Nedávno jsem přecházel silnici a proti mně šla nějaká holka. Odhodila zbytek cigarety na silnici.
„Dobrý den, prosím vás, proč házíte vajgly na silnici?“
„Jenom tak.“
Dnes na návštěvě v jiném městě jsem koukal z okna. Na chodníku se motal nějaký člověk. Nabízí se napsat nějaké hovado, ale to bych předbíhal. Na chodníku se motal nějaký člověk a popíjel krabicové víno. Když ho dopil, krabici hodil, hádejte kam.
Špatně. Nehodil ji na zem, hodil ji do řeky, protože to bylo na břehu řeky. Jelikož jsem na návštěvě neměl co na práci, řekl jsem si, že si to dojdu vyfotit a napíšu článek o lidech, co se chovají jako prasata. Nestačil jsem se vynadívat, co všechno v řece bylo naházené.
Pneumatiky, linoleum, samozřejmě záplava igelitu, PET lahví a plechovek od piva. Nejen v řece, ale i na břehu. Krabice od vína ještě nestačila uplavat.
To, co vidíte na obrázcích, není jenom nepořádek v přírodě, to je přímý přenos z mozků obyvatel onoho města. Takovýto bordel mají v hlavě lidé, které každý den potkávám na ulici. Ty odpadky nejsou naházené jen v řece, jsou naházené v jejich hlavě v podobě myšlenek a pocitů.
V řece vidíme zhmotněnou vůli lidí, chovat se jako prasata. Tohle by jeden člověk nedokázal. Obávám se, že je takových většina. Kdyby byl takový jeden, ti ostatní by občasný odpadek sebrali. Tohle už ani nikdo nesbírá. Ti, co sbírali, už to vzdali.
Uvědomuji si, že křivdím prasatům a hovadům, když k nim přirovnávám některé lidi. Praseti je přirozené válet se po zemi a být špinavé, všechno rozrýt a pokálet.
Člověk je semínko Boha. Lidé, kteří se chovají jako prasata, si neuvědomují, že se odpojují od své božské podstaty. Každý odhozený odpadek je jedno useknuté vlákno k Bohu.
Místo aby lidé žili ve Světle a zažívali pocity blaženosti, bloudí ve tmě a zažívají utrpení. To je jejich odměna i za to, že se rozhodli otupět a nevnímat nepořádek, který vytvářejí. Místo aby ten člověk zažil mírné nepohodlí, když ponese krabici vyhodit do odpadkového koše, raději ji zahodí do řeky a vnitřní výčitku, že se to nedělá, neposlouchá.
Ve stejné míře, v jaké se odsekne od vnímání nepořádku, se odsekne i od vnímání pocitů štěstí …
Je to jeho život. Ať si ho promrhá a mizerné pocity ze sebe sama ať rozpouští v alkoholu.
Za tu krabici v řece bych mu naordinoval deset hodin čištění řeky. A té holce deset hodin sbírání nedopalků.
Další články o pořádku a nepořádku … Dokonalý úklid ložnice, Jak vypadá (ne)pořádek?, Pravidla pořádku
Lidé se chovají tak, jak jsou naučeni se chovat. Často jen napodobují okolí. Ne každý má čas, energii a duševní kapacitu udělat si pořádek ve vlastní hlavě, přemýšlet o tom kde se tu vzal a co tu chce provádět, než zase zmizí. A tak lidi jedou v zajetých kolejích.
Pro spoustu lidí prostě čistá řeka není hodnotou, protože jim nikdo tuhle hodnotu jako hodnotu nepředstavil a oni se s takovým hodnocením čisté řeky neztotožnili. Pro mě zase třeba není hodnotou bravurně zvládnuté baletní představení. Chápu, že někteří jsou při sledování v sedmém nebi a přeju jim to, ale mně to nic neříká. Nebyl jsem naučen balet oceňovat a nerozumím mu.
Deset hodin veřejných prací je taky možnost, tím se ale pořádek v hlavě potrestaného nevybuduje. Možná tak spojení "než něco odhodím, pořádně se rozhlídnu" nebo "než se rozhlížet a i pak trochu riskovat, raději dojdu ke koši" – i to by byl plus. Mně přijde, že těmhle lidem se nedostalo dost pozornosti a výchovy. Aby se naučili pečovat o sebe (s čímž je kouření a nadměrná konzumace alkoholu v rozporu) a měli zájem a energii pečovat i o okolní svět, na kterém jsou závislí.
Čili pokud vyjdeme z toho, že "Člověk je semínko Boha", pak o semínko bylo pečováno v té míře, aby z něj vyrostlo to, co potkáváme na ulicích.
Dobrý den Mirku,
Těch deset hodin veřejných prací nemá fungovat jako výchovný prostředek. Uvědomuji si, že by to nefungovalo, stejně jako nefungují jiné tresty. To má sloužit jako ochrana ostatních, aby to někdo zase posbíral.
Kdo nechce vychovat, tomu to nepomůže a kdo chce, vychová se sám.
Hezký den … 🙂
To si prosím nemyslím, lidé jsou stádovití a velice ovlivnitelní, teda ne úplně všichni, ale valná většina. To by ale mohlo "hrát do karet" třeba v případě, že by se "našel" středobod zájmu pro pochopení dlouhodobého udržitelného pořádku, žití, bytí … Ale jak na to? Nevděk světem vládne a sobecký materialismus se stává denním chelbem pro většinu ?!
Když jsem kdysi stopovala do školy a zpět, často jsem chodívala kolem dálnice za svodidly, co tam bylo za bordel, no hrůza, tak mě to štvalo. Někdy chtěli řidič něco vyhodit z okna, tak jsem je vždycky zadržela a řekla jim ať mi ten odpadek dají, že to pak venku vyhodím, koukali na mě a někteří se i omluvili, že nad tím vůbec nepřemýšleli.
Teď si Vítku představ Indii. My tam s mužem, byli před čtyřmi lety. Tam je to celkem mazec, oni byli zvyklí kdysi házet na zem jen slupky, listy a tak, což tak nevadilo, ono se to spáchlo, rozložilo a bylo to, ale dnes je všude plast a tak, takže to je teprve masakr. A to jim tam další bordel vozí rádoby ekolgické země, aby se nemuseli špinit vlastním odpadem.
Viděl jsem fotky z Bombaje, ze slumu, tam to vypadalo jako na smetišti. To tedy byl mazec. Nic duchovního. Napadá mne, jestli je to opět obraz myšlení lidí, kteří tam žijí. Nikoliv materiální chudoba ale v první řadě duševní zmatek a ta chudoba je až vedlejší viditelný výsledek.
Dokážu pochopit, že nějaký domorodec zahodí plast, protože ho nenapadne, že to je nějaká chemie, protože nezná, co je to chemie, ale myslí si, že to součást přírody. Nebo by mu intuice řekla, že to do přírody nepatří? Nebo by to uklidil podle barvy?
To, o čem zde polemizujeme je aktuální stav nejen konkrétních lidí, ale celého lidstva. Zažíváme proces, který je svým způsobem unikátní. To, co zde nazýváme problémem, třeba vůbec problém není, možná naopak – je to zkouška, zda se už našli jedinci, kteří jsou ochotni to změnit. Rezignace není řešení. Trest není řešení. Nadávání není řešení. Jediné co můžeme, je pochopit, že lidé, co dělají kolem sebe nepořádek prostě jsou v životní situaci, kdy to tak vnímají jako normální. Jednou se probudí a užvedle sebe nebudou mít lidi, co dělají nepořádek a pak ho sami přestanou dělat. Takže buďmě jim příkladem, sebete každý den jeden papírek a hoĎte ho do koše. To stačí. Pokud to chcete vylepšit, dělejte to tajně, aby vás nikdo neviděl – pak to bude nezjištné a ne jen snaha jít druhým příkladem s očekáváním, že se druzí poučí. To není nutné. KOlektivní vědomí se šíří i mimo reálný svět – změn sebe a změníš své okolí.
Petře, děkuji za vyvážený komentář. Ano, dělám to tak. Seberu jeden odpadek. To je můj díl úklidu světa a je mi jedno, jestli se někdo dívá. (Nepíšu, že lidé jsou prasata, což je nesmysl, ale že se chovají jako prasata …)
Hezké dny přeju 🙂
Lidé se jako prasata nemohou chovat, ledaže by se opravdu probudili ze zajetí své egoistické mysli. Prase nepoužívá rozum a proto nikdy nevymyslí takové šílenosti, jak to činí lidé. Prase žije v reálném čase a proto si nezpůsobuje problémy. Člověk stále o něčem přemýšlí a proto se často nedívá kolem sebe v čem vlastně šlape. Pprase ví, co má jíst a kdyby nebylo hloupých lidí, kteří je krmí někdy opravdu jako sebe, pak by si vždy našli jen to správné jílo. Na rozdíl od člověka, který přestože má rozum stravuje se hůř než to prase. A tak bych mohl pokračovat. E. Tolle to popisuje nádherně ve své knize Moc přítomného okamžiku, a díky němu jsem pochopil, proč se lidé tak chovají. A také jsem pochopil, že opravdu nemá smysl se na ně zlobit. Není vina na jednotlivcích, ale na celém lidstvu. Dovedli jsme to do stavu, který je výsledkem naší závislosti na myšlení. Kdybychom se naučili přestat myslet a užívali si nekonečného bytí a možností, které nám toto bytí nabízí, tak se nám toto nikdy nestane. Bohužel asi zde byl někdo, kdo to odstartoval. A možná to je jenom test, zda jsme opravdu schopni se vybabrat i z velkých problémů (nazval bych to i jinak, ale být neslušný není konstruktivní). Jsem nadčen, když čtu tyhle stránky, je zde souzsta dobrých informací, vidím, že to máš zmáknuté a hodně se o vše zajímáš. Je to krásná motivace pro mnoho probouzejících se. Jen tak dál. AHoj všem.
Článek by se měl přesně jmenovat:
Proč se někteří lidé v oblasti pořádku chovají jako prasata.
Slovo "někteří" říká, že ne všichni. A "v oblasti pořádku" vymezuje, o čem se bavíme.
Jakmile do toho zamontujeme další oblasti (myšlení, vůli, cítění), tak už tam podobnost přestává být.