v bazaru? Ale prosím … poslyšte neuvěřitelný příběh, který se stal …
Tomášovo evangelium jsou (prý) živá slova Ježíše Krista, autentičtější než to, co je v bibli. Knihu si můžete najít na internetu a stáhnout si ji třeba tady …
Naposledy pohlédl na nepovedené torzo a rozloučil se svou milovanou: Sbohem, Sáro, nejkrásnější z žen. Tobě jsem zasvětil sedm let života a dnes vím, že tě nejsem hoden. Nejsi ženou, která by mne láskou dovedla k dokonalosti. Žádná dokonalost totiž není. Je jenom marné pachtění. Pravdu měl nakonec Buddha, že život je utrpení. Nezemřu, Sáro, vždyť víš, co jsem slíbil. Dál budu trpět, dál se povleču po tomhle světě. Však mám-li se vléci v temnotách ducha, povleču se i v temnotě smyslů. Sbohem slunce.
… rozhlédl jsem se po posluchárně a stála tam ONA. ONA, …., přesně taková, jakou jsem si ji vysnil ve chvílích samoty. Štíhlá, jemná, dlouhovlasá, tmavooká … Krásná.
12.10.1997 jsem vzal do ruky papír a tužku a nakreslil sebe sama. Vypadám (na obrázku) trošku jako opice, že … a taky tak kreslím.
Pořád je to někde ve mně. Ve větší hloubce než kam je vidět. Luci, pořád jsem do tebe zamilovanej. Když si na tebe vzpomenu, mám slzy v očích … Lucie, proč to takhle skončilo?
Buďme bdělí, snažme se poznávat vůli Boží a jíti cestami, které nám připravil.