Četl jsem několik recenzí knihy Čtyřhodinový pracovní týden od Timothy Ferrisse a rozhodl jsem se, že si ji nekoupím. Z recenzí jsem měl dojem, že Tim je vyčůránek, který si na všechno najde levného vzdáleného asistenta z Indie.
Naštěstí mne jeden známý upozornil, že kniha je také o něčem jiném. Skutečnost je taková, že Tim je maximálně produktivní, aby mohl cestovat po světě a aby se mohl věnovat svým koníčkům a netrčel od rána do večera v práci.
Najmout si lidi a podělit se s nimi o část své práce (a o část svého výdělku) je jen logický způsob, jak si za peníze koupit čas.
Když jsem knihu četl, po straně jsem si dělal čárky u pasáží, které mne zaujaly anebo pobavily. Zde jsou některé z nich …
Náš cíl je prostý: vytvořit automatický „mlýnek na peníze“, jehož chod nevyžaduje naši přítomnost a čas.
Štíhlá postava a dostatek volného času závisí na vaší schopnosti omezit vstupy – kalorické a informační.
Struktura našeho byznysu musí umožňovat, aby nás informační toky míjely a směřovaly k někomu jinému, ne abychom byli jejich hlavními příjemci.
Buďte nemilosrdní a bez soucitu odstraňte všechno nadbytečné.
Soustřeďte se na to, abyste byli produktivní, ne zaneprázdnění.
Být zaneprázdněný je forma lenosti. Lenosti myslet a promyšleně konat.
Zkraťte čas, vynakládaný na práci a dělejte díky tomu to skutečně důležité.
Méně významné úkoly, které máte před sebou, vás připraví o čas na tak dlouho, dokud se neobjeví další – a dokud nezjistíte, že jste za celý den ničeho nedosáhli.
Klaďte důraz na přednosti a nezabývejte se nedostatky. Využívat svoje přednosti je mnohem výnosnější než pokoušet se odstranit všechny nedostatky.
Tím, nejhorším, co by se mohlo stát, není narazit a spálit se, ale přijmout nudu jako konečný, tolerovatelný status quo.
Pokud mají být cíle efektivní, musí být nerealistické.
Nevěřili byste, co všechno můžete dokázat, když máte odvahu znovu a znovu zkoušet nemožné – pokaždé se z neúspěchu poučíte a nevzdáte se.
Nikdy nevstupujte do své kanceláře nebo neusedejte před počítač, aniž byste měli jasně určené priority, jinak se budete věnovat nesouvisejícím e-mailům a všechno se vám v hlavě jenom pomíchá.
Žádné surfování na internetu, pokud není nezbytné pro dokončení pracovního úkolu, jež jste si pro daný den stanovili.
Umět zanechat věcí, které nefungují, je nedílnou součástí schopnosti zvítězit.
Dávkové zpracování úkolů (čtení e-mailů, vyřizování objednávek) je efektivnější než přeskakovat z jedné věci na druhou.
Žádné vykecávání: Namísto „Jak se máte?“ začněte říkat „Jak vám mohu pomoci?“
Pokud děláte něco, co někdo jiný udělá za 10 dolarů za hodinu, zatímco váš čas má cenu 20-25 dolarů za hodinu, špatně využíváte své zdroje.
Být velkou rybou v malém rybníku je z hlediska zisku lepší než být jednou z mnoha malých rybek ve velkém rybníku.
Neptejte se lidí, zda by si to koupili, požádejte je, aby si to koupili.
Zítra znamená nikdy. První krok učiňte hned – nezáleží na tom, jak malý bude!
Čtyřhodinový pracovní týden je nejlepší kniha o podnikání a produktivitě a tedy i o svobodě a splněných snech, kterou jsem v poslední době četl.
Pokud potřebujete trochu „nakopnout“, abyste se pohnuli z místa a zamysleli se nad svou prací a nad svými sny trochu s nadhledem, je to kniha pro vás.
Je to takový návrat ke kořenům zvířátka jsme byli a tak se jimi stanem znovu . Jinak řečeno člověka od zvířete odděluje právě ta práce . Ve studiích bylo zjištěno že zdraví jedinec potřebuje smysluplně pracovat cca 4-5 hodin denně . Pokud bude makat 4 hodiny týdně stane se z něj něco jako cikán pes nebo jiné zvíře nehodné jména člověk . Omlouvám se předem za tu tvrdost , ale tak to je.
Tome, jedna věc je "pracovat" kvůli vydělávání peněz a druhá věc je dělat nějakou smysluplnou činnost.
Pracovat čtyři hodiny týdně neznamená, že se člověk zbytek času válí.
Při dnešním stupni robotizace, automatizace … snad není od věci méně pracovat a víc si užívat …
Relativní pohled nicméně ty 4 hodiny denně sou potřeba a to včetně toho dělat něco opravdu ne jen proto že mám tvořivý záchvat . Tvořivost je sice super , ale pokud jen jedinec tvoří není to dobré .Nerad to říkám 4 hodiny práce pro druhé bez toho že budu jen druhým rozkazovat je to co je nutností . 🙂 Upřesním vedoucí co jen řve nebo podnikatel v záchvatu tvořivosti není práce to je tvůrčí záchvat. Práce je překonávání sama sebe tvořit smysluplně soustředěně neignorovat druhé a vnímat svět asertivně . V dnešní době je málo lidí co opravdu pracuje .
Co je lepší? Hodinu sekat zahradu nebo hodinu psát nesmyslné výkazy a říkat tomu práce.
Pro psychické zdraví je potřeba něco dělat, ale nemyslím si, že by to musela být práce. To raději zábava. I ve sportu se můžeme překonávat. Chodit na výlety, něco vyrábět. Cestovat.
Mno netuším ( raději nechci ani tušit ) přesně jak to mají lidé se sklony k duševním poruchám u nich možná každý tlak ev. resp. stres vyvolává destrukci pracovní schopnosti a záchvat melancholie agresivity atd. . Zdraví jedinec ovšem 4 hodiny opravdové práce potřebuje. 🙂
To je otázka definice, co je to práce. Pokud je to jakákoliv činnost na vydělávání peněz, tak se neshodneme a pokud je to jakákoliv užitečná činnost bez ohledu na vydělávání peněz, tak se (možná) shodneme 🙂
Mno 🙂 zvláštní úhel ty peníze sou potřeba , ale pokud děláš něco pořádně včetně pomoci lidem tak se ti to stejně v dobrém vrátí takže ty prachy v tom budou i kdyby člověk nechtěl. Nedá se to nák oddělit :)jinak řečeno já už mnohdy nad penězi nepřemýšlím důležitější sou lidé protože ty pro mě znamenají právě to že se budu mít dobře .
To se mi líbí, učím se od tebe 🙂
Zajímavé je, že cokoliv člověk dělá pro peníze, musí dělat pro lidi, kteří mu ty peníze za to dají. Jinak může dělat nějakou nesmyslnou činnost, která je neprodejná a dokonce tomu může říkat i práce.
Vydělávání na fotobankách je třeba typický příklad práce pro výdělek bez lidí pro lidi, počáteční 4h denně by časem ke 4h týdně taky mohli zklouznout a člověk by si mohl v klidu zvyknout na "důchodový" efekt žít vs užívat si. Otázkou je co s člověkem udělá žití mimo společnost a bez těhle sociálních vazeb, bo chození do práce a setkávání se se stovkou podobných je něco odlišného než potkávat jen důchodce a mít "pořád víkend"….
Dr.
Je to tak … po cca 15 ti letech doma mi došlo, že ty sociální kontakty si musím nahrazovat jinak …
Někdy nám autor předá dar,o kterém ani neví.V mém případě otevření očí.Došlo mi to až v druhé polovině knihy…To, co hledám dávno mám. Když jsem sečetla absolutně čistý čas, který trávním podnikáním, tak vyšlo tak výborné číslo vzhledem k příjmům, že nezbylo než Tomovi poděkovat. Samozřejmě, že jsou za tím roky práce a maximální efektivity, logistiky atd., ale ani Tom to neměl ze dne na den a bez cílených kroků. To tak jenom někdy vypadá…
Někdy vůbec nezáleží na tom, jestli se vším souhlasíme nebo se nám to líbí nebo zda to nakonec dokážeme aplikovat. Třeba outsourcing je v našich podmínkách úsměvný, protože my sami jsme outsourcingovou zemí. Nebo si snad myslíte, že Mozartovy koule(prodávané i na benzínkách)jsou z Vídně? Na Wiki najdete toto :tato marcipánová cukrovinka je do dnešních dnů vyráběna firmou Cukrářství Fürst (Konditorei Fürst) v Salzburgu. Pche…ukážu vám,kde se vyrábí a Salzburg to není. Pokud se rozhodněte si svá ústa oblažit touto pochoutkou, tak vězte, že je vyráběly pracovité ženy z Čech. A takových fabriček u nás najdete mnoho…O konverzi měny je škoda mluvit, to snad, aby člověk šel žít někam dál na východ od naší země a je otázkou, jestli by se mu ty nekomfortní podmínky a poměry dlouho zamlouvaly. Jenže to je pouze jeden úhel pohledu, okolnosti člověka se mění a tam, kde dnes nevidí konkrétní využití, tam jej za čas může vidět.
Občas si kladu otázku, proč jsem se nenarodil v jiné zemi. A nemluvím jiným jazykem.
Odpovím si optimisticky: Abych to měl těžší. Abych se stal živoucím důkazem, že lze zbohatnout i v této zemi.
Několikahodinový pracovní týden jsem žil několik let … 🙂
Protože, kdyby jsi byl třeba průměrný Amík, tak baštíš hanbáče, čučíš na telku,tloustneš a nic netvoříš. Nejčastěji až určitá forma krize nebo nouze donutí člověka přemýšlet a jít něco přínosného dělat. Ty nejbáječnější věci nevznikly a nevznikají v královských podmínkách…
Tak to beru.
Češi jsou taková príma partička, která mluví tajným jazykem.
A taky mám "problémový" (promiň chlapče) děti, aby ze měl byl dobrý rodič 🙂
A taky vztahy, abych byl skvělý partner 🙂
Co víc si můžu přát … jenom jestli si za to nemůžu sám … stejně jako ti Češi.