Jedná se o nemoc vsugerovanou, tedy takovou, kterou si člověk sám vymyslel a uvěřil jí. Dalo by se říci, že se jedná o slovní puntičkářství. Nejedná se o pečlivost a přesnost, ale o puntičkářství a přísnost.
Už druhý den stojím před zrcadlem a zkouším si různé oblečení. Moc toho nemám a nemůžu si vybrat. Pomalu z toho dostávám depresi. V sobotu je ples.
Nic tolik nepotěší dušičku pisálkovu jako pochvala od čtenáře. Světové bestsellery, miliony prodaných výtisků, Nobelova cena za literaturu, to je ještě daleko … upřímná pochvala, to je vrabec v hrsti.
Jsou všude kolem. Vulgární slova. Stejně jako alkohol a cigarety je to pro děti zakázané ovoce. A zakázané ovoce nejlíp chutná. Děti chtějí být jako dospělí.
Sny z poslední doby …
Boty pomáhají člověku chodit. Chrání jeho nohy, aby se neodřely a neporanily. Kdo má dobré boty, tomu záleží na budoucnosti. A kdo má nějaké levné rozpadající se boty z tržnice a ještě k tomu špinavé, tomu na budoucnosti příliš nezáleží.
Křičet na někoho je zbytečné. Když na něj budete křičet, tak stejně nepochopí, co po něm chcete, anebo co vám vadí. Vždyť je to na hlavu, zařvat na někoho, ale nevysvětlit mu do hloubky, co vám vadí a jak by to měl dělat lépe.
Synek leží na zádech, kope na všechny strany a řve. Tatínek po něm chce, aby si uklidil v pokojíku. Víte, on právě prožívá emoci, tak se na něj musí klidně.
Na druhé straně drátu (elektromagnetických vln) byl člověk, proti kterému se spiknul celý svět. O práci přišel, doktoři falšují jeho dokumentaci, policie jeho případ odložila, má v biosu počítače nějaký virus, zdravotní potíže.
Je to fajn, občas se projet tunelem. Protože na konci je Světlo.